ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - 3. kapitola ´O stvoření´

6. 12. 2014 - Aleš

Kapitola třetí
´O stvoření´

Akáša – Prostor či rozsah
V textu se objevují tři důležitá slova – čidakáša, čittakáša a bhútakáša. Akáša doslova značí prostor a tak čid - akáša znamená vědomí - prostor, čitt - akáša znamená mysl - prostor, a bhút - akáša značí element - prostor. Tyto tři koncepty krásně vysvětlil Bhagavan Ramana Mahariši:

"Říká se, že čidakáša samotná je átmasvarúpa (přirozenost Já – átman), a že ji můžeme poznat pouze pomocí mysli. Někdo se zeptal: "Jak ji můžeme poznat (vnímat), jestliže mysl ustala?" Bhagavan odvětil: "Vezmete-li například prostor, pak je třeba prohlásit, že tu jsou tři různé druhy – čidakáša, čittakáša a bhútakáša. Přirozený stav se označuje čidakáša. Pocit ´já´, který je narozen z čidakáši, je čittakáša. Jakmile se začne čittakáša rozvíjet a vezme na sebe tvar všech elementů neboli bhútas (voda, oheň, země, vzduch a prostor), pak to vše je bhútakáša. Když čittakáša, což je vědomí ´já jsem´ (´já´) již nezakouší čidakášu (přirozený stav před vědomím ´já jsem´), ale spatřuje bhútakášu, pak to je manoakáša, a když opustí manoakášu, a zakouší opět čidakášu, jedná se o ryzí vědomí známé jako činmája. Ustání mysli znamená, že idea rozmanitosti objektů zmizí a objeví se idea jednoty objektů. Vše se najednou jeví přirozeně, vše se děje spontánně poté, kdy je tohoto dosaženo."
Možná lze slovo akáša (prostor) přeložit jako ´rozsah´. Stejné nekonečné vědomí je známé jako čidakáša, čittakáša a bhútakáša nahlížené z duchovního, mentálního (konceptuálního) a fyzického rozsahu (v tomto pořadí).

 
Vasištha pokračoval:
Rámo, nyní ti popíšu stvoření a jeho tajemství. Tvá svázanost trvá proto, že uděluješ vnímaným objektům realitu. Dokud tak činíš, svázanost potrvá. Jakmile tato představa odejde, odejde s ní i svázanost. Pouze to, co je stvořené, může růst, zmenšovat se a zaniknout buď zde na zemi či v pekle, a dojít k vysvobození.

Během rozpadu vesmíru se veškerý objektivní projev rozpustí v nekonečné Bytí. Moudří mistři Bytí pojmenovávají rozličně jako Átman, Brahman, Pravda apod., aby usnadnili komunikaci a dialog. To samé nekonečné Já v sobě začne pojímat dualitu sebe a druhých a proto vyvstává mysl podobně, jako se objeví vlna na dosud poklidné hladině oceánu. Avšak podrž si v mysli fakt, že zlatý náramek není nic než zlato (a i když zlato existuje bez toho, aby muselo mít nutně formu náramku, náramek neexistuje bez existence zlata či jiného kovu). Nezapomeň též, že kvality stvořeného světa a schopnost tvoření jsou ve stvořiteli již přirozeně obsaženy. Mysl se neliší od věčného Já, respektive mysl nemá žádnou samostatnou existenci, jež by byla nezávislá na věčném Já.

Podobně jako se má chybně za to, že fata morgana je skutečnou řekou plnou vody, tento stvořený svět se také zdá být zcela skutečný. A dokud se držíš duality, tedy představy reálnosti ´druhých´ (neboli ´tebe´ a ´mne´), nemůže tu dojít k vysvobození. Existenci těchto falešných představ (´já´ a ´ty´) nelze vyhladit jen slovním popřením; naopak takové popření je samo dalším posilněním klamu.

Rámo, kdyby byl stvořený svět skutečný, pak by nebylo možné, aby ustal (přestal existovat). Neboť toto je neměnný zákon, že neskutečné nemá žádnou skutečnou existenci, a skutečné nepřestane existovat. Pokání, meditace a další takové praktiky proto nemohou způsobit ustání (neskutečného) a ani osvícení (skutečného). Dokud trváš na představě projeveného světa, není možné samádhi (nepřítomnost pocitu bytí), při kterém nedochází k pohybu myšlenek (nirvikalpa). I kdyby to bylo možné, pak ve chvíli, kdy se navrátíš z tohoto samádhi, vyvstane v mysli opět projevený svět se svým soužením. Pohyb myšlenky vytváří představu stvořených objektů.

Stejně jako je olej v sezamovém semínku, vůně v květinách a esence ve všech věcech, tak je i schopnost objektivního vnímání obsažena ve vnímajícím. Stejně jako jsou snové objekty zakoušeny pouze snící osobou, objekty vnímání jsou vnímány vnímajícím (zakusitelem). Právě jako vyraší v určitou dobu rostlina ze semene, tak se v daný moment projeví potencialita jakožto představa projeveného světa.

Vasištha pokračoval:
Je tu světec Akášaja (doslovně zrozen z prostoru). Přebývá nepřetržitě v meditaci a ve svém srdci má přání blaha všem živým bytostem. Je na živu již dlouhou dobu. Jednou se ho smrt chystala přepadnout a pozřít. Jakmile se k němu přiblížila, musela začít bojovat s krutým ohněm, jenž chránil tohoto svatého muže. I když útok odrazila, stejně nebyla schopna se ho dotknout! Byla vyvedena z míry touto nezvyklou událostí a tak zašla za pánem Jamou, jenž řídí osudy smrtelníků, a zeptala se ho: "Prosím tě, řekni mi, proč ho nedokážu sevřít a zabít ve svých spárech?"

Jama odvětil:
"Ty ve skutečnosti nikoho nezabíjíš! Odchod (smrt) každého je v podstatě určen jeho vlastní karmou (plody jeho činů). Proto najdi osudovou karmu tohoto světce."

