ADVAITA.cz

II.7. - Kvalita Sattva (z knihy Dásbódh)

22. 8. 2014 - Gábina

6. Je zdrojem velmi velkého štěstí. Přílivy blaženosti odstraňují řetěz zrození a smrti.
7. V Sattvě zaniká nevědomost. Sattva je prvotním sídlem duchovní zásluhy. Pomocí této kvality nalezneme cestu vedoucí k duchovní stezce.
8. Taková je kvalita Sattva. Pokud začne být v těle zjevná, jsou konány následující druhy činností.
9. Člověk pak oplývá větší láskou k Bohu a vykonává své světské povinnosti v rámci společenských obyčejů. Zde si je také vždy náležitě všeho vědom.
10. Sattva nás přiměje zapomenout na utrpení světského života, ukazuje nám přímou cestu oddanosti a pobízí nás k vykonávání zbožných činností.
11. Když je zde láska k duchovní cestě, když mysl oplývá láskou k zbožnému smýšlení a když člověk horlivě pomáhá ostatním, je to kvalita Sattva.
12. Sattvický člověk provádí každodenní koupel, modlí se, koná dobré činy, má velmi čiré srdce a jeho tělo a oděv jsou zcela čisté.
13. Sattvický člověk koná oběti a pomáhá plnit oběti ostatním, neustále se učí a učí také ostatní. Ví, jak je důležité být shovívavým v přínosné práci.
14. Je to kvalita Sattva, jestliže člověk rád naslouchá příběhům o Bohu, baví ho diskutovat na toto téma a dochází k okamžité změně jeho činů.
15. Sattvický člověk je zaměstnán tím, že dává druhým koně, slony, krávy, pozemek, různé šperky atd.
16. Sattvický člověk rozdává peníze, oblečení, jídlo, vodu a poskytuje oběd Brahmínům, aby se nasytili.
17. Když člověk pravidelně provádí sváteční koupel v měsících Kartig a Magh (v listopadu a prosinci), pokud dodržuje životosprávu, správné stravovací návyky a půsty, navštěvuje poutní místa bez sebemenšího zbytku sobeckosti v mysli a přispívá na charitu, je člověkem Sattvy.
18. Sattvický člověk, který je dosti bohatý, nabízí obědy tisícům lidí, dává různé druhy předmětů jako oběti či dary, a toto vše dělá s tou největší nezištností. Nicméně, pokud má v tomto konání postranní a sobeckou touhu, stane se to činností Radžasickou.
19. Když člověk vykonává na poutním místě obřad, aby nabídl pravidelné oběti, když staví chrámy s vysokými klenbami, kope studny a nádrže pro veřejné užití, to vše je kvalitou Sattva.
20. Pokud člověk vybuduje místa pro odpočinek návštěvníků chrámů, postaví schodiště, či vertikální sloupy s řadou světel, postaví ohradu kolem posvátných stromů atd., je to jeho Sattva kvalita.
21. Když člověk zvelebuje zahrady, svatyně, květinové záhony, zavlažuje je a poskytuje útěchu myslím asketů, je to jeho kvalita Sattva.
22. Sattvický člověk buduje vhodná místa pro vykonávání bohoslužeb jako jsou např. kláštery, kope tunely či konstruuje kaskády poblíž řek nebo staví sýpky pro chrámy atd.
23. Sattvický člověk umísťuje světla v chrámech a pokládá ozdoby na podobizny Boha.
24. Sattvický člověk zaopatřuje různé druhy hudebních instrumentů, bicí, mrudanga, činely, tabla, malé a velké bubínky, flétny a jiné druhy strunných nástrojů.
25. Pokud člověk zásobí chrámy různými krásnými předměty a vybavením a je velmi upřímný v oddanosti k Bohu, je Sattvické kvality.
26. Sattvický člověk v chrámech bohu poskytuje ozdobené slunečníky, palki (nosítka pro obrazy Mistrů), vlaječky nebo jiné významné věci určené k dekoraci obrazu Mistra nošeného při procesí. Je to Sattvická povaha, která člověka přiměje činit tyto věci.
27. Sattvický člověk staví vyvýšené plošiny kolem rostlinek tulsi, připravuje dekoraci pomocí barevného prachu z rozdrcených kamenů a toto vše dělá s velkou láskou.
28. Sattvický člověk nabízí v chrámu různé druhy krásných předmětů, různá sedátka, pandals, visící dekorativní předměty atd.
29. Člověk takovéto zbožnosti nabízí bohu to nejlepší jídlo, velmi sladké dobroty a vzácné druhy ovoce.
30. Sattvický člověk je svou láskou oddaný Bohu tak, že je připraven dělat jakoukoliv nízkou (podřadnou) práci, jako je např. zametání před branou chrámu.
31. Při příležitosti významného dne či několika takovýchto dnů, týdne či festivalu, se člověk Sattvické povahy velmi aktivně podílí na těchto oslavách a všechny druhy prací koná tělem, řečí i myslí.
