Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

II.4. - Promluva o uctívání (z knihy Dásbódh)

1. 8. 2014 - Aleš

|| Šrí Rám ||
1. Toto lidské tělo je výsledkem mnoha záslužných činů z dřívějších životů a pokud máte opravdu velké štěstí, pak se ve svém životě vydáte na cestu počestného života.
2. Ještě větší štěstěna vás potká, narodíte-li se jako brahmín a budete tudíž provádět pravidelně každý den praxe zbožnosti, mít správná přání a oddanost k Bohu. To vše jsou výsledky minulých zásluh.
3. Vlastně oddanost k Bohu je to nejlepší. Avšak ještě důležitější než to, je společenství světců, a právě to bychom měli brát za nejlepší a nejprospěšnější využití našeho celého života.
4. V první řadě by zde měla být láska a důvěra. Dále by zde mělo být shromáždění mnoha uctívatelů a především by se při obřadu měly vyprávět příběhy ze života světce (Boha) – jen tak se rozvine láska k Bohu.
5. Měli bychom využít té příležitosti, že jsme se narodili jako lidské bytosti, což je mimořádná výhoda; jen tak dosáhneme nejvyšší úrovně.

6. Měli bychom provádět zbožné obřady za účelem realizace Brahman nebo bychom měli být soucitní a shovívaví (dobročinní) či bychom měli uskutečňovat zbožné činnosti ve vztahu k Bohu jiným způsobem.
7. Měli bychom odvrhnout posedlost po vlastnění a měli bychom se zříci držení. Jestliže to není možné, pak je třeba následovat stezku oddanosti nebo nejlepší bude držet se vždy společnosti světců.
8. Abychom zlikvidovali své hříchy, měli bychom se ujmout opakování mantry nebo bychom měli, ve snaze nalézt pravdu, prostudovat různá písma či bychom měli alespoň navštívit svatá místa nebo se vydat na pouť.
9. Jedním z dalších způsobů je být zaměstnán dobročinnými pracemi, při nichž se pomáhá druhým, nebo byste měli kráčet po stezce poznání, abyste zjistili, co je skutečné a co neskutečné a kde máte možnost probírat s druhými dosažené poznání.
10. K tomu je zapotřebí studovat učení Véd a jejich příkazy by měly být dodržovány. Hlavně po stránce provádění různých způsobů uctívání či zbožných praxí, pomocí nichž se staneme způsobilými pro pravou moudrost.
11. Měli bychom uctívat Boha tělem, řečí a myslí. Měli bychom mu nabízet listy, květy, ovoce či vodu. Zkrátka bychom měli naplnit svůj život některým z těchto způsobů na této stezce uctívání.
12. Prosím považte, že je třeba využít svého zrození v lidském těle k dosažení cíle. Jinak se náš život stane zátěží pro matku Zemi, a bude promarněn.
13. Je správné, aby lidské tělo pracovalo a bylo zdravé a prospívalo. Patřičné je soustředit se v meditaci na Všemocného Boha a odevzdat mu podle svých schopností svou mysl a svůj majetek.
14. Pokud člověk nevěnuje pozornost tomuto učení, bude se potulovat sem a tam jako pouhá mrtvola. Pak jediné, co se stalo je to, že pouze přivodil velké utrpení své matce při svém porodu. Celý jeho život přijde na zmar.
15. Takový člověk se ani třikrát denně nemodlí, ani nepodstupuje řádnou očistu, ani není schopen oddanosti, ani nevelebí Boha, ani neopakuje mantru, ani nemedituje a ani neuctívá v mysli Boha.
16. Nevyvstává v něm potřeba oddanosti, není věrný ani důsledný. Nemá žádného boha, žádné náboženství, a nedokáže vřele uvítat hosty.
17. Nemá žádné dobré vlastnosti či úmysl. Neposlouchá příběhy ze života světců (Boha) a nikdy si nevyslechne žádné duchovní rozpravy.
18. Nemá okolo sebe žádné dobré lidi, jeho postoj není ryzí a kvůli falešné pýše zcela ztrácí možnost dojít k vysvobození.
19. Nemá žádné morální zásady, ani smysl pro spravedlnost. Nemá žádnou možnost, jak získat zásluhu a tím, že neprovádí záslužné činy, nevybaví se tudíž dobrými podmínkami ve vyšším světě.
20. Není nijak moudrý, bohatý, chytrý, ani nijak nadaný a ani není obdarovaný schopností bohyně Sarasvatí, která poskytuje dobré a čisté pocity druhým.
21. Není klidný a ani schopný odpouštět; nepřijal žádné zasvěcení, nemá přátele, ani smysl pro dobro nebo ve výjimečných případech pro zlo.
22. Nemá v sobě nic posvátného, nemá potřebu po své zbožnosti, nemá dobré chování, ani myšlení, a nevěří, že by něčeho dosáhl v tomto či jiném světě. Veškeré jeho mentální činy jsou omezené (nejsou svobodné).
23. Neprovádí dobré skutky, ani nepodstupuje pokání, nemá poznání, ani bezžádostivost, nezná jógu, ani odvahu. Když na něho pohlédnete, nespatříte v něm něco hodnotného, co by stálo za řeč.
24. Nemá lítost, nedokáže se ničeho zříci, nemá smysl rovnosti, nemá žádné dobré kvality a nijak neuznává ani nemiluje Boha.
25. Nemá radost ze štěstí druhých. Není šťastný při vykonání něčeho dobrého pro druhé, a v jeho mysli není jediná myšlenka oddanosti k Bohu.
26. Pokud tu jsou takoví lidé, pak by měli být pokládáni za živoucí mrtvoly a dobří lidé by s nimi neměli ani hovořit.
27. Pouze ten, kdo zcela získal patřičné zásluhy, je schopen kráčet po stezce oddanosti! Zajisté se lidem dostává toho, čeho si zaslouží přesně podle svých činů.
Tímto končí, v druhé Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi Guruem a žákem, čtvrtá kapitola s názvem "Promluva o uctívání".

Přeložil: Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.