Stejně jako nelze nalézt místo pobytu syna neplodné ženy, nelze nikde ve světě objevit karmu světce Akášaji. Ani smrt to nedokázala a tak to šla oznámit Jamovi.

Jáma řekl:
"Ó smrti, tento svatý muž Akášaja byl vskutku zrozen z prostoru a nemá proto vůbec žádnou karmu. Je čirý jako prostor. Nikdy si tudíž nepřivodil žádnou karmu, která by ti umožnila ho chytit či pohltit. Stejně jako není narozen syn neplodné ženy, není zrozen ani tento světec. Nenese si ani karmu z ´minulého zrození´; proto nemá žádnou paměť a mysl, a tudíž se ani nemohl dopustit jakéhokoliv (mentálního) činu, který by ho dovedl do tvých spárů. Není nic než záplava zářivé moudrosti. Pouze v našich očích se jeví být živou bytostí; v něm však neexistuje žádná představa, jež by dala podnět k tvorbě karmy.

Vědomí je odraženo ve vědomí; a odraz si uzurpuje nezávislost! Jedná se však a falešnou představu, domnělé převzetí nezávislosti. Nijak se to nezakládá na skutečné existenci, a tento svatý muž zná pravdu. Podobně jako je tekutost vodě vlastní, a prostoru vlastní prázdnota, tak i tento svatý muž náleží přirozeně nejvyšší duchovní sféře, ve které žije. Jeho projev je spontánní, zcela bez záměru, a proto je znám jako ´sám sebou stvořený´. Ten, kdo přijme hloupou představu typu "Já jsem toto tělo vytvořené z pěti elementů", nechává se zbytečně spoutat tělesnou formou. Takového hlupáka si pak klidně odveď. Světec Akášaja však tuto představu nechová (a z toho důvodu je vskutku beztělesný), proto je mimo tvůj dosah."

Jáma pokračoval:

"Akášaja nebyl nikdy zrozen. Je ryzí vědomí, které neprošlo žádnou změnou. Na počátku epochy vyvstala kvůli skryté nevědomosti v nekonečném Bytí vibrace, jež se projevila v podobě rozmanitých forem (bytostí) pohybujících se jakoby ve snu. Tento světec je nepřetržitě ryzím vědomím a do tohoto snu není nijak vtažen."

Vasištha řekl:
V Bohu není ani vnímajícím subjektem, ani objektem vnímání. Přesto je znám jako ´sám sebou vytvořený´. Září v univerzálním vědomí jako obraz v malířově mysli.

Vasištha pokračoval:
V Bohu není žádná paměť minulosti, protože nemá žádnou předešlou karmu. Nemá ani fyzické tělo; je nezrozen, pochází z duchovní podstaty. Smrtelníci mají dvě těla - jedno fyzické, druhé duchovní. Nezrozený Bůh má pouze to duchovní, neboť v něm neexistuje příčina, která by podnítila vznik fyzického těla.

Nebyl stvořen, ale je Stvořitelem všech bytostí. Vše stvořené (jako například zlatý náramek) je nepochybně stejné podstaty jako to, z čeho to bylo vytvořené (zlato). Stvořitelova myšlenka (jsouce příčinou tohoto rozmanitého světa) a samotný Stvořitel (bezforemný Bůh), a také tvoření – to vše je vskutku základní vlastností pocitu vlastní existence (vědomí ´já jsem´), jenž nemá žádný hmotný podklad.

Pulsace vyvstala ve Stvořiteli, a přešla v myšlenku, která se rozptýlila do podoby vesmíru. Toto pulsování zavdalo příčinu vzniku jemného těla (vytvořeného z inteligence) všech bytostí. Všechny bytostí tím, že jsou stvořeny čistě jen z myšlenky, nemohou ve skutečnosti existovat, ale jenom se zdají existovat, i když sami mají dojem, že zdání je skutečné. Takže toto zdání (považované za skutečné) vytváří realistické dojmy, podobné zážitkům ze sexuální rozkoše zakoušené ve snu. Tak i Stvořitel (ryzí vědomí podobné prostoru neboli světec Akášaja z příběhu), třebaže nemá žádné tělo, jeví se tělo mít.

Stvořitel má kromě toho dvojí podobu, a sice jednou jakožto vědomí a za druhé jako myšlenka. Vědomí je ryzí; myšlenka je náchylná k zmatení. Proto se zdá, jakoby začal existovat, i když ve skutečnosti nikdy nevznikl a nevznikne, a tím pádem ani nezanikne. On je inteligencí, která vyživuje celý vesmír, a každá myšlenka, která z této inteligence vyvstane, dá vzniknout určité formě. I když jsou všechny formy ve své podstatě ryzí inteligencí, kvůli opomenutí tohoto faktu a v důsledku myšlení na hmotné tvary, se bezforemné přemění (vymezí) do hmotných tvarů, podobně jako se zlí duchové (skřítci), třebaže jsou vymyšlení a bezforemní, zdají existovat v různých formách, a to jen v důsledku klamu, který postihl vnímatele.

Avšak Bůh (ryzí vědomí podobné prostoru) nepodléhá takovému klamu z toho důvodu, že je vždy duchovní a nikoliv hmotné podstaty. Stvořitel (Bůh) je duchovní, a stejně tak i jeho tvoření (svět) je v podstatě duchovní. Toto tvoření je bezdůvodné. Tudíž je v zásadě duchovní (nehmotné) podobně jako je duchovní podstaty On (nejvyšší Bytí). Považovat stvořený svět za hmotný je jako pokládat za skutečné vystavěné vzdušné zámky, což je iluzorní projekce mysli, tedy pouhá imaginární představa.

Stvořitel je mysl; mysl neboli ryzí inteligence je jeho tělem. Myšlenka náleží mysli. Objekt vnímání náleží vnímajícímu subjektu. Prokázal vůbec někdy někdo jejich odlišnost (myšlenka a mysl či vnímaný objekt a vnímající subjekt)?“

Valmiki řekl:
„V této chvíli se slunce žene za obzor západních hor, jako kdyby se nemohlo dočkat následného dne plného rozjímání nad těmito slovy světce, a co nevidět osvítí další části zeměkoule.“

Shromáždění posluchači se rozešli vykonat bohoslužbu. Příští ráno se zde opět sešli jako předtím.

Ráma se zeptal:
„Světče, prosím pověz mi, co je to vlastně mysl.“

Vasištha odpověděl:
„Mysl je prázdná nicota stejně, jako je prostor prázdná, netečná nicota. Ať už je mysl (brána jako) skutečná či neskutečná, je tím, co je pochopeno v objektech vnímání. Rámo, myšlenka je mysl; mezi nimi není žádný rozdíl. Vnímání oděné v duchovním těle (Já) je známé jako mysl. Právě Já neboli duchovní tělo je tím, co přivádí na svět hmotné čili fyzické tělo. Nevědomost, samsára (opakující se klam), mysl (její obsah), spoutanost, nečistota, temnota a netečnost – to vše jsou ekvivalentní slova. Zkušenost samotná je myslí; není ničím jiným než tím, co je vnímané.

Celý vesmír není nikdy oddělen od vědomí přebývajícím v každém atomu, podobně jako se neliší zlatá ozdoba od zlata. Právě jako existuje zlatá ozdoba potenciálně ve zlatě, objekt existuje v subjektu. Avšak je-li tato představa objektu zcela odmítnuta a opuštěna od subjektu, zůstává tu samotné vědomí bez zjevné či potenciální objektivity. Jakmile k tomu dojde, démoni jakými jsou protiklady přitažlivosti a odporu, lásky a nenávisti aj., ustanou, a zcela se vytratí z vašeho srdce. Spolu s tím zmizí falešné představy jako je ´svět´, ´ty´ a ´já´, apod. Ustanou i sklony objektivizovat to či ono – pak je tu skutečná volnost.“

Ráma se zeptal:
„Světče, pokud je objekt vnímání skutečný, potom by neměl přestat existovat. Je-li neskutečný, není viděn jako neskutečný. Jak máme vyřešit tento problém?“

Vasištha odvětil:
„Přesto jak lze spatřit, jsou zde realizované bytosti, kterým se to podařilo překonat! Vnější objekty jako je prostor apod., a psychologické faktory jako ´já´ apod., existují pouze zdánlivě. Ve skutečnosti neexistuje ani objektivní vesmír, ani vnímající já, ani vnímání jako takové, a ani prázdnota či netečnost. Je tu pouze jedno jediné, a tím je Vědomí (Čit). V Něm je přítomna mysl, která vyvolává představu rozdílnosti, různosti činů a zkušeností, svázanosti a touhy po vysvobození.“

Ráma se zeptal:
„Ó světče! Co je zdrojem této mysli a jak vyvstala? Objasni mi to prosím laskavě.“

Vasištha odvětil:
„Po rozpadu vesmíru a předtím, než nastala následující epocha, byl celý objektivní vesmír ve stavu dokonalé rovnováhy. Existovalo tu věčné, nezrozené, samo-zářné, nejvyšší Jsoucno, které je všemohoucí a všeobsažné. Nelze si ho jakkoliv představit či popsat. I když je známé pod různými jmény jako Átman apod., jedná se o pohledy, nikoli však o pravdu. Ono existuje, přesto však Ho není možné realizovat světskými (hmotnými) prostředky. Je rovněž uvnitř těla, přesto je mimo tělo. Z něho se vynořuje nespočet božstev jako Pán Višnu, podobně jako ze slunce vyzařuje nesčetné množství paprsků. Z něho vzniká nespočet světů, podobně jako vyvstává spousta vln zurčících na hladině oceánu.

Ono je vesmírnou inteligencí, do které vstupuje nesčetné množství objektů vnímání. Ono je světlem, ve kterém ´já´ a ´svět´ září. Určuje charakteristické vlastnosti každé stvořené věci. V něm se svět objeví a zmizí, podobně jako se opakovaně zjevuje a vytrácí fata morgana. Jeho forma (svět) zmizí, ale jeho podstata (Jsoucno neboli Absolutno) je neměnná. Spočívá ve všem. Je skryté a hojné (vše-zaplavující). Díky jeho pouhé přítomnosti jsou jak tento zjevně netečný hmotný svět tak jeho obyvatelé neustále aktivní. Kvůli jeho všudypřítomné všemocné vševědoucnosti se jeho myšlenky ihned zhmotňují.

Toto nejvyšší Já není možné realizovat jinak než pomocí moudrosti. Věř mi, Rámo, že žádnými jinými prostředky to nejde. I kdybys třeba vyvíjel úsilí v náboženských praktikách, stejně Ho nebudeš realizovat. Toto Já není ani vzdálené, ani blízké. Není ani nepřístupné, ani na neznámých místech. Je tím, co se v každém objeví jako prožívání blaženého klidu, a proto To můžeš realizovat i ty uvnitř sebe stejně jako i všichni ostatní.

Strádání či pokání, charita a dodržování náboženských slibů tě nedovedou k realizaci Nejvyššího Já. Pouze společnost realizovaného mistra (světce) a studium správného písma jsou nápomocné, neboť dokáží rozehnat nevědomost a klamné představy. Vskutku, jakmile budeš přesvědčen, že Jsoucno samotné je skutečné, dostaneš se mimo dosah utrpení, a budeš kráčet po stezce vedoucí ke konečnému vysvobození.

Strádání či pokání je bolest způsobená sobě samému. Jakou hodnotu má charita, kde dárce daruje z majetku získaného okrádáním a podváděním druhých. Pak jen ti okradení získávají plody této charity! Striktní dodržování náboženských předpisů lidem přidá akorát na hrdosti a domýšlivosti. Existuje pouze jeden léčivý prostředek na odstranění neznalosti Nejvyššího Já. Tím je rázné a úplné zřeknutí se žádostivosti po smyslovém potěšení.“

Ráma se zeptal:
„Kde přebývá Nejvyšší Já (Jsoucno), a jak se s Ním mohu spojit?“

Vasištha odvětil:
„To, co bylo popsáno jako Nejvyšší Já, není nijak daleko. Ono je inteligencí přebývající v těle. Ono je vším, i vesmírem, i když samotný vesmír není Jim. Ono je ryzí inteligencí.“

Ráma poznamenal:
„I malý chlapec říká, že Jsoucno je inteligencí; co je nutné k tomu, abych pochopil tuto speciální poučku?“

Vasištha odpověděl:
„Ten, kdo si myslí, že ryzí inteligence je objektivním vesmírem, nic neví. Vnímající je vesmír a rovněž duše (dživa) je schopná vnímat. Vnímající (subjekt) vytvoří poznatelné (objekt) a nechá se tak vtáhnout do problémů (utrpení). Jakmile ustane poznatelné a tok pozornosti je odvrácen od poznatelného (vnějšího) k ryzí inteligenci (vnitřnímu), přichází uspokojení a uvolnění z tenat utrpení.

Vlastní pozornost nelze odvrátit od poznatelného (světa) bez toho, aby předtím nedošlo k ustání a rozpuštění projeveného. Myslet si, že k ustání projeveného stačí, když si uvědomíš své zapletení se do světa (samsáry), pak věz, že to k ničemu nevede. Avšak je-li poznáno Nejvyšší Já (Jsoucno), pak utrpení skončí.“

Ráma se zeptal:
„Mistře, prosím popiš mi To Nejvyšší Já.“

Vasištha odpověděl:
„Kosmická inteligence, ve které vesmír ustane, je To Nejvyšší, Absolutno. V Něm vztah subjektu a objektu jako takový ustane. Ono je prázdnotou, ve které se vesmír zdá existovat. V Něm i univerzální vědomí spočívá nehnutě jako hora.“

Ráma se opět zeptal:
„Jak můžeme realizovat toto nejvyšší Jsoucno a uvědomit si neskutečnost vesmíru, který jsme předtím pojali za skutečný?“

Vasištha odpověděl:
„To nejvyšší může být realizováno, jen když jsi pevně přesvědčen o neskutečnosti vesmíru podobně jako je jasné, že je modř nebe neskutečná. Dvojnost (dualita) předpokládá jednotu, a nedvojnost (advaita) naznačuje dualitu. To Nejvyšší (Jsoucno) je realizováno, jen když je stvořený svět poznán jako zcela neskutečný.“

Ráma se zeptal:
„Světče, pomocí jaké metody je toto poznáno, a jak dojde k tomu, že poznatelné skončí?“

Vasištha odvětil:
„Falešná představa, že tento svět je skutečný, se hluboce zakořenila důsledkem dlouhodobě působícímu chybnému myšlení. Nicméně lze ji začít odstraňovat od chvíle, kdy se adept dostane do společnosti realizovaného mistra, a začne studovat svaté písmo. Ze všech posvátných textů je tento zvaný jako Maharámájanam tím nejlepším. Vše, co zde najde, je souhrnem toho, co je ve všech písmech. Pokud si však nepřeje studovat konkrétně tento text, může studovat nějaký jiný – proti tomu nejsou žádné námitky.

Jakmile je odstraněna falešná představa a dojde k uvědomění pravdy, je jí realizovaná bytost natolik plna, že o ní přemýšlí, mluví, raduje se z ní a učí ji ostatní. Tato realizovaná bytost pak dostává označení ´Džívamukta´ či také ´Videhamukta´.“

Ráma se zeptal:
„Pane, jaké základní rysy má Džívamukta (osvobozený zaživa) a Videhamukta (osvobozený, jenž nemá tělesné omezení)?“

Vasištha odvětil:
„Ten, kdo zakouší během svého zdánlivě běžného života celý svět jako prázdnotu, je Džívanmukta. On je vzhůru, přitom si však užívá blaženého klidu hlubokého spánku. On je probuzen v hlubokém spánku, ale nikdy není vzbuzen do tohoto světa. Jeho moudrost není zakalená latentními sklony. Může se zdát, jako by byl podmíněn strachem, a tím co má a nemá rád, ve skutečnosti je ovšem volný jako prostor. Je osvobozen od egoismu a chtění. Ať už se nachází v činnosti či nečinnosti, jeho inteligence je stejně nedotčena. Nikdo se ho neobává, a ani on se nikoho nebojí. Videhamuktou se stane v patřičnou dobu, když tělo odpadne.

O Videhamuktovi lze říci, že je a přesto není, není ´já´ ani ´druzí´. Je slunce, které září; Višnu, který vše ochraňuje; Rudra, který vše ničí; Brahma, který vše tvoří; on je prostor, země, voda a oheň. Je ve skutečnosti kosmickým vědomím čili tím, co je pravá podstata všech bytostí. On jediný je opravdu vším, ať už v minulosti, přítomnosti či budoucnosti.“

Ráma se znovu zeptal:
„Pane, moje vnímání je pokřivené. Jak mohu získat stav, který mi popisuješ?“

Vasištha odvětil:
„Rámo, to, co je známé jako osvobození, je vskutku Absolutno samo o sobě, které jediné Je. To, co je zde vnímáno jako ´já´, ´ty´, apod., se pouze jen zdá existovat. Avšak protože to nikdy nebylo vytvořeno, nemůže to ani existovat. Jak bych mohl tvrdit, že se Brahman stalo všemi těmito světy?

Rámo, v ornamentech nevidím nic než zlato, ve vlnách spatřuji jen vodu, ve vzduchu pouze pohyb, v prostoru jen prázdnotu, ve fata morganě teplotní inverzi a nic jiného; podobně spatřuji jen Brahman (Absolutno), a nikoli světy.
Vnímání ´světů´ je nevědomost bez počátku. Přesto pomocí dotazování se po pravdě zmizí. Ustane jen to, co vzniklo. Tento svět nikdy ve skutečnosti nevznikl, přesto se zdá existovat (vysvětlení této pravdy je obsahem této kapitoly ´O stvoření´).

