ADVAITA.cz

33. Znaky bezžádostivosti (z knihy Vše je iluze)

31. 12. 2014 - Aleš

Slovo vairágja značí bezžádostivost neboli „odřeknutí“. Tato kvalita mysli přichází tomu, kdo pochopí, že svět je iluzorní. Jakmile je vaše pozornost odvedena od bohatství (Lakšmí) k Bohu (Nárájana), stává se mysl bezžádostivá. Měli byste toužit po klidu svého vnitřního esenciálního bytí. Znaky bezžádostivosti jsou: vnímat štěstí, které přirozeně setrvává uvnitř vás; vnímat spočívání v tomto štěstí; záliba a naléhavé nutkání stále více si být tohoto štěstí vědom; a nemít zájem o nic jiného než o toto vnitřní štěstí. S touto bezžádostivostí přichází kvalita laskavosti. S touto dobročinností (laskavostí) přichází moudrost. V hinduistické mytologii byl velký světec jménem Agasti. Agasti značí toho, kdo se nepotuluje. „Gasti“ je ten, kdo se potuluje, což je individualita neboli džíva. Dostat se za zrození a smrt znamená stát se Agasti.

V jednom příběhu se vypráví, že v klášteře velkého světce bylo stříbrné nádobí a mnoho dalších předmětů ze zlata a stříbra, které se využívaly k uctívání Boha. Představený kláštera (světec) pověděl svým žákům: „Ten, kdo sem něco přinese a věnuje to klášteru, nechť to věnuje. Ten, kdo si něco odnese, nechť si to odnese. Nikomu v ničem nebraňte.“ Jednoho dne přišli zloději a ukradli některé věci a utíkali pryč z kláštera. Jenže u brány kláštera stáli dva muži s luky a šípy. Zloději se pokoušeli utéci všemi možnými východy, které vedly pryč z kláštera, ale u každého stáli stejní dva muži. Nakonec zloději odhodili všechny věci a padli světci k nohám. V tu chvíli bylo světci líto, že si odtud zloději nemohli nic odnést. To je laskavost (dobročinnost). To znamená, že můžete mít hodnotné věci, ale nemáte touhu je nijak chránit.

Pokud si vložíte velký obnos peněz do banky na své jméno a řeknete, že se těch peněz vzdáváte (ovšem neztrácíte je, neboť jsou uloženy na vašem účtu v bance), pak se nejedná o skutečnou oběť. A jestliže jste prostě jen opatrní, aby vaše chování ve společnosti bylo počestné, tak to také není ona laskavost (dobročinnost). Znaky, které jsou výše zmíněny, označují stav Brahman. Individualita není ve skutečnosti nic jiného než Brahman. Dokud nezmizí přesvědčení „já jsem tělo“, nepřijde moudrost. Dokud je v srdci aspiranta pociťována touha hromadit stále víc a víc peněz, musí být jasně patrné, že totožnost s tělem, pocit „já jsem tělo“, dosud nezmizel.

Pokud zde nejsou rozlišování (vivéka) a bezžádostivost (vairágja), není tu ani Sebe-poznání. Co pak budete potřebovat či požadovat, jsou-li tu tyto kvality? Nezbude vám poté ani místo pro Boha. Bůh říká, že někdo takový je pak nepřemožitelný. Říká: „On nic nechce. Co mám dělat? Je bez strachu. On je ten, kdo se zřekl všeho. Nemá z ničeho či nikoho strach.“ Ten, kdo něco chce, by měl uctívat Bohy či mrtvé předky. Když máte stále nějakou touhu, máte strach. Ten, kdo nic nepotřebuje, je skutečně tím, kdo se všeho zřekl. Nikdo mu nedokáže v ničem zabránit. Není totiž ničím omezen. S ničím si nedělá starosti. Ten, kdo chce vše, se o všechno strachuje. Takový člověk je žebrák, jenž má velký strach. Je tu mnoho těch, kdo se snaží něčím zlákat tuto bytost, která říká, že nic nechce. Od nikoho nic nechtějte.

Jako příklad tu je příběh o brahmínovi, který zjistil, že mu nikdo nechce dát svou dceru za ženu, tak se rozhodl, že se vůbec neožení. Avšak posléze poznal, že poté, co ztratil zájem se oženit, lidé mezi sebou začali soupeřit v nabídkách k sňatku. Nakonec jeden muž uspěl a dal brahmínovi svou dceru, a navíc mu věnoval mnoho vzácných věcí. Tento příběh naznačuje, že pokud jste lační, budete bídní, a ten, kdo není nenasytný, získá mír a štěstí. I smrt se bojí toho, kdo nemá žádnou touhu. On je skutečně Bůh. Ani Bohové nejsou tak šťastní jako On.

Mnoho světců zjišťuje, že mít mnoho žáků je velkou zátěží. Světec Ramdas říká: „Šťastný je ten jogín, jenž je naplněn bezžádostivostí.“ Pokládejte toho, kdo nemá žádné žádosti, za velice šťastnou bytost. Někdy říkáte: „Když to nemůžu dostat, pustím to z hlavy.“ Jenže tím znepokojení v mysli neubylo. K čemu je pak tento typ bezžádostivosti? Váš postoj by měl být takový, že se od touhy zcela osvobodíte. Zřeknutí by mělo být přirozené. Šťastný je ten, jehož trápení skončilo. Ten získá poznání. Pokud však máte pouze verbální poznání, nemůžete získat štěstí, které s sebou přináší opravdové Poznání. Ten, jehož přirozenost je osvobozena od chtivosti, se stane znuděný i pohledem na diamanty, rubíny a hromadu peněz. Tuto bytost nelze nalákat na peníze, dům či majetek. Nenasytný člověk bude nucen pustit se svého vlastnictví, jinou volbu mít nebude.

Světec prohlásí všechny činnosti za neplatné tím, že se jich od začátku zřekne. Ví, že zřeknutí nesmí být ponecháno na poslední den, neboť se může vkrást nějaká připoutanost, jež ho může přistihnout neuvědomělého, a být tak příčinou znovuzrození. Ten, kdo se stal zcela nepřipoutaný, není nucen dělat ve spěchu něco na poslední chvíli. Světci vždy žijí ve svobodě. Je tu rčení, že světice Muktabai odevzdala všech pět druhů životní síly (panča-prány neboli pět prán) do zapálené lampy Aráti. To znamená, že byste neměli pokládat věci, které vám nenáleží, za své. Dávejte si největší pozor, jako kdybyste byli v podmínce a byl na vás vypsán zatykač. Buďte si vědomi toho, že všechny věci ve světě jsou ve vlastnictví někoho jiného. Ten, kdo žije ve svém domě, ale je bezžádostivý, je skutečný obyvatel lesa. To je opravdový mnich. On získá moudrost Boha. Hlavním klíčem duchovního života je stav naprosté bezžádostivosti. Je tu rčení: „Ve srovnání s bezžádostivostí tu žádného jiného štěstí není.“

Ráno, 4. 12. 1934

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek