Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
12. Jedinec není Skutečnost (z knihy Já Jsem To)
7. 7. 2014 - Martin
Tazatel: Řekněte nám laskavě, jak jste došel k realizaci.
Maharádž: Potkal jsem svého Gurua, když mi bylo třicet čtyři let, a realizoval jsem ve třiceti sedmi.
T: Co se přihodilo? K jaké změně došlo?
M: Radost a bolest ztratily nade mnou svou moc. Osvobodil jsem se od touhy a strachu. Shledal jsem, že jsem naplněný a nepotřebuji nic. Poznal jsem, že v oceánu čirého uvědomění na pozadí univerzálního vědomí neustále vznikají a zanikají nesčetné vlny projevených světů. Jakožto vědomí jsem jimi všemi. Jakožto události jsou všechny mé. Pečuje o ně tajemná síla. Touto silou je uvědomění, Já, Život, Bůh, či jakkoli jinak ji nazvete. Je základem a největší oporou všeho jsoucího, tak jako je zlato základem všech zlatých klenotů. A je tak důvěrně naše! Odhlédněte od formy a označení klenotů a uvidíte zlato. Osvoboďte se od jména a formy a od tužeb a strachů, které jsou jimi vytvářeny, a co zbude?
T: Nicota.
M: Ano, zbude prázdnota. Ale tato prázdnota je plná až po okraj. Je to věčná možnost, tak jako je vědomí věčná skutečnost.
T: Možností myslíte budoucnost?
M: Minulost, přítomnost a budoucnost – to vše tam je. A nekonečněkrát víc.
T: Ale je-li prázdnota prázdnotou, má pro nás malý užitek.
M: Jak tohle můžete tvrdit? Jak by mohlo bez mezery v trvání nastat znovuzrození? Může existovat obnova bez smrti? Vždyť i temnota spánku je osvěžující a omlazující. Bez smrti bychom navždy zabředli do bahna věčného stáří.
T: Nic takového jako nesmrtelnost neexistuje?
M: Nesmrtelnost znamená chápat život a smrt jako vzájemně neodmyslitelné, jako dva aspekty jednoho bytí. Vidět konec v počátku a počátek v konci – to je náznak věčnosti. Je zřejmé, že nesmrtelnost neznamená nepřetržité pokračování. To, co pokračuje, je pouze proces změny. Nic nepřetrvává.
T: Ani uvědomění nepřetrvává?
M: Uvědomění je mimo čas. Čas existuje pouze ve vědomí. Dostaneme-li se za vědomí, kde je potom čas a prostor?
T: V oblasti vašeho vědomí je také vaše tělo.
M: Jistě. Ale myšlenka „mé tělo", jakožto něco odlišného od ostatních těl, tam není. Pro mě to je „tělo", a ne „moje tělo", „mysl", a ne „moje mysl". Mysl se o tělo stará dobře, já zasahovat nemusím. To, co je potřeba udělat, je uděláno normálním a přirozeným způsobem.
Možná si zcela neuvědomujete své psychologické funkce, ale jakmile přejdou do myšlenek a pocitů, tužeb a strachů, začnete si sebe sama ihned uvědomovat. Pro mne jsou naopak tyto myšlenky a pocity do značné míry nevědomé. Zjišťuji třeba, že mluvím s lidmi nebo dělám věci docela správně a přiměřeně, aniž bych si jich byl nějak zvlášť vědom. Vypadá to, jako bych žil svůj fyzický, bdělý život automaticky a reagoval spontánně a přesně.
T: Přijdou tyto spontánní reakce jako výsledek realizace nebo je to věc nácviku?
M: Obojí. Oddanost svému cíli vás vede k tomu, žít řádný a bezúhonný život zasvěcený hledání pravdy a pomoci lidem a díky realizaci se překážky ve formě tužeb, strachů a špatných myšlenek promění na ušlechtilé, spontánně se projevující vlastnosti.
T: Vy už nemáte touhy a strachy?
M: Mým osudem bylo narodit se jako obyčejný člověk, skromný obchodník s malým formálním vzděláním. Můj život byl obyčejný, s obyčejnými touhami a strachy. Když jsem díky víře ve svého učitele a díky oddanosti jeho slovům realizoval své pravé bytí, zanechal jsem svou lidskou přirozenost za sebou, ať na sebe dohlíží sama, dokud se její osud nevyčerpá. Příležitostně v mé mysli vyvstanou staré emocionální či mentální reakce, ale jsou ihned zaznamenány a odloženy. Koneckonců, dokud je člověk zatížen břemenem osobnosti, zůstává vystaven jejím sklonům a zvyklostem.
T: Nebojíte se smrti?
M: Já jsem již mrtev.
T: V jakém smyslu?
M: Jsem mrtev dvojnásobně. Je pro mne mrtvé nejen mé tělo, ale i má mysl.
T: Vždyť vy vůbec nevypadáte jako mrtvý!
M: To říkáte vy! Zdá se, že znáte můj stav lépe než já!
T: Promiňte, ale pouze tomu nerozumím. Říkáte, že jste bez těla a mysli, zatímco já vás vidím velmi živého a výřečného.
M: Ve vašem mozku a těle neustále probíhají velice složité procesy. Jste si jich vědom? Vůbec ne. Přesto se vnějšímu pozorovateli zdá, že vše probíhá rozumně a účelně. Proč nepřipustit, že se celý osobní život člověka může do značné míry ponořit pod práh vědomí, a přesto probíhat rozumně a hladce?
T: Je to normální?
M: Co je normální? Je váš život – posedlý touhami a strachy, plný sporů a bojů, nesmyslný a neradostný – normální? Je normální uvědomovat si naléhavě a ostře své tělo? Být drásán pocity, mučen myšlenkami – je to normální? Zdravé tělo a zdravá mysl žijí do značné míry tak, že je jejich vlastník nevnímá. Pouze příležitostně, při bolesti nebo utrpení si vyžádají pozornost a porozumění. Proč totéž nerozšířit na celý osobní život? Člověk může fungovat správně, reagovat dobře a náležitě na všechno, co se děje, aniž by se na to musel uvědoměle zaměřovat. Když se stane sebekontrola vaší druhou přirozeností, přesune uvědomění své ohnisko do hlubších úrovní činnosti a existence.
T: Nestanete se robotem?
M: Co je škodlivého na tom, když zautomatizujete něco, co je otázkou zvyku a stále se opakuje? Je to beztak automatické. Ale když je to rovněž chaotické, způsobuje to bolest a trápení a vyžaduje to pozornost. Veškerý smysl čistého a dobře uspořádaného života je osvobodit člověka od otroctví chaosu a břemene starostí a zármutku.
T: Zdá se, že máte v oblibě zautomatizovaný život.
M: Co je špatného na životě osvobozeném od problémů? Jedinec je pouhým odrazem skutečnosti. Proč by nemělo být samozřejmostí, že je odraz svému originálu automaticky věrný? Potřebuje mít jedinec nějaké vlastní záměry? Vždyť ho povede sám život, jehož vyjádřením jedinec je. Jakmile pochopíte, že jedinec není samotnou skutečností, ale pouze jejím stínem, přestanete se soužit a trápit. Necháte se vést z nitra a život se stane cestou k neznámému.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"