ADVAITA.cz

38. Vrcholem štěstí je Paramátman (z knihy Vše je iluze)

4. 2. 2015 - Aleš

Jestliže jste zcela pohrouženi ve vrcholné dokonalosti Nejvyššího Já, Paramátman, z individuality se stane Bůh (Šiva). Musíte se vzdát pýchy na své tělo, a pouze pak se stanete Paramátman. Jestliže jste pyšní na fyzické tělo, pak z Boha (Šiva) se stane individualita (džíva). Tomu se říká úpadek. Rozdíl je malý, ale má velký význam. Měli byste se vzdát touhy po veřejném uznání. Není tu nic, čeho nemůžete dosáhnout. Úsilí musí být uskutečněno v duchovní praxi a musí to být „správné úsilí“. Pouze pak se stanete „Všemohoucím Bohem“ (Nárájana). Jste vlastník světa. Klesnutí značí úpadek dolů. Využijete-li trochy pronikavého vhledu a rozlišení, stanete se vlastníkem světa, budete šťastní, a navíc získáte všechny duchovní síly.

Ten, kdo užívá medicínu s názvem Vitthala (Bůh), musí dodržovat určitá opatření. Jedním opatřením je vzdát se kontaktu s objektivním světem. Musíte být v neustálém uvědomění pravého Já. Měli byste říkat: „Nejsem tělo, jsem všeprostupující Bůh. Všechny věci v objektivním světě jsou mi k ničemu.“ Vše objektivní by mělo být považováno za odpad a jako zbytečné zahozeno. Měli byste lidem říkat: „I když pro vás jsou všechny ty věci skutečné, nechci je, ani kdybyste mi je dávali zadarmo.“ Měli byste zacházet se všemi objekty tohoto světa jako s věcmi, sloužícími k jednomu použití, a tímto způsobem byste je měli zahazovat. Buďte v očích světa jakoby mrtví. Realizované bytosti jsou jako spící k věcem, které světské lidi velmi vzrušují a zajímají. Kromě toho světci jsou vzhůru tam, kde svět spí. To znamená, že realizované bytosti nemají žádnou zálibu ve věcech, které má svět rád. Po tom, čeho se džňáninové zříkají, svět prahne a nechce se toho vzdát. To je fakt, který je jasně patrný. Ten, kdo spí při tom, co se týká světských cílů, v duchovním světě naopak bdí. Nicméně na začátku tomu musíte věnovat pozornost
a snažit se zapomenout na objekty světa.

Nechtějte uznání a pochvaly od lidí, ani neprahněte po světských radovánkách, smyslových objektech nebo bohatství. Pokračujte pouze v zříkání se všeho. Po světských věcech touží světští lidé, avšak džňánin žádnou věc nechce. On se na ně ani nepodívá. Ten, kdo se opravdu všeho zřekl, nechce ani pozdní spánek či včasné ranní probuzení. Není tu žádná touha ani po království, ani přání stát se žebrákem. I tři Bohové (Brahma, Višnu a Šiva) se bojí někoho takového, protože on si v iluzi ničeho nežádá. Nic nechce. Pokud by tu mělo být něco, co by mu mělo být předáno, pak by to bylo požehnání, aby neměl potřebu čehokoliv. Nechť přání žádat něco od iluze zemře. Vzdejte se všech tužeb a za to získáte vše. Sádhu, neboli ten, kdo se všeho opravdu zřeknul, nepotřebuje smyslové objekt či bohatství jako almužnu. Proto se sádhu stává dokonalý. Přesuňte tudíž svou pozornost pryč od světa. Na začátku je postoj, že jste světec a moudrá bytost, na místě. Vasišta si o sobě myslel, že je světec a mudrc, zatímco Ráma a Krišna se pokládali za Boha a jednali jako Nejvyšší Já, Paramátman. To je jemný rozdíl mezi světcem a Paramátman.

Zpočátku musí být ve vašem odříkání přítomna určitá hrdost. Ten, kdo přijme způsob chování, že je světec a že nechce nic z tohoto světa, získává označení „Syn Gurua“ neboli Guru-putra. To je následování učení Gurua. Znalosti a pocity z dřívější doby by měly být odseknuty. Koncept, že svět je skutečný, je na velmi nízké úrovni a vede vás k poklesu. Svého nejvyššího postavení jste zbaveni jen kvůli tomuto konceptu. Nezpochybňujte výroky světce. Jestliže nesetrváte u Jeho učení, budete muset opakovaně vstupovat do cyklu zrození a smrti. Po pravdě řečeno, vy jste stvořitel veškerého bohatství, kterého se dožadujete. Vaše postavení je tak vysoké, že i Bohové Hari (Višnu) a Hara (Šiva) se budou řídit vašemi příkazy. Stanete se „Tím“, pokud se budete držet učení světce. Hledající, kteří mají toto učení obdržet, by měli postupně a nenápadně každým dnem zvyšovat své úsilí. Jestliže od toho utečete (a začnete hledat uznání od druhých), stane se z toho problém, jenž bude stěží zvladatelný, podobně jako odklizení zdechliny slona. Tuto mršinu není snadné ze silnice odstranit a cesta je pak dlouhou dobu neprůjezdná.