Když nastal předešlý rozpad vesmíru, vše, co se do té doby objevovalo, zmizelo. Pak zde zůstala jen nekonečnost; nebyla to ani prázdnota, ani forma, ani vidění (proces zření), ani viděné objekty, a nikdo nemohl říci, že Tato nekonečnost je či není. Neměla žádné uši, oči, jazyk a přesto slyšela, viděla a cítila chuť. Není ničím vyvolaná a vytvořená, přesto je příčinou všeho, podobně jako je voda příčinou vln. Tato nekonečnost a věčné světlo je v srdci všech. V jejím světle svítí tři světy jako fata morgana.

Jakmile nekonečnost začne vibrovat, světy se vynoří a projeví; když se přestane kmitat, světy se prostě vytratí. Podobně jako když roztočíš zapálenou prskavku a rychle s ní točíš, objeví se ohnivý kruh, a když s ní přestaneš točit, kruh zmizí. Ať už je tu rozkmit či klid, vždy je to všude stále stejné. Pokud si to neuvědomíš, budeš ovlivňován falešnými představami a klamem. Jakmile si to uvědomíš, všechny touhy a úzkosti zmizí.
Z klamu vzniká čas a vnímání vnímatelných objektů. Čin, forma, chuť, vůně, zvuk, dotek a myšlení – toto vše, co poznáváš, není ničím jiným než tímto Jediným (Absolutnem); a je to právě jen Ono, díky němuž znáš toto vše! Je ve vidoucím (subjekt), zraku a viděném (objekt) jakožto proces vidění; když toto víš, uvědomíš si své Já.“

Ráma řekl:
„Světče, jak můžeš prohlásit, že To (Absolutno) není prázdné, že To nemůže být osvíceno, a že To není temné? Mateš mne těmito vzájemně si odporujícími výrazy!“

Vasištha odvětil:
„Rámo, kladeš mi dětinské otázky. Přesto ti objasním správný význam.
Stejně jako je dosud nevyřezaná figurka navždy přítomna v kuse dřeva, tak i svět, ať už ho považuješ za skutečný či neskutečný, je obsažený v Absolutnu, které proto nemůže být prázdné. Stejně jako nemůže nikdo tvrdit, že v klidném oceánu nejsou (potenciálně) přítomny vlny, tak i Absolutno není prosté světa. Samozřejmě tyto ilustrace mají jisté hranice použitelnosti, které by neměly být překročeny.

Popravdě však tento svět nevyvstává z Absolutna, a ani se do Něho nerozpustí. Absolutno jediné existuje nyní a navždy. Když o Tom někdo přemýšlí jako o prázdnotě, je to kvůli pocitu (dojmu), že To není prázdné; když o Tom někdo přemýšlí jako o plnosti (ne-prázdnotě), je to proto, že tu je pocit, že To je prázdné.

Absolutno je nehmotné a tak materiální zdroj světla jakým je slunce, ho nemůže osvítit. Je ovšem Sebe-zářné, a proto není ani netečné (inertní) ani temné. Absolutno nemůže být realizováno či zakoušeno druhým; pouze Absolutno může realizovat (zakoušet) Samo Sebe.

Nekonečné vědomí je jemnější než nekonečný prostor; a svět tu je přítomen tehdy, když je tu tento prostor. Kdo však neochutnal papriku, nezná její chuť. Stejně tak nemůžeš zakusit vědomí v nekonečnu v nepřítomnosti objektivity. Proto se i toto vědomí zdá být netečné (inertní) a nevnímající, a svět je zakoušen také jako takový. Stejně jako lze v projeveném (hmotném) oceánu spatřit hmatatelné vlny, tak v nehmotném Brahman je nehmotný svět, tedy svět bez formy. Z nekonečného se vynoří nekonečné a existuje v něm jako nekonečnost. Z toho důvodu nebyl svět nikdy skutečně vytvořen – svět je stejný jako To (nekonečné), ze kterého se vynořil (objevil).

Když je představa (omezeného) já odstraněna nepodněcováním myšlenek a tudíž ukončením a odstraněním všech představ z mysli, pak to, co tu zůstává, je nekonečnost. To, co není ani spící ani netečné, je nekonečnost. Je to právě kvůli nekonečnosti, že poznání, poznávající subjekt a poznané objekty neexistují rozděleně, ale jako Jedno Jsoucno. Ovšem toto platí jen tehdy, kdy tu není přítomný intelekt.“

Ráma řekl:
„Pane, kam odchází tento nyní jasně patrný svět během rozpadu vesmíru?“

Vasištha řekl:
„Odkud přišel syn neplodné ženy a kam odejde? Syn neplodné ženy neexistuje a nikdy neexistoval. Stejně tak tento svět jako takový neexistuje a nikdy neexistoval. Tato podobnost je pro tebe hádankou jen kvůli tomu, že jsi pojal existenci světa za jistou.

Zvaž toto: Existuje náramek ve zlatém náramku? Není jim čistě jen zlato? Je obloha, jež se také nazývá nebem, na prázdnotě nezávislá? Podobně tu není žádná samostatná "věc" zvaná svět, jež by existovala nezávisle na Brahman (Absolutnu). Stejně jako nelze oddělit chlad od ledu, tak i to, co se nazývá svět, je od Brahman neoddělitelné.

Voda ve fata morganě nikdy nevznikla, nevznikne a také nezanikne; stejně tak tento svět se z Absolutna neobjevil a ani se nikde nevytratí. Stvořený svět nemá příčinu, proto nemůže mít nějaký počátek. Ani nyní svět neexistuje; jak by pak mohl dojít ke zkáze?
Pokud uznáš fakt, že svět nebyl vytvořen z Brahman, a jsi přesvědčen o tom, že se jedná o zdánlivý jev, jehož podkladem je Skutečnost (Brahman), potom svět vskutku neexistuje, a jediné co je, je Brahman. Je to jako se snem: inteligence, kterou má každý uvnitř sebe, se ve stavu nevědomosti jeví jako nespočet snových objektů, přičemž všechny ty objekty nejsou nic jiného než tato inteligence. Podobně se uskutečnil zdánlivý projev (zdánlivých objektů) v tom, co je známé jako počátek stvořeného světa. Nejedná se však o něco, co by existovalo samostatně, tedy nezávisle na Brahman. Není to oddělené od Brahman, tudíž to vůbec neexistuje.“