32. Pokud člověk nedočkavě čeká s připravenou voňavou pastou, věnci, tyčinkami a velmi se těší na poslech příběhů o Bohu, je Sattvické povahy.
33. Je to znak Sattvické povahy muže či ženy, kteří trpělivě stojí před bránou chrámu, aby nabídli Bohu různé druhy předmětů, podle svého sociálního zázemí.
34. Když člověk opustí důležitou práci a pospíchá do chrámu s obrovskou oddaností k Bohu, je Sattvické povahy.
35. Když člověk sedí v chrámu stranou od své sociální kasty, přijímá zde jakoukoliv podřadnou práci a velmi trpělivě stojí před bránou chrámu, je Sattvické povahy.
36. Sattvický člověk snadno opouští svůj zvyk žvýkání betelového listu i pojídání drahého jídla. Dodržuje půst, praktikuje pravidelně džapu a meditaci.
37. Takový člověk nepoužívá hrubá slova, je velmi důsledný ve svých zvycích, těší jogíny.
38. Takový člověk zbavený veškeré pýchy nezištně zpívá chvalozpěvy na Boha a je zcela přemožen extází ze své oddanosti.
39. Když medituje na Boha, jeho oči i tělo zůstávají nehybné – uvědomění je zapomenuto.
40. Takový člověk oplývá hlubokou láskou k příběhu o Bohu a jeho láska, v níž nejsou žádné výkyvy, je obrovská jak na začátku, tak na konci příběhu.
41. Vyslovuje jméno Boha, tleská, tančí a popisuje velké zásluhy Boha. Sbírá smítka prachu z pod nohou Světců a s úctou se jich dotýká svým čelem.
42. Když přetrvává Sattva, člověk je prost pýchy na své tělo, nemá žádné touhy po objektech či smyslových radostech, a realizuje, že vše projevené je falešné a iluzorní.
43. "Co je dobré na tom, být chycen v každodenním životě?" Tuto otázku si člověk klade díky Sattvě. Měl bych dělat něco, co by mě od světského života osvobodilo – a tak se v jeho srdci objeví pocit uvolnění.
44. Díky Sattvě začne být mysl člověka znuděna světským životem a probudí se v ní oddanost k Bohu.
45. Když je člověk hlavou rodiny, nebo ať už je jeho společenská role jakákoli, a je vážený, dobrý a oddaný bohu Rámovi, tak je to znak Sattvy.
46. Když má člověk po krk všech světských lidí, je horlivý na duchovní cestě, statečný a odvážný když ho postihnou různá neštěstí, je to znak Sattvy.
47. Nemá zájem o žádné světské záležitosti, je znaven smyslovým potěšením a jeho mysl má na paměti pouze oddanost Bohu –je to znak Sattvy.
48. Jestliže není jeho mysl ničím dotčena a je velmi hluboce oddána Bohu – je to znak Sattvy.
49. Lidé říkají, že je podivín, ale jeho láska k Bohu nadále narůstá – takový je člověk Sattvy.
50. Když přetrvává Sattva, je zde inspirace a mysl uchopí vnitřní Skutečnost a všechny pochybnosti jsou rázem zničeny.
51. Díky Sattvě člověk přemýšlí způsobem, že by měl svůj život učinit dobrým a to tak, že zaměstná své tělo vhodnou prací a jeho mysl se stane bdělou.
52. Když je člověk klidný, má soucit a odpuštění stejně jako odhodlání, měl by být rozeznán jako člověk Sattvický.
53. Sattvický člověk nenechá odejít hosty aniž by jim nabídl jídlo a dle svého sociálního zázemí je něčím obdaroval.
54. Je to důsledek Sattvy, že kdykoliv někdo chudý či bídný s nadějí zaklepe na jeho dveře, dostane od něj přístřeší.
55. Sattvický člověk nikdy nedovolí hostovi odejít, aniž by ho něčím neobdaroval, i kdyby sám měl doma jídla nedostatek.
56. Ten, kdo si dává pozor na to, co říká, ten, jehož touhy jsou uspokojeny, kdo nemá žádný chtíč, je člověk kvality Sattva.
57. "V životě je ale přirozené, že se může stát cokoliv." – Člověk takto hovořící nedovolí své mysli, aby byla vyrušena jakýmkoliv neštěstím; toto je kvalita Sattva.
58. Ten, kdo zanechal všech svých tužeb po požitcích, aby hledal Boha, zapomněl na pohodlí svého těla, je člověkem Sattvickým.
59. Ten, jehož stálost mysli je nepřetržitá i navzdory různým touhám po smyslových objektech, je člověkem kvality Sattva.
60. Ten, jehož oddanost Bohu není oslabena ani v případě zdravotních potíží či dokonce když trpí bodavou bolestí z hladu a žízně, je člověkem Sattvickým.
