Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
15. Džňánin (z knihy Já Jsem To)
28. 7. 2014 - Martin
Tazatel: Nic nemůže být uděláno bez Boha. Ani vy byste tu bez Něho neseděl a nemluvil s námi.
Maharádž: Všechno je bezpochyby Jeho dílo. Co to však pro mě znamená, jestliže nic nechci? Co mi Bůh může dát nebo vzít? Co je mé, je mé, a bylo to mé i tehdy, kdy Bůh nebyl. Je to samozřejmě velice nepatrná a malinká věc, pouhé smítko – pocit „Já jsem“, samotný fakt bytí. To je můj vlastní prostor a nikdo mi ho nedal. Půda patří mně; vše, co na ní vyroste, patří Bohu.
T: Bůh si od vás půdu pronajal?
M: Bůh je mi oddán a toto vše udělal pro mě.
T: Není tu tedy žádný Bůh, jenž by byl od vás oddělen?
M: Jak by mohl? „Já jsem“ je kořen a Bůh je strom. Koho bych měl uctívat a proč?
T: Jste tím, kdo je oddán, nebo jste objektem oddanosti?
M: Nejsem ani jedním, ani druhým, jsem oddanost samotná.
T: Na světě není dost oddanosti.
M: Vy byste chtěl pořád svět vylepšovat. Opravdu věříte tomu, že svět čeká na vás, abyste jej spasil?
T: Já jen nevím, kolik toho mohu pro svět udělat. Jediné, co mohu dělat, je snažit se. Je tu snad něco dalšího, co bych měl podle vás dělat?
M: Existuje svět bez vás? O světě víte všechno, ale sám o sobě nevíte nic. Vy sám jste nástrojem pro svou činnost, žádné jiné nástroje nemáte. Proč se dříve, než začnete přemýšlet o tom, co dělat, nepostaráte o svůj nástroj?
T: Já mohu počkat, ale svět čekat nemůže.
M: Jelikož nezkoumáte sama sebe, necháváte svět čekat.
T: Čekat na co?
M: Na někoho, kdo ho může spasit.
T: Bůh hýbe světem a Bůh svět také spasí.
M: Ale neříkejte! Přišel snad Bůh za vámi a řekl vám, že svět je Jeho výtvorem a jeho záležitostí, a nikoliv vaší?
T: Proč by to měla být výhradně moje záležitost?
M: Uvažujte. Kdo jiný, kromě vás, zná svět, ve kterém žijete?
T: Vy ho znáte. Každý ho zná.
M: Přišel snad do vašeho světa někdo zvnějšku, kdo vám to řekl? Já a všichni ostatní se ve vašem světě zjevujeme a zase mizíme. Jsme vám vydáni na milost a nemilost.
T: Tak hrozné to snad není! Já existuji ve vašem světě, stejně jako vy existujete v mém.
M: O mém světě nemáte žádný očividný důkaz. Jste úplně pohlcen světem, který jste si sám vytvořil.
T: To chápu. Jsem jím pohlcen úplně, ale znamená to snad, že i zcela beznadějně?
M: Ve vězení vašeho světa se objevil člověk, který vám říká, že svět bolestných protikladů, který jste vytvořil, není ani nepřetržitý, ani trvalý, a je založen na nepochopení. Naléhá na vás, abyste se stejným způsobem, jakým jste se ocitl uvnitř, dostal i ven. Dostal jste se do něj proto, že jste zapomněl, co jste a ven se dostanete tak, že poznáte sebe sama takového, jakým skutečně jste.
T: Jak to ovlivní svět?
M: Jste-li od světa osvobozen, můžete pro něj něco udělat. Dokud jste jeho vězněm, nemáte možnost ho změnit. Právě naopak, ať uděláte cokoli, pouze to zhorší jeho situaci.
T: Poctivost mě osvobodí.
M: Poctivost nepochybně učiní váš svět příjemným, ba dokonce šťastným místem. Ale k čemu to bude? Není to skutečné. Nemůže to být trvalé.
T: Bůh mi pomůže.
M: Aby vám Bůh pomohl, musí nejprve znát vaši existenci. Ale vy a váš svět, to jsou snové stavy. Ve snu můžete prožívat muka. Nikdo je ale nezná a nikdo vám nemůže ani pomoci.
T: Takže všechno mé dotazování, hledání a studium je k ničemu?
M: Jsou to pouze záchvěvy v člověku, který už je přesycen spánkem. Nejsou to příčiny, ale pouze první příznaky probuzení. Nedávejte mi ale povrchní, zbytečné otázky, na které už znáte odpověď.
T: Jak mám získat správnou odpověď?
M: Tak, že položíte správnou otázku – neverbálně, ale s odvahou žít podle svých nejlepších schopností. Správnou odpověď získá jen ten, kdo je pro pravdu ochoten třeba i zemřít.
T: Mám další otázku. Je tu jedinec. Je tu i ten, kdo tohoto jedince poznává. Dále je tu svědek, nezúčastněný pozorovatel. Je stav poznávajícího totožný se stavem svědka, nebo jsou tyto stavy oddělené?
M: Jsou poznávající a svědek dva, nebo jsou jedním? Je-li poznávající viděn odděleně od toho, co je poznáváno, zůstává svědek osamocen. Jsou-li však poznávající a poznávané viděni jako jedno, stává se s nimi jednotný i svědek.
T: Kdo je džňánin? Svědek nebo Nejvyšší Skutečnost?
M: Džňánin je Nejvyšší Skutečností a zároveň i svědkem. Je jak bytím, tak uvědoměním. Ve vztahu k vědomí je uvědoměním. Ve vztahu k vesmíru je čirým bytím.
T: A co jedinec? Kdo přichází první, jedinec nebo poznávající?
M: Jedinec je velmi malá věc. Je to ve skutečnosti něco složeného a nelze říci , že existuje sám o sobě. Není-li vnímán, prostě tu není. Je pouze stínem vrženým myslí, souhrnem vzpomínek. Čiré bytí se odráží v zrcadle mysli jakožto to, co je poznáno. Poznané na sebe bere formu jedince, který je založen na vzpomínkách a zvycích. Jedinec je pouhým stínem či projekcí poznávajícího na plátně mysli.
T: Je tu zrcadlo a je tu i odraz v zrcadle. Ale kde je slunce?
M: Sluncem je Nejvyšší Skutečnost.
T: Nejvyšší Skutečnost musí být vědomá.
M: Není ani vědomá, ani nevědomá. Neuvažujte o ní v pojmech vědomí nebo nevědomí. Je životem, který oba tyto pojmy obsahuje, ale zároveň i překračuje.
T: Život je přece inteligentní. Jak by mohl být nevědomý?
M: Vy mluvíte o nevědomí v případě, kdy vznikne mezera v paměti. Ve skutečnosti však existuje pouze vědomí. Veškerý život je vědomý, veškeré vědomí je živé.
T: I kameny?
M: I kameny jsou vědomé a živé.
T: Můj problém je v tom, že mám sklon popírat existenci toho, co si neumím představit.
M: Bylo by moudřejší, kdybyste popřel existenci toho, co si představujete. Právě vaše představy jsou tím, co je neskutečné.
T: Je tedy vše, co si lze představit, neskutečné?
M: Neskutečné jsou představy založené na vzpomínkách. Budoucnost ale zcela neskutečná není.
T: Jaká část budoucnosti je skutečná a jaká část skutečná není?
M: Skutečné je to, co je neočekávané a nepředvídatelné.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"