Učitel má rád ty žáky, kteří následují jeho učení a pochopí jej. Jaký význam má prohlášení, že učitel chová jednoho v oblibě a jiného ne? Otázkou toho či onoho se nemyslí někdo bohatý či chudý. Učitel má rád toho, kdo je opravdu duchovní aspirant. To znamená, že ten, kdo si vysvětluje duchovní život jako nejvyšší formu života, stane se nejbližším žákem či skutečným oddaným. Stoupá-li neustále vaše uvědomění sebe jako syna Gurua a oddaného a máte-li pevné rozhodnutí vážit si duchovního života jako toho nejcennějšího a nejvyššího způsobu žití, pak jste tímto duchovním aspirantem. V očích Gurua jste pak tím nejbližším milovaným žákem. Neplatí, že Guru nemá rád ostatní žáky, kteří jsou s ním, ale nejvíce ocení, když chápete Jeho učení. Guru se nestará o finanční prosperitu či chudobu žáka. Miluje silnou touhu v mysli žáka, směřujícík dosažení Skutečnosti. Žák by měl studovat a získat skrytě Skutečnost. Je jedno, nechá-li si narůst dlouhé vlasy či nikoliv; na jeho fyzickém zjevu nezáleží. Měl by ustavičně a nenápadně postupovat na duchovní stezce, na základě „vlastního“ zakoušení Pravdy. To by měl provádět velmi trpělivě a skrytě. Pokud se bude ptát na mínění druhých, zjistí, že se budou snažit stáhnout ho zpět do světa.

Studujte důkladně, buďte však velice ostražití. Nenechte se chytit do léčky nějakou sektou. Přestanete-li se snažit chytit psa, dojde k tomu, že se pes zklidní. Iluze říká Bohům: „Dejte mi nějakou almužnu. Jsem ošklivá! Kdo by mě chtěl! Učiňte mi nějaké dobrodiní!“ S tímto strachem se iluze objevila v pozemském světě, a co se stalo? I když je ošklivá, lidé jsou jí stejně oddáni. Nejsou připraveni nechat ji odejít, a to, ani kdyby do nich kopala. Iluze nabyla tuto zkušenost, a to ji velmi potěšilo. Stala se úspěšnou nad rámec svého očekávání. Strach, který měla dříve, automaticky zesílil. Hraje tolik rolí, kolik se jí zachce. Všichni lidé ve světě jsou jí natolik svedeni, že tancují, jak ona píská. Nikdo se nevzdá iluze, ani kdyby čelil největší mizérii. Lidé ji naopak ještě více zbožňují. I když je její zboží špatné, počet zákazníků jí jen roste. Ona se na své straně snaží vyvinout veškerou snahu, aby jí nějaká duše neopustila. Je třeba, abyste dál prováděli svou praxi velmi chytře a nenápadně, kdy sebe budete pokládat za Brahman. I kdyby u někoho došlo k tomu, že se všeho vzdal, iluze se bude stejně snažit udržet si ho, a mít ho pod kontrolou ve svém poli. Dělá to tím způsobem, že mu nabízí mnoho lákadel, jako třeba moc, sílu, apod. Neustále o to usiluje. Proto byste měli být ve střehu. Zůstaňte nepřipoutáni.

Mějte se na pozoru. Neupadněte do pasti máji. Ti, kdo došli k úplnému osvobození, vytvořili si své náboženství, které proklamuje nevěnovat pozornost iluzi. Svého náboženství se vzdát nemůžeme. Být zajedno se svou pravou přirozeností, se Skutečností, je naše jediné a opravdové náboženství. To je náš den, kdy se má vykonávat půst, tedy svátek Ekadaši. Měli byste pojídat jen ovoce. Měli byste si zcela vychutnat toto ovoce, které je Pravdou, získanou od Mistra. Žádné jiné ovoce nejezte. „Já jsem Brahman“ je jídlo, tvořící tuto ovocnou dietu. I když jíte hodně, stejně budete dodržovat půst Ekadaši. To se nazývá Ekadaši, které má pouze jedno místo, a sice Skutečnost. Neopouštějte ho, ono je vaším vlastním Jástvím. Ten, kdo dodržuje půst Ekadaši, by měl vyrazit do poutního města zvaného Pandharpur. Avšak tímto místem Pandharpur není nic než naše tělo. Nemusíte si kupovat jízdenku na cestu vlakem. V tomto těle je Já králem Pandhari, samotným Bohem Vithalou. To je skutečná pouť.

Měli byste tímto způsobem zvětšovat svou oddanost a uspokojit tak srdce svého Mistra. Mělo by vás naštvat, pokud vás někdo nazve světským člověkem. Opravdové „bytosti Poznání“, Džňáninové, nejsou světskými lidmi. Jednají snad jako oni? Jejich každodenní život se stává duchovním. Veškerý světský projev je Brahman. Je tu pouze Ono (Brahman), bez druhého. Jestliže se takto chováte a zvětšujete svou oddanost, dosáhnete svého cíle. To je cesta směřující vzhůru. Jestliže se dostanete nad iluzi, budete zachráněni. Jinak se na vás bude iluze vozit. I Védy přijaly porážku! Pokud se zvětšuje vaše bezžádostivost, iluze jednoduše uteče a nechá vás. Samozřejmě, že se bude snažit vás přitáhnout nazpět, vy byste jí však neměli věnovat žádnou pozornost. Zůstaňte s pocitem, že jste Brahman. To je příčina, kvůli které iluze uteče. Když si neustále připomínáte Boha, co může iluze dělat? Žijte v pochopení Jediné Pravdy. Potom zakusíte, jak se Lakšmí (Bohyně hojnosti) stane tomu, kdo se o Ni nestará, služkou, a z toho, kdo se za ní honí, učiní žebráka.

Večer, 6. 12. 1934

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek