ADVAITA.cz

35. Neodbytné přání se nazývá žádost (z knihy Vše je iluze)

14. 1. 2015 - Aleš

Když je zde dnem i nocí žádost v mysli, nazývá se to „touha“ neboli „kama“. Pokud mysl neustále běhá od jednoho objektu k dalšímu, říká se tomu touha. Ten, kdo nemá žádnou touhu, je mlčící. Mekka a Madeena (posvátná poutní místa) jsou daleko odtud, ale věřící by je měl během svého života navštívit. Ten, kdo se snaží vyhovět žádosti, je individualita. Ten, kdo nemá žádnou touhu, je Bůh (Šiva). Poznání je oheň, jenž ničí všechny činy (karma). Touha, zlost, chtivost, svádění, ego a trápení jsou v povaze individuality. Když něco dostaneme, cítíme zvětšenou touhu, a jestliže to nedostaneme, cítíme zármutek. Tyto kvality jsou navzájem promíchány. Proto znakem zbožnosti je bezžádostivost. Mít touhu je znak individuality.

Všechny světské radosti se týkají individuality. Vašeho pravého Já nejsou. Ten, kdo ví, že je za atributy (gunami), stává se osvobozen od požitků ze smyslového vnímání objektů. Požitek z objektů způsobuje omezení Já. Myšlení na objekty je radžas guna, zatímco rozjímání o Já je sattva guna. Když si uvědomíte, že Brahman je jediná pravá radost či potěšení v životě, stanete se Brahman. Potom cítíte odpor k požitkům, vycházejícím z objektů.

V předešlých přednáškách jsem vám říkal o osmi duchovních silách (siddhis). Ti, kdo provádějí oddanost dle mých instrukcí, získají všechny tyto síly zcela přirozeně. Jsem Vše-prostupující. Jsem prostor za nebem. Jsem naslouchání, které probíhá ve všech. Jsem mysl, která je myslí všech. Dokážete-li to, říká se tomu jasný sluch. Jsem okem, které je očima všech. Když si toto uvědomíte, získáváte jasnozřivost. Ten, kdo ví, že je vnitřní touhou (hnací silou) všech myslí, mysl samotná je jeho, a když o tom nemá žádné pochybnosti, získává sílu kontroly nad myslí. Realizace „Já jsem Brahman“ je sám následek mysli. Myslet si, že to je tělo, které jedná, je ego. Koncepty typu: „Já jsem tělo“, „Jednám jako tělo“, je ego. Uvědomit si: „Já jsem bez těla“, je stav Brahman.

Ten, kdo ví, že je podstatou a ničitelem všech forem, opravdu přebývá ve všech formách, a získává Boží sílu. Ten, kdo je ode Mne oddělen a myslí si, že já jsem Bůh, je můj oddaný, ale ti, kdo vědí, že jsou se Mnou sjednoceni, jako Ráma a Krišna, stávají se Bohy. Vasišta a další světci se pokládali za oddané a zůstali oddanými. Ráma, Krišna a další se vnímali jako Bůh a byli Bohem díky svému pevnému přesvědčení. Získali stav Nejvyššího Já, Paramátman. Ti, kdo se dověděli o Brahman, by také měli pokračovat jako Brahman. Měli by cítit jednotu se všemi atomy a pod-atomy světa, jež jsou směsicí pěti elementů, bez odkazu na nějakou konkrétní entitu. Realizovaná bytost by neměla být oddělená od svého bytí. Chtít vědět, co se nachází v mysli jiného člověka, a mít tuto schopnost, je horší než umírání. Když jste ve všech bytostech, kde je pak potřeba znát myšlenky v mysli druhých? Když tu není žádný „druhý“, a je zde pouze jednotné nerozdělené Já a všude je rozšířené Brahman, co „dalšího“ tu je třeba vědět?

Je ve vás vymyšlená „osoba“ a vy (Já) jste tu také. Nestaňte se touto vymyšlenou osobou, promítanou vaší představivostí. Není to tak, že „já“ bych měl být Brahman, ale ani že „já“ by mělo být mrtvé. Opravdu, „já“ je samo o sobě iluzorní vymyšlenou entitou. Toto pomyslné „já“ je podstatou hříchu. Požaduje víc a víc smyslových potěšení, které pouze podněcují stále víc tužeb po smyslových požitcích. Toto domnělé „já“ je velice chtivé. Vzdejte se tohoto „já“. Žádnou zbraní ho není možné zničit, ale zemře, jakmile jej velmi pronikavě prohlédnete. Toto pochopení se nedostaví tak snadno. Vaší úlohou je proměnit v Brahman to, co již Brahman je. Nemůžete přeměnit něco, co neexistuje, tedy vymyšlené „já“, v Brahman. To je nepatrný rozdíl. K tomu nejsou zapotřebí duchovní síly. Kdo bude po kom pátrat a kde, když je Brahman vše-prostupující bez jakéhokoliv rozdílu, a je všude rozšířený bez jakýchkoliv oddělených částí? Kdo je tím, kdo by měl koho znát? Kde je možné nalézt pocit „něčeho dalšího“? Jak tu může být něco, co se označí jako „druhé“, co by bylo oddělené od Něho (Jednoho jediného), a jak to druhé může někoho poznat?

Všude tu je pouze Brahman, bez jakéhokoliv hnutí. Kdo potom může být poznán jako někdo „další“, druhý? Měli byste znát tento jemný rozdíl. Zde již není žádné další vědění a ne-vědění. Toto Jediné (Brahman) je vše-prostupující. Není potřeba nic dalšího znát, či neznat.

Pán Krišna říká: „Upřenou pozorností na Mne získáte sílu, jakou mám Já. Nabudete schopnost vzít na sebe kteroukoliv formu (kamarúpa siddhi), koncentrováním se na jakoukoliv formu. Když jogín na sebe vezme formu váju čili prány, vitálního dechu, a přemístí se kamkoliv, do jakéhokoliv těla, říká se, že provedl „přeměnu vědomí vstoupením do jiného těla (parakajapraveš)“. Nicméně ten, kdo má velmi silnou víru v mou Bezforemnost, mou skutečnou Přirozenost, vidí Mne všude. Pokud si uvědomí, že je v každém, do jakého těla se pak bude přemisťovat? Čí mysl bude chtít přečíst, když je potvrzeno, že tu nic dalšího než jeho Já není.“

Ráno, 5. 12. 1934

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek