Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

23. Rozlišování vede k nelpění (z knihy Já jsem To)

22. 9. 2014 - Martin

Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.

Tazatel: Existují dva světy?

M: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

T: V čem se váš svět liší od mého?

M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.

T: Nepotřebujete ani Boha?

M: Všechny tyto představy a rozlišení existují ve vašem světě, v mém nic takového není. Můj svět je jednotný a velmi jednoduchý.

T: Nic se v něm neděje?

M: Cokoli se stane ve vašem světě, to má platnost a vyvolává reakce pouze v něm samotném. V mém světě se neděje nic.

T: Již pouhý fakt zakoušení vašeho vlastního světa je výrazem duality, která je vlastní každé zkušenosti.

M: Verbálně ano. Ale vaše slova mne nemohou postihnout. Můj svět je neverbální. Ve vašem světě to, co je nevyslovené, neexistuje. V mém světě neexistují slova a jejich významy. Ve vašem světě není nic stálého, v mém světě se nic nemění. Můj svět je skutečný, zatímco váš je vytvořen ze snů.

T: Přesto spolu ale mluvíme.

M: Toto mluvení je ve vašem světě. V mém je věčné ticho. Mé ticho zpívá, má prázdnota je naplněná, nepostrádám nic. Můj svět nemůžete znát, dokud v něm nejste.

T: Vypadá to, jako byste byl ve svém světě sám.

M: Jak můžete říci, zda jsem sám nebo ne, když se na to slova vůbec nevztahují? Samozřejmě, že jsem sám, jelikož jsem vším.

T: Vstupujete někdy do našeho světa?

M: Co pro mne znamená přicházení a odcházení? To jsou opět jen slova. Já jsem. Odkud bych přicházel a kam odcházel?

T: K čemu je mi váš svět?

M: Měl byste důkladněji přemýšlet o svém vlastním světě, kriticky ho zkoumat a jednoho dne náhle v mém světě naleznete sebe.

T: Co tím získám?

M: Nezískáte tím nic. Necháte za sebou to, co k vám nepatří, a najdete to, co jste nikdy neztratil – své vlastní bytí.

T: Kdo vládne vašemu světu?

M: Není tu vládce ani ovládaný. Není tu jakákoli dualita. To jsou pouze vaše vlastní představy, které si o tom vytváříte. Vaše svatá písma a vaši bohové tu nemají žádný význam.

T: Přesto máte jméno a formu a projevujete se vědomím a aktivitou.

M: Ve vašem světě se tak jevím. V mém pouze jsem. Nic víc. Vy jste bohatí na své představy o vlastnictví, kvalitě a kvantitě. Já jsem zcela bez představ a idejí.

T: V mém světě je neklid, úzkost a zoufalství. Zdá se, že žijete z nějakých skrytých příjmů, kdežto já musím dřít, abych si vydělal na živobytí.

M: Dělejte, co uznáte za vhodné. Máte svobodu svůj svět opustit a žít v mém.

T: Jak ale mám takový přechod uskutečnit?

M: Musíte vidět svůj svět takový, jaký je, a ne takový, jaký si ho před­stavujete. Rozlišování povede k nelpění, nelpění zajistí správné jednání. Správné jednání vybuduje vnitřní most k vašemu skutečnému bytí. Jed­nání je zkouškou upřímné opravdovosti. Dělejte horlivě a s plnou důvě­rou to, co vám tu říkám, a všechny překážky se rozplynou.

T: Jste šťastný?

M: Ve vašem světě bych byl ten nejnešťastnější. Vstát, jíst, mluvit, opět spát – jaká otrava!

T: Takže vy už ani nechcete žít?

M: Žít, zemřít – co je to za nesmyslná slova! Vidíte-li mne živého, jsem mrtev. Považujete-li mne za mrtvého, jsem naživu. Jak jste zmatený!

T: Jak můžete být tak nezúčastněný! Všechna trápení našeho světa jako by pro vás neexistovala.

M: Já si vaše trápení plně uvědomuji.

T: Co proti nim tedy děláte?

M: Nemusím dělat nic. Přijdou a zase odejdou.

T: Odejdou právě proto, že jim věnujete pozornost?

M: Ano. Potíže mohou být fyzické, emocionální, či mentální, ale vždy jsou individuální. Katastrofy velkých rozměrů jsou vždy součtem nesčet­ných individuálních osudů a trvá to určitou dobu, než se všechno dá zase do pořádku. Ale smrt není nikdy katastrofou.

T: Ani, když je člověk zavražděn?

M: Je to katastrofa pro vraha.

T: Přesto se zdá, že tu jsou dva světy – můj a váš.

M: Můj je skutečný, váš je vymyšlený.

T: Představme si skálu, ve skále díru a v té díře žábu. Žába může strá­vit svůj život v dokonalé blaženosti, ničím nerušená a nerozptylovaná. Venku před skálou je v pohybu svět. Kdyby se žába doslechla o vnějším světě, řekla by: „Nic takového není. Můj svět je světem míru a blaženosti. Váš svět je pouhá slovní konstrukce a neexistuje.“ Stejné je to s vámi. Když nám říkáte, že náš svět prostě neexistuje, není tu společný prostor pro vzájemnou diskusi. Nebo vezměme jiný příklad. Jdu k doktorovi a stěžuji si na bolest břicha. Vyšetří mě a řekne: „Jste v pořádku.“ „Ale mně to bolí,“ řeknu na to já. „Vaše bolest je mentální,“ odpoví doktor. Já řeknu: „Nepomůže mi, když budu vědět, že má bolest je mentální. Vy jste doktor, tak máte vyléčit mou bolest. Neumíte-li mne vyléčit, nejste můj doktor.“

M: Zcela správně.

T: Vybudoval jste železnici, ale jelikož chybí most, žádné vlaky nemohou jezdit. Postavte most.

M: Most není potřeba.

T: Musí existovat nějaké spojení mezi vaším a mým světem.

M: Spojení mezi skutečným a vymyšleným světem není potřeba, protože nic takového ani být nemůže.

T: Tak co máme dělat?

M: Prozkoumávat svůj svět, použít k tomu svou mysl, kriticky ho vyšet­řovat, důkladně prověřit všechny představy, které o něm máte. To máte dělat.

T: Svět je příliš velký na to, abych ho prozkoumal. Vím jedině to, že jsem já, že je svět, že svět trápí mne a já trápím svět.

M: Mou zkušeností je, že vše je blaženost. Ale touha po blaženosti vy­tváří bolest. Proto se blaženost stává zdrojem bolesti. Celý svět bolesti se rodí z touhy. Vzdejte se touhy po radosti a nepoznáte ani bolest.

T: Proč by radost měla být semenem bolesti?

M: Protože kvůli radosti se dopouštíte mnoha hříchů. A hříchy plodí utrpení a smrt.

T: Říkáte, že nám svět nic nepřináší – pouze soužení. Mám pocit, že to tak nemůže být. Bůh není takový hlupák. Zdá se mi, že svět je velký pod­nik na přeměnu potenciálního v aktuální, hmoty v život, nevědomého v plné uvědomění. Abychom realizovali nejvyšší skutečnost, potřebujeme mít zkušenost protikladů. Tak jako k vybudování chrámu potřebujeme kámen a maltu, dřevo a kov, sklo a dlaždice, tak i k přeměně člověka v božího mudrce, mistra života a smrti, je potřeba materiál v podobě zku­šeností všeho druhu. Tak jako žena jde do obchodu, nakoupí potraviny všeho druhu, přijde domů, vaří, peče a nasytí svého manžela, tak i my pečeme pěkně sami sebe v ohni života a sytíme svého Boha.

M: Dobrá, pokud si to myslíte, jednejte podle toho. Krmte svého Boha všemi prostředky.

T: Dítě jde do školy a učí se mnoho věcí, které mu později k ničemu nebudou. Ale v průběhu učení dítě roste. Tak procházíme i my nesčet­nými zkušenostmi, všechny je zapomeneme, ale přitom neustále rosteme. A džňánin není nikým jiným, než člověkem s citem pro skutečnost! Můj svět nemůže být náhodný. Je smysluplný a v jeho pozadí musí být nějaký plán. Můj Bůh má plán.

M: Je-li svět falešný, pak plán i jeho tvůrce jsou též falešní.

T: Opět odmítáte svět. Mezi námi není žádný most.

M: Mostu není potřeba. Váš omyl spočívá ve víře, že jste se narodil. Ni­kdy jste se nenarodil, ani nikdy nezemřete, ale vy věříte, že jste se v urči­tém čase a na určitém místě narodil a že dané tělo je vaším vlastním tělem.

T: Svět je a já také jsem. To jsou fakta.

M: Proč se trápíte kvůli světu, místo toho, abyste se nejprve postaral sám o sebe? Chcete zachránit svět, že ano? Můžete však zachránit svět dřív než zachráníte sebe? A co to znamená být zachráněn? Zachráněn před čím? Před iluzí. Spasení znamená vidět věci takové, jaké jsou. Já skutečně nevidím sám sebe ve vztahu k někomu nebo k něčemu. Ani ve vztahu k Já, ať už je toto Já jakékoli. Zůstávám navždy neohraničený. Jsem uvnitř všeho i za vším – důvěrný a nedosažitelný.

T: Jak jste toho dosáhl?

M: Vírou ve svého Gurua. Řekl mi: „Jsi jenom ty sám,“ a já jsem o jeho slovech nepochyboval. Pouze jsem o tom hloubal, dokud jsem nepochopil, že je to naprostá pravda.

T: Přesvědčil jste se o tom tedy neustálým opakováním jeho slov?

M: Seberealizací. Zjistil jsem, že jsem absolutně vědomý a šťastný, a jen omylem se domnívám, že za bytí – vědomí – blaženost vděčím tělu a tělesnému světu.

T: Nejste učený člověk. Moc jste toho nepřečetl a to, co jste četl nebo sly­šel, si zřejmě vzájemně neodporovalo. Já jsem poměrně vzdělaný, přečetl jsem toho hodně a zjistil jsem, že knihy a učitelé si navzájem beznadějně odporují. Proto pochybuji o všem, co čtu nebo slyším. Moje první re­akce bývá: „Může to tak být a nemusí.“ A jelikož je má mysl neschopná rozhodnout, co je pravda a co ne, zůstávám bez pomoci se svými po­chybnostmi. V józe je pochybující mysl hroznou nevýhodou.

M: Jsem rád, že to slyším; ale můj Guru mi také říkal, abych pochyboval – o všem a absolutně. Říkal: „Odmítni existenci čehokoli, kromě svého Já.“ Svět s jeho radostmi a bolestmi jste vytvořil prostřednictvím touhy.

T: A musí být svět bolestný?

M: Jak by ne? Podstatou radosti je právě omezenost a dočasnost. Touha se z bolesti rodí, v bolesti hledá své naplnění a končí bolestí frustrace a zoufalství. Bolest je základem radosti, veškeré hledání radosti je z bo­lesti zrozeno a v bolesti i končí.

T: Všechno, co říkáte, je mi jasné. Ale přijde-li nějaké fyzické či psychické trápení, má mysl otupí a zkalí se nebo zoufale hledá útěchu.

M: Co na tom záleží? To mysl je otupená nebo neklidná, ne vy. Podívejte se, v této místnosti se dějí všechny možné věci. Způsobuji je snad já? Ony se pouze dějí. Stejné je to s vámi – kolo osudu se otáčí samo a usku­tečňuje to, co je osudově nevyhnutelné. Nemůžete změnit běh událostí, ale můžete změnit svůj postoj. To, na čem skutečně záleží, je váš postoj, a ne samotná událost. Svět je příbytkem tužeb a strachů. Nemůžete v něm nalézt klid a mír. Za klidem musíte jít mimo svět. Původní příči­nou světa je sebeláska. Kvůli ní hledáme radost a vyhýbáme se bolesti. Nahraďte sebelásku láskou k Já a rázem se vše změní. Brahma, Stvořitel, je souhrnem všech tužeb. Svět je nástrojem k jejich naplnění. Duši se dostane jakékoli radosti, po níž touží, ale zaplatí za ni slzami. Čas vyrovná všechny účty. Zákon rovnováhy vládne nade vším.

T: Má-li se stát někdo nadčlověkem, musí být nejprve člověkem. Do­spělost je ovocem nesčetných zkušeností. Touha se žene za zkušenostmi. Proto je v určitý čas a na určité úrovni touha správná.

M: Tohle všechno je svým způsobem pravda. Ale přijde den, kdy toho, co jste nashromáždil, je už dost a vy musíte začít budovat. Potom je rozlišování a odhazování (vivéka-vairágja) absolutně nezbytné. Vše musí být bedlivě přezkoumáno a nepotřebné nemilosrdně zničeno. Věřte mi, že ničení není nikdy dost. Neboť ve skutečnosti nemá cenu nic. Být vášnivě nezaujatý – toť vše.

překlad Martin Vinkler

další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"