61. Když v životě člověka převládá Sattva, zajímá se o meditaci a koncentraci na vnitřní Skutečnost a má správné sebepoznání.
62. Člověk, který nemá ego, a jehož stav prostý lačnosti po něčem je zcela evidentní, a jehož přirozenou vlastností je laskavost, je člověkem Sattvickým.
63. Sattvický člověk hovoří s pokorou se všemi lidmi, vede svůj život v rámci pravidel sociální etiky a rozdává spokojenost.
64. Je velmi čestný ke všem, v jeho mysli neexistuje místo pro soupeření – a rád pomáhá lidem i v případě ohrožení svého života.
65. Sattvický člověk vždy přemýšlí způsobem, že dokonce víc než jeho vlastní práce musí být úspěšná práce druhých. Tudíž má slávu, která ho přežije.
66. Když nevyhledává člověk nedostatky v ostatních a pojímá uvnitř sebe sama vše jako oceán, je to kvalita Sattva.
67. Je to vlivem Sattvy, že člověk pokorně naslouchá urážlivým slovům, ale neoplácí je a není nahněván.
68. Lidé takového člověka sekýrují, i když nikomu neukřivdil, a obtěžují ho různými způsoby, ale on vše ve své mysli tiše snáší – právě díky kvalitě Sattva.
69. Sattvický člověk často podstupuje v tichosti fyzickou bolest, snaží se, aby ho měli rádi i zlí lidé a je vděčný dokonce i za kritiku na svou osobu.
70. Je to sattvický přístup, díky němuž člověk kontroluje těkavou mysl a má též kontrolu nad svými smysly.
71. Touha konat dobré skutky, zbavit se špatností a následovat cestu oddanosti, je touhou Sattvickou.
72. Sattvický člověk se rád koupe brzy ráno, naslouchá, čte a recituje zbožné knihy a uctívá Boha recitací různých druhů manter.
73. Takový člověk má upřímnou touhu účastnit se slavností při významných událostech, uctívat během letního období a slavit dny narození význačných Postav.
74. Pokud někdo umře v cizí zemi a není zde nikdo, kdo by vykonal potřebné rituály související s tělem, Sattvický člověk ze soucitu toto tělo pohřbí anebo nabídne svou pomoc.
75. Pokud někdo ubližuje někomu jinému, Sattvický člověk jde a zakročí a osvobodí tohoto člověka či bytost z područí.
76. Sattvický člověk má víru v uctívání Pána Šivy přípravou množství lingamů, ustavičně kropí obrázky vodou či mlékem; má víru v připomínání si božího jména a vždy si najde čas na to, aby zašel do chrámu pro alespoň letmý pohled na Boha.
77. Člověk Sattvické povahy pospíchá do společnosti Světců, je přešťastný v jejich přítomnosti a klaní se jim s velkou úctou.
78. Člověk, který je požehnán Světci skutečně osvobodí celou svou rodinu a lze jej označit za dobrého člověka na základě účinnosti jeho Sattvické kvality.
79. Sattvický člověk vede lidi ke stezce poctivosti; vede je k uctívání Boha, a předává poznání nevědomým.
80. Člověk, který se rád podílí na užitečných činnostech, praktikuje posvátné chození dokola v chrámech, klaní se před obrazem světce a dobře si pamatuje a reprodukuje to, co se naučil, je člověk Sattvický.
81. Ten, kdo s obrovským nadšením provádí uctívání, má mnoho kvalitních knih nebo sám knihy napsal a uctívá Boží podobiznu vytvořenou z kovu, je člověkem Sattvické kvality.
82. Člověk této kvality má veškeré nástroje a pomůcky k uctívání v zachovalém stavu; věnce, sedátka a oblečení – všechno v dobré kvalitě.
83. Takový člověk je nešťastný, pokud druzí trpí, šťastný, když se jiní radují a je potěšen, když potká osoby oproštěné od žádostí.
84. Je to kvalita Sattva, která je poctěna, když jsou oceněni druzí, která se cítí zneuctěna, když jsou jiní uráženi a díky soucitu je jí líto, když ostatní trpí.
85. Nyní dosti s veškerým popisováním. Stručně řečeno, ten, jehož mysl směřuje k Bohu a náboženství, a jehož oddanost je nesobecká, je Sattvickou osobou.
86. Taková je kvalita Sattva, díky které je zde rozhodnutí následovat cestu poznání a tudíž je osvoboditelem v oceánu světského života.
87. Díky Sattvě je zde oddanost k Bohu, nabytí poznání a dosažení konečného osvobození.
88. A tak jsem ve zkratce popsal stav Sattvy podle svého poznání a žádám, aby posluchači laskavě věnovali pozornost další rozmluvě.
Tímto končí, v druhé Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi Guruem a žákem, sedmá kapitola s názvem "Kvalita Sattva".

Přeložila: Gábina Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh