ADVAITA.cz

49. Mysl vyvolává nejistotu (z knihy Já Jsem To)

6. 4. 2015 - Martin

Vidí a ukazuje věci takové, jaké jsou. Když budete brát lidi jako takové, za které se považují oni sami, budete jim tím jen ubližovat, podobně jako oni tím neustále těžce ubližují sami sobě. Ale budete-li je vidět takové, jakými jsou ve skutečnosti, bude to pro ně nesmírně užitečné. Zeptají-li se vás, co mají dělat, jaká cvičení si mají zvolit, jakým způsobem mají žít, odpovězte jim: „Nedělejte nic, jenom buďte. V bytí se všechno děje přirozeně a samo od sebe.“

T: Zdá se mi, že ve svých rozhovorech nerozlišujete mezi slovy „přiro­zeně“ a „náhodně“. Cítím, že ve významu těchto dvou slov je hluboký rozdíl. To, co je přirozené, je uspořádané a zákonité, člověk může přiro­zenému důvěřovat. Ale náhodné je chaotické, neočekávané a nepředví­datelné. Člověk může zastávat názor, že všechno je přirozené, podřízené přírodním zákonům, ale trvat na tom, že všechno je náhodné, bez jaké­koli příčiny, je určitě přehnané.

M: Líbilo by se vám víc, kdybych místo slova „náhodný“ používal slovo „spontánní“?

T: Slovo „spontánní“ nebo „přirozený“ můžete používat jako opak ke slovu „náhodný“. Náhodné má v sobě chaos a zmatek. Náhoda je vždy porušením pravidel, výjimkou, překvapením.

M: A copak není život samé překvapení?

T: V přírodě je harmonie. Náhoda je porucha.

M: Mluvíte jako jedinec, ohraničený časem a prostorem, omezený na rozsah těla a mysli. Co se vám líbí, tomu říkáte „přirozené“, a co se vám nelíbí, tomu říkáte „náhodné“.

T: Mám rád to, co je přirozené a očekávané, co se řídí zákony. Bojím se toho, co zákony porušuje, co je neuspořádané a neočekávané, co po­strádá smysl. Náhodné je vždycky obludné. Mohou sice existovat i tak­zvané „šťastné náhody“, ale ty jen potvrzují pravidlo, že v náhodném vesmíru by byl život nemožný.

M: Myslím, že se jedná o nedorozumění. Pod pojmem „náhodný“ mám na mysli něco, co se neřídí žádnými nám známými zákony. Říkám-li, že vše je náhodné, bez příčiny, myslím tím jen to, že příčiny a zákony, jimž příčiny podléhají, jsou mimo naše poznání, ba dokonce mimo vše, co si lze představit. Jestliže to, co považujete za spořádané, harmonické a předvídatelné, nazýváte přirozeným, potom tomu, co podléhá vyš­ším zákonům a je řízeno vyššími silami, můžeme říkat spontánní. Takže máme dva přírodní řády: osobní – předvídatelný a neosobní či nadosobní – nepředvídatelný. Říkejte tomu nižší přirozenost a vyšší přiro­zenost a zahoďte slovo náhodný. Postupem času bude díky růstu vašeho poznání a vhledu hranice mezi nižší a vyšší přirozeností mizet, dokud nepochopíte, že je to jedno a totéž. Protože ve skutečnosti je všechno tak úžasně nevysvětlitelné!

T: Věda toho vysvětluje spoustu.

M: Věda se zabývá jmény a formami, kvantitami a kvalitami, modely a zákony. To je v pořádku. Ale život je potřeba žít, v něm není čas na analýzy. Odezva musí být okamžitá – proto je spontaneita, bezčasovost tak důležitá. To, co prožíváme a čím procházíme, je neznámé. Co je známé, to je jen minulost.

T: Mohu zaujmout stanovisko jen k tomu, co cítím, že jsem. Jsem jedinec, osoba mezi ostatními osobami. Někteří lidé jsou celiství a harmoničtí a někteří nejsou. Někteří žijí bez úsilí, spontánně reagují na každou si­tuaci správně, tak jak je to v daném okamžiku potřeba, zatímco ostatní tápají, dělají chyby a jsou většinou jen na obtíž. O harmonických lidech se dá říci, že jsou přirození, kdežto ti rozpolcení jsou chaotičtí a podléhají náhodám.

M: Samotná představa chaosu předpokládá existenci řádu a uspořáda­nosti. Nejsou snad chaos a kosmos jen dvěma stranami téže mince?

T: Ale mně se zdá, že říkáte, že všechno je chaotické, náhodné a nepředvídatelné M: Ano, ale v tom smyslu, že ne všechny zákony jsou známy a ne všechny události lze předpovědět. Čím více se vaše pochopení prohlubuje, tím více se pro vás vesmír stává vyhovujícím, citově i rozumově. Skutečnost je dobrá a krásná, chaos vytváříme my.

T: Kdybyste řekl, že neštěstí je způsobeno svobodnou vůlí člověka, tak bych s vámi souhlasil. Ale my jsme spolu o svobodné vůli ještě nemluvili.

M: Pro vás je řádné to, co vám způsobuje radost a chaotické to, co vám dělá bolest.