Ráma řekl:
„Světče, pokud tomu tak je, jak je tedy možné, že tento svět nabyl velmi silný dojem reality? Dokud tu je vnímající subjekt, jsou tu vnímané objekty a naopak, a jen pokud obojí skončí, dojde k vysvobození. Pokud tu je čiré zrcadlo, odráží to či ono po celou dobu. Stejně tak bude ve vidoucím (subjektu) vyvstávat neustále tento projevený svět. Avšak jestliže dojde k realizaci neexistence projeveného (objektivního) světa, pak přestane existovat i vidoucí. Avšak takovéto uvědomění je stěží realizovatelné!“

Vasištha řekl:
„Rámo, řeknu ti, jak došlo k stvoření (objevení) tohoto projeveného světa, který se vynořil z ryzího absolutního univerzálního Bytí, podobně jako se objeví sen ve vědomí spící osoby.

Tento vesmír je ve skutečnosti vnější zářivé nekonečné Vědomí, které s představou o své formě (což je prostor) vytváří uvnitř sebe poznatelné objekty (známé jako to, co existuje). Potom začne být toto poznatelné zaujaté pátráním po své podstatě. Tímto způsobem je tedy přiveden na svět prostor (jako zdánlivě oddělený od vědomí). Když se po značné době vědomí projeveného světa stane v nekonečném Bytí natolik silné, vznikne v něm budoucí živá kosmická duše neboli džíva (také známé jako Hiranjagarbha). Tím Nekonečnost opustí svou Nejvyšší Absolutní bezforemnost, a omezí se do oddělené formy jakožto džíva (individualita). Brahman však přesto zůstává jako Nekonečnost, a ve skutečnosti tu nedošlo k žádnému reálnému přetvoření do jakýchkoliv forem.

V prostoru se projeví zvuk (jeho kvalita). Potom vznikne egoismus nezbytný pro další tvoření objektů světa a ve stejnou dobu dojde k stvoření faktoru známém jako čas. Toto vše se děje pouze na základě tvořivé myšlenky, která je univerzálnímu Bytí vlastní. Nejedná se tudíž o reálnou přeměnu nekonečného Absolutna.
Podobným uplatněním tvořivé myšlenky dojde k stvoření vzduchu. Védy rovněž vznikly tímto způsobem. Nekonečné (univerzální) vědomí se kvůli tomu všemu stane omezené a nese název džíva (individualita). A toto vědomí podnítí vznik všech rozdílných elementů ve světě.

Je zde čtrnáct úrovní existence, každá se svým vlastním typem uživatele. A všechny jsou projevy tvořivé myšlenky vědomí. Když toto vědomí přemýšlí způsobem: „Já jsem světlo“, dojde k okamžitému stvoření zdroje světla jakým je slunce, apod. Podobně dojde k stvoření vody a země.

Všechny tyto základní elementy jsou v neustálém vztahu zakusitele a zkušeností, a díky tomu tak vzniká veškerý projevený svět jako vlnky na hladině oceánu. Elementy jsou navzájem natolik účinně promíchány a propleteny, že je nelze od sebe oddělit a rozplést. Jen s rozpadem vesmíru to je možné, dřív ne. Tyto hmotné jevy jsou v neustálé změně; avšak jedině (neměnná) Skutečnost zůstává nezměněna. Jelikož jsou všechny jevy spojeny s vědomím, stávají se bezprostředně matérií neboli hmotnou fyzickou substancí, třebaže ve skutečnosti jsou jen a jen nekonečným vědomím, které neprodělalo vůbec žádnou změnu.

Vasištha pokračoval:
V univerzálním Bytí dochází ke chvění (vibraci) a Bytí okamžitě přejde z klidu (harmonie) do pohybu; v důsledku toho se tu objevuje prostor, světlo a netečnost, třebaže nic z toho nebylo skutečně vytvořeno. Vzhledem k tomu, že toto vše se uskutečňuje ve vědomí, mají prostor, světlo a netečnost kvalitu poznatelného (objektu); v tu samou dobu zde vyvstává Znalec. Schopnost osvětlit všechny věci náleží vědomí. Tudíž je vědomí univerzálním Znalcem (subjektem) a zároveň se stává vlastním poznatelným objektem. Jakmile vznikne tento vztah, vyvstává ve vědomí představa "Já jsem džíva (individualita), existující duše".

V čirém vědomí vyvstává představa oddělenosti (egoismu) a tato oddělená individualita má potřebu vytvářet rozlišnosti čili vznikne racionalizující intelekt právě na základě dalšího ztotožnění s poznatelným (objektem či světem). Poté se objevuje mysl a základní elementy. Těchto pět základních elementů se znovu a znovu slučuje za účelem vytváření nových objektů (světů). Všechny tyto nesčetné formy se opakovaně buď spontánně či pravidelně objevují a mizí, podobně jako se ve snu zjevují a vytrácejí města. Žádný z nich nepotřebuje nějakou předmětnou či hmotnou příčinu jako zemi, vodu a oheň, protože to vše je ve své podstatě a přirozenosti vědomím, a je to toto vědomí, které zdánlivě vytváří toto vše, stejně jako vytváří města ve snu. Není to nic než čiré vědomí.

Pět elementů je semenem stromu ve formě světa a věčné (absolutní) vědomí je semenem stromu ve formě pěti elementů. Jaké je semeno, takový jest strom (plody). Proto svět není ničím jiným než Brahman, Absolutno.

Tímto způsobem byl vesmír v kosmickém prostoru evokován pomocí univerzálního vědomí se svými vlastními neomezenými schopnostmi; vesmír není ani skutečný, ani ve skutečnosti nebyl stvořen. I když se tyto elementy mezi sebou sloučily a vytvořily zdánlivý materiální projev světa, přesto se ve skutečnosti toto vše jen zdá, podobně jako se objevují vymyšlené tvary (mžiky před očima) viděné v prostoru. Projev (svět se svými formami) vděčí za svou takzvanou realitu své živné půdě, kterou je univerzální vědomí, které jediné je skutečné.

