Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
10. Pravé odpoutání (z knihy Vše je iluze)
9. 7. 2014 - Aleš
Připoutanost k potěšení je svázaností. Řeknete-li: „Nic nepotřebuji“, pak všechny problémy skončí. Ten, kdo říká: „Já chci“, stejně nic nedostane. Kdo však říká: „Já nechci“, dostane vše. Kvůli připoutanosti k žrádlu je lev lapen do pasti. I slon je do pasti chycen kvůli své fixaci na žrádlo. Tou pastí je iluze. To je tím, čemu se říká spoutanost. Z muže se stane politováníhodná troska kvůli své připoutanosti k ženě. Je chycen do léčky přitažlivosti, neboť dlouhou dobu toužil po požitku a potěšení, což přerostlo v jeho nutkavou potřebu. Je-li víc a víc okouzlován půvabem této ženy, nutně se stane otrokem, jako by byl spoután řetězy. V důsledku zvyšující se žádosti se člověk stává spoutaný jako s nasazenými pouty. Jestliže je touha nahrazena bezžádostivostí, spoutanost přestane existovat, pouta jsou přetržena. To jsou instrukce Pána Krišny svému žákovi Uddhavovi. Potom se Uddhava zeptal Krišny, jak by se mohl stát zcela bezžádostivý. Chtěl mít „čirou bezžádostivost“, zrozenou ze sattva guny (kvality). Jestliže se někdo stane bezžádostivý po vyslechnutí si varování od ostatních, jaké špatné následky má připoutanost, pak je jeho odpoutanost nazvána „tamasickou bezžádostivostí“. Pokud je něco obětováno za účelem získání Sebe-poznání, pak je tento stav odpoutanosti zrozen z guny radžas. Když je mysl přesvědčena o tom, že všechny objekty jsou iluzorní, tak právě to je tím, co se nazývá „sattvickou bezžádostivostí“. Máte-li „sattvickou bezžádostivost“, pak jste jako ten, kdo se směje poté, když mu někdo sdělí, že se má ........
Připoutanost k potěšení je svázaností. Řeknete-li: „Nic nepotřebuji“, pak všechny problémy skončí. Ten, kdo říká: „Já chci“, stejně nic nedostane. Kdo však říká: „Já nechci“, dostane vše. Kvůli připoutanosti k žrádlu je lev lapen do pasti. I slon je do pasti chycen kvůli své fixaci na žrádlo. Tou pastí je iluze. To je tím, čemu se říká spoutanost. Z muže se stane politováníhodná troska kvůli své připoutanosti k ženě. Je chycen do léčky přitažlivosti, neboť dlouhou dobu toužil po požitku a potěšení, což přerostlo v jeho nutkavou potřebu. Je-li víc a víc okouzlován půvabem této ženy, nutně se stane otrokem, jako by byl spoután řetězy. V důsledku zvyšující se žádosti se člověk stává spoutaný jako s nasazenými pouty. Jestliže je touha nahrazena bezžádostivostí, spoutanost přestane existovat, pouta jsou přetržena.
To jsou instrukce Pána Krišny svému žákovi Uddhavovi. Potom se Uddhava zeptal Krišny, jak by se mohl stát zcela bezžádostivý. Chtěl mít „čirou bezžádostivost“, zrozenou ze sattva guny (kvality). Jestliže se někdo stane bezžádostivý po vyslechnutí si varování od ostatních, jaké špatné následky má připoutanost, pak je jeho odpoutanost nazvána „tamasickou bezžádostivostí“. Pokud je něco obětováno za účelem získání Sebe-poznání, pak je tento stav odpoutanosti zrozen z guny radžas. Když je mysl přesvědčena o tom, že všechny objekty jsou iluzorní, tak právě to je tím, co se nazývá „sattvickou bezžádostivostí“. Máte-li „sattvickou bezžádostivost“, pak jste jako ten, kdo se směje poté, když mu někdo sdělí, že se má všeho vzdát.
Kde je jaká svázanost, kterou je zapotřebí rozpustit? Svázali jste se provazy, v podstatě neexistujícími. Třeba prohlásíte, že jste se zbavili pout, ale ve skutečnosti jste se pouze drželi pevně něčeho, co nebylo ani vaše. Co kdy bylo vaše? Čeho jste se zbavili? Právě toto se nazývá skutečným, ryzím sattvickým vzdáním se. Co byste měli zahodit, čeho je zapotřebí se vzdát, když tu nikdy nic nebylo?
Myš může snadno říci, že se vzdala kusu jídla, který ležel přímo před kočkou, ale její vychloubání je zbytečné, neboť ve chvíli, kdy se pokusí sebrat kočce potravu, zajisté zemře. Ale přesto tvrdí, že se toho (jídla) vzdala. Skončilo by to smrtí při pokusu sníst to jídlo. Myš je naživu jen proto, že se o to nepokusila.
Nebýt pyšný na zřeknutí se je také důležité. Pokud jednáte na základě svého přirozeného stavu, pak jakou oběť jste učinili? Kdo byl toto „já“, a jak kdy souviselo toto „já“ s „někým“? Kdo byl „můj“, a co kdy bylo „moje“? To vše byla pouze iluze.
Jedna osoba zaslechla, že když dá jídlo tisíci brahmínům, získá velké zásluhy. Chtěla to udělat, ale neměla dostatek peněz. Tak aby získala tuto zásluhu, dala deset rupií pouze jednomu z nich a ostatním žádné jídlo neposkytla. Tímto způsobem uspokojila pouze jednoho. Jaký druh oběti to byl v tomto případě, kdy se daná osoba vyhnula závazku poskytnout tisíce lidem oběd?
Všimněte si, že ti, kdo se zmiňují o vzdání se, které učinili, jsou ve skutečnosti pouze pokrytci. Byl zde jednou král, který se jmenoval Bhartruhari, který si myslel, že se vzdal všeho. Místo aby soustředil svou mysl na Boha, začal se soustředit na svůj vykonaný skutek, kdy se všeho zřekl. Tato jeho oběť není skutečné obětování. Nechť zde není žádná pýcha, že jste se něčeho zřekli. Ten, kdo říká, že se něčeho zřekl, ve skutečnosti ani není odříkající.
Ráno, 22. 11. 1934
další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"
překlad Aleš Adámek