T: Můžete to tak brát, ale neříkejte mi, že řád a chaos jsou jedno a totéž. Mluvte se mnou mým jazykem – jazykem jedince hledajícího štěstí. Ne­chci být klamán nedualistickými řečmi.

M: A proč věříte tomu, že jste oddělený jedinec?

T: Chovám se jako jedinec. Jednám sám za sebe. Myslím především na sebe a na ostatní jenom ve vztahu k sobě. Zkrátka, zabývám se sám sebou.

M: Dobrá, tak se zabývejte sám sebou. Co vás sem přivádí?

T: Moje věčná snaha najít jistotu a štěstí. Musím uznat, že jsem nebyl moc úspěšný. Nemám ani jistotu ani štěstí. Proto jsem tady. Tohle místo je pro mne nové, ale moje důvody sem přijít jsou staré – hledání bez­pečného štěstí a šťastného bezpečí. Zatím jsem je nenašel. Můžete mi pomoci?

M: To, co nebylo nikdy ztraceno nemůže být nikdy nalezeno. Samotné vaše hledání jistoty a štěstí je překážkou. Nechte hledání, přestaňte blou­dit. Nemoc je jednoduchá a lék je také jednoduchý. To jenom vaše mysl způsobuje, že nemáte jistotu a štěstí. Očekávání vám bere jistotu a paměť vás dělá nešťastným. Přestaňte nesprávně používat svou mysl a všechno bude v pořádku. Nemusíte sám nic dělat – všechno se urovná samo, jakmile se úplně přestanete starat o minulost a budoucnost a budete žít plně v přítomnosti.

T: Ale přítomnost nemá žádný rozměr. Stanu se nikým a ničím!

M: Přesně tak. Jakožto nikdo a nic jste v bezpečí a šťastný. Klidně to můžete zažít, jen to zkuste.

Ale vraťme se k tomu, co je náhodné a co je spontánní či přirozené. Říkal jste, že přirozené je řádné, zatímco náhodné je známkou chaosu. Odmítl jsem ten rozdíl a řekl jsem, že událost nazveme náhodnou, když jsou její příčiny nevystopovatelné. V přírodě není pro chaos místo. Chaos je jen v lidské mysli. Mysl není schopna vnímat celek – její záběr je ve­lice úzký. Vidí jen části, ale celý obraz jí uniká. Je jako člověk, který slyší někoho mluvit, ale nerozumí jeho jazyku. Vnímá jenom zvuky a může si myslet, že ten člověk jenom něco blábolí, ale přitom se naprosto mýlí. To, co je pro někoho jen chaotickým proudem zvuků, může být pro jiného překrásnou básní.

Král Džanaka měl jednou sen, že je žebrákem. Po probuzení se zeptal svého Gurua Vašišty: „Jsem král, který sní, že je žebrákem, nebo jsem žebrák, snící, že je králem?“ Guru odpověděl: „Nejsi ani jedním z nich, a zároveň jsi obojím. Jsi, a přece nejsi tím, co si myslíš, že jsi. Jsi tím, protože se chováš odpovídajícím způsobem. Nejsi tím, protože to není trvalé. Můžeš snad být králem nebo žebrákem věčně? Vše se mění. Ale ty jsi tím, co se nemění. Co jsi?“ Džanaka řekl: „Ano, nejsem ani žebrákem ani králem, jsem nezaujatý svědek.“ Guru řekl: „A tohle je tvá poslední iluze – že jsi džňánin, že jsi něco jiného, vyššího, než obyčejný člověk. Opět se ztotožňuješ se svou myslí, která je v tvém případě v každém směru příkladná a vytříbená. Dokud v tom vidíš sebemenší rozdíl, je ti skutečnost naprosto cizí. Jsi na úrovni mysli. Teprve až zmizí pocit ‚já jsem já‘, může přijít pocit ‚já jsem vše‘. A když zmizí i ‚já jsem‘, potom tím, co je, je pouze skutečnost samotná, ve které je každé ‚já jsem‘ ochra­ňováno a velebeno. Různorodost bez oddělenosti je to Nejvyšší, čeho se mysl může dotknout. Za ní jakákoli činnost ustane, neboť všech cílů a záměrů již bylo dosaženo.“

T: Dosáhne-li člověk Nejvyššího Stavu, může se o něj podělit s ostat­ními?

M: Nejvyšší stav je univerzální, tady a teď. Každý se na něm už podílí. Je to stav bytí, vědění a milování. Kdo by nebyl rád, že je, nebo nevěděl, že existuje? Ale my nevyužíváme té výhody být vědomý, neponoříme se do tohoto stavu a neočišťujeme jej od všeho, co je mu cizí. Takové mentální sebepročišťování a duchovní čištění je velice podstatné. Tak jako smítko v oku může vyvolat zánět, který vám zastře svět, tak i fa­lešná myšlenka ‚já jsem tělo a mysl‘ způsobí egoismus, který zatemní celý vesmír. Nemá smysl ale bojovat proti pocitu, že jste omezený a od­dělený jedinec, dokud neodhalíte kořeny tohoto pocitu. Egoismus má své kořeny v chybných představách o sobě samém. K jejich odstranění a pročištění mysli slouží Jóga.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"