Nepřijímej pocit, že je svět pěti elementů stvořen z pěti elementů. Dívej se na pět elementů samotných jako na projev síly příslušející univerzálnímu, absolutnímu vědomí. Lze říci, že elementy jako je země, voda apod. vyvstaly ve vědomí jako snové objekty; nebo lze říci, že jsou pouhými zdánlivými jevy nevědomě navršenými na univerzální vědomí. Takové je nahlížení světců a jejich realizace.

Vasištha pokračoval:
Rámo, nyní ti povím, jak došlo k tomu, že džíva, jedinec (živá duše) setrval ve hmotném těle.
Džíva si pomyslel: "Já jsem atomický ve své podstatě a velikosti", a tak se stal atomický. Avšak stal se tím jen zdánlivě, a to jen kvůli své představivosti, která je falešná. Někdo může mít sen, že je mrtvý a získává jiné tělo, podobně džíva (duše) v extrémně jemném těle čirého vědomí se nyní začíná ztotožňovat s hrubým tělem, a tím se stává hrubo-hmotný (tělesný).

Stejně jako se má za to, že hora zobrazená v zrcadle je jakoby obsažena v zrcadle, tak i džíva zrcadlí vnější objekty a činnosti, a zanedlouho si začne myslet, že to vše je uvnitř něho, a on je konatelem činností a zakusitelem zkušeností.

Jestliže si džíva přeje vidět, dojde za tímto účelem k vytvoření očí v hrubém těle. Stejně tak dojde k zformování kůže, uší, jazyka, nosu a orgánů uzpůsobených k činnostem, jakožto výsledek příslušné potřeby a touhy vzešlé v jedinci, jenž tímto způsobem začne setrvávat v těle. Má přitom extrémně jemné tělo vědomí. S tímto jemným tělem si dokáže představit všelijaké vnější fyzické zkušenosti a rozmanité vnitřní psychologické prožitky. Brahman, spočívaje takto v neskutečné formě (představě), která se jeví být skutečná, nyní zdánlivě působí jako džíva, čímž dochází k zmatení.

To samé Brahman, které se začalo chybně pokládat za smrtelného jedince (džívu), tudíž na sebe vzalo formu fyzického těla, a začalo vnímat vnější svět, který se kvůli závoji nevědomosti zdá být utvořený a složený z hmoty. Někdo si myslí, že je Brahma, jiný si zase pomyslí, že je něco jiného – tímto způsobem si džíva představuje, že je tím či oním, a takto sebe klame a připoutává se stále víc k iluzi (zdánlivého) světa.

Avšak toto vše je pouhá představivost neboli domněnka. I nyní nebylo nic vytvořené; ryzí nekonečný prostor jediný existuje. Brahma, stvořitel, nebyl schopen vytvořit stejný svět, jaký byl před rozpadem vesmíru, protože tehdy dosáhnul konečného osvobození. Nyní a navždy neexistuje nic než univerzální vědomí. V něm nejsou žádné světy, žádné stvořené bytosti. Toto vědomí zrcadlící sama sebe, se jeví být stvořeným světem. Stejně jako neskutečná noční můra (strašák) zdánlivě vytváří ´reálné´ následky, tento svět ve stavu nevědomosti zdánlivě vyvolává pocit reality. Tato neskutečnost (iluze) však zanikne ve chvíli, kdy vyvstane pravá moudrost.

Vasištha pokračoval:
Rámo, jak jsem ti již vysvětlil, tento svět, skládající se z nespočtu objektů zkušenosti a egoismu (mysteriózní síla vědomí vytvářející nevysvětlitelným a podivuhodným způsobem tuto nekonečnou rozmanitost jmen a forem), nebyl vytvořen, a proto neexistuje. To, co existuje, je Brahman, absolutní Existence. Stejně jako je spatřena vlna na klidné hladině oceánu poté, kdy se oceán větrem rozvlní, stejně tak jakmile se Absolutno začne domnívat, že je džíva, projeví se podstata individuality (džívy). Absolutno vytváří tato nesčetná stvoření bez toho, aby utrpělo újmu či proměnu, podobně jako když si spící člověk ve snu představuje uvnitř sebe rozličné stvůry, aniž by se vzdal své vlastní unikátní a výhradní podoby.

Kosmická forma (Virat) univerzálního vědomí je samozřejmě ryzím vědomím neposkvrněným hrubou materiálností/hmotností. Kosmickou formu vytvořenou z ryzího vědomí lze přirovnat k nepřetržitému snu spící osoby, ve kterém existují paláce a další bytosti.

I stvořitel Brahma je pouhá myšlenková forma v tomto univerzálním vědomí; vědomí zrcadlící uvnitř sebe své vlastní myšlenkové formy je tímto veškerým projevem včetně vidoucího (subjektu) a viděného (objektů), přičemž vše (subjekt a objekty) jsou pouhopouhé představy (domněnky, fantazie). Toto vše existuje pouze zdánlivě a množí se jen navenek. Podobně jako je jedna svíčka zapálena od druhé, tak univerzální forma bytí (jež vznikla v univerzálním vědomí jako univerzální myšlenková forma) se množí tak, že z myšlenky vznikají další, které však nejsou odlišné od této jedné univerzální formy bytí (Brahman) vzhledem k tomu, z čeho myšlenkové pohyby vznikly.

Brahman jediné je univerzální forma bytí (Virat) a tím je veškeré toto stvoření (svět) spolu s džívou a všemi elementy utvářejícími tento svět.“

Ráma se zeptal:
„Pane, je tu pouze jeden univerzální džíva nebo zde je několik či nespočet dživů?“

Vasištha odvětil:
„Rámo, není tu ani jeden, několik či nespočet jedinců (dživů). Džíva není nic než název! Jediné, co existuje, je Brahman. Jeho myšlenkové formy se zhmotňují díky tomu, že je všemohoucí. Jedno jediné (Brahman) se projevuje různorodě v důsledku nevědomosti. Po patřičném dotazování ji však přestaneme zakoušet, a tak zmizí stejně, jako se vytratí tma po úsvitu. Rozjímej o tom. Brahman jediné jest jak vesmírnou Duší (Mahadžíva) tak i milióny duší (džívů). Nic jiného tu není.

Vasištha pokračoval:
Vědomí se stane džívou (jedincem) poté, kdy pojme (za skutečné) viděné objekty, neboli vnímá poznatelné (viditelné), načež se zdánlivě vtahuje do samsáry. Jakmile ustane falešná představa všeho poznatelného jakožto odděleného od poznávajícího, vědomí znovu nabude vyrovnanost (klid).
Takto se Mahadžíva stane řádným a někdy neorganizovaným způsobem individuálním džívou (jedincem). Zdědí od předchozích generací pocit dvojnosti a oddělenosti.

Mysteriózní síla vědomí vytvářející nevysvětlitelným a podivuhodným způsobem tuto nekonečnou rozmanitost jmen a forem (těl) je známá jako egoismus. Totéž vědomí se ve chvíli, kdy si přeje zakusit či prožít samo sebe, stane poznatelným objektivním vesmírem. Pouze nevyzrálí lidé v tom spatřují buď reálnou přeměnu, nebo si dokonce naivně myslí, že došlo k skutečnému vzniku (náhlému objevení se) toho projeveného (viděného). Jenže ve skutečnosti zde není nic jiného než vědomí.
Oceán je v podstatě voda; vlny jsou také vodou, a když na sebe začnou na hladině oceánu narážet, voda se zčeří a vytvoří drobné vlnky a bubliny (což je také voda). Stejně tak je to s vesmírem. Podobně jako se může zdát, že oceán přijímá a uznává individualitu vlnek, stejně tak se může mít za to, že vědomí přemýšlí o individualitách jako o nezávislých entitách; tím dochází k vzniku egoismu (zrození pocitu ´ jáství´). Přičemž toto vše je úžasná hra mysteriózní síly vědomí – a to samotné se nazývá vesmír.

Jakmile začal působit egoismus, tato individualita začala přijímat představy různých prvků, které utvářejí tento vesmír, a ony se začaly projevovat. Tento egoismus se přitom neliší od vědomí. V Jednotě vyvstává různorodost. Rámo, vzdej se všech těchto falešných představ typu ´já´ a ´ty´ tím způsobem, že opustíš i samotnou představu existence džívy (jedince) a jeho vlastních cílů. Jakmile toto vše uskutečníš, uvědomíš si pravdu, která leží uprostřed všeho (skutečného a neskutečného). Když se rozptýlí všechna tato ´mračna´, uvidíš zářit samojediný nedělitelný celek, jenž nikdy nepřestal takto zářit. Lidé však nevědí, co je skutečné a co falešné! Toto vědomí není poznatelné; když si přeje být poznatelné, je poznáno jako vesmír. Mysl, intelekt, egoismus, pět základních elementů a svět – všechna tato nesčetná jména a formy nejsou nic než samotné vědomí. Život a činnost od sebe nelze oddělit. Jedná se o nehybné (neaktivní) a hybné (aktivní) projevy jednoho a téhož faktoru. Džíva a mysl apod. jsou vibrace ve vědomí.

Vasištha pokračoval:
Toto vědomí vlastně existuje zde, vědomo si faktu: „Já nemohu být rozsekáno na kousky, spáleno, zvlhčeno, vysušeno; jsem věčné, všude přítomné, neměnné a nehybné.“ To je pravda. Lidé rádi polemizují a klamou ostatní; nevědomci jsou vskutku pomatení. My však jsme mimo tento zmatek. Změny v neměnném vymysleli nevědomí a zmatení lidé. Avšak ve vědomí světců s dokonalým Sebe-poznáním nedošlo, nedochází a nedojde k žádné změně.
Rámo, vědomí samotné se rozšířilo jako prostor, bez toho, aby v sobě podstoupilo nějakou změnu. Poté se samo objevuje jako vítr, jenž má kvalitu pohybu. Následně se objevuje jako oheň, voda a země se svými minerály a těly živých bytostí.

Jakmile byla odstraněna představa reálnosti vnějšího poznatelného světa, vyvstává Sebe-poznání; a když překryl čiré vědomí stav hlubokého spánku, nastal stav netečnosti či nevědomosti. Tudíž, protože vědomí jediné existuje stále, lze říci, že prostor existuje a neexistuje a stejně tak svět existuje a neexistuje.
Stejně jako horkost náleží ohni, bělost ulitě, pevnost skále, tekutost vodě, sladkost cukrové třtině, máslo mléku, chlad ledu, zářivost osvícení, olej semenu hořčice, tok řece, sladkost medu, zlatý ornament zlatu, vůně květině, tak i vesmír náleží vědomí. Svět existuje jen díky existenci vědomí. A svět je tělem vědomí. Není tu žádný rozdíl, žádná odlišnost. Proto o vesmíru můžeme říci, že je jak skutečný, tak neskutečný. Skutečný díky realitě vědomí, které je svou vlastní skutečností, a neskutečný vzhledem k tomu, že vesmír neexistuje jako samostatný celek, jenž by byl nezávislý na vědomí. Vědomí je nedělitelné a nemá části či končetiny. V něm neexistují hory, oceány, oblasti, řeky apod. jako takové, ale pouze jako vědomí; tudíž ve vědomí neexistují žádné části či končetiny.

Avšak kvůli neskutečnosti vesmíru a všeho ostatního není možné říci, že jejich vlastní příčina, tedy vědomí, je také neskutečné. Takovéto prohlášení by bylo nic než prázdná slova postrádající význam, neboť je to v rozporu s naší zkušeností, a existence vědomí nemůže být popřena.“

(V tomto okamžiku byl program u konce a shromážděné posluchačstvo se rozešlo).
Příběh o Líle (příště)

zde končí první část třetí kapitoly

první kapitolu naleznete zde

druhou kapitolu naleznete zde

pokračování příště

|| Šrí Rám ||

přeložil Aleš Adámek