Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
6. Bůh je nejvyšší Já, Paramátman (z knihy Vše je iluze)
3. 6. 2014 - Aleš
Jak dlouhý je celý pozemský život? Jednou nohou jste v hrobě, zatímco druhou ještě v domě. K čemu je tento rodinný život? Mít takový postoj je znakem bezžádostivosti. Avšak člověk, jenž je připoután ke světskému životu, provádí všechny své činnosti stejně dál, jako kdyby měl jeho život trvat stovky let, i když je pravděpodobné, že následující den zemře. Člověk, jenž je bez žádostí, považuje délku života v rozmezí stovek tisíc let za jeden krátký okamžik. Připoutanost v srdci nabírá formy lítosti se všemi bytostmi, což je pouze iluzorní božská hra, která není nic než světskost a trápení. Měli bychom žít pro nejvyšší Já, Paramátman, a dodržovat, aby byl náš čas (život) zužitkován ve službě .............
Pokud si přejete být s Bohem, zahoďte iluzi. Naděje, jež je ukrytá hluboko v nejniternějších úrovních vašeho srdce a mysli, není nic než iluze. Iluze pokládá závoj na Já. Já je uvnitř a iluze, neboli mája, překrývá Já závojem. Brahman je pouze „čiré vědomí“. Lidská mysl je ve své přirozenosti zaměřena směrem ven, je zaostřena na objekty. Když se mysl stane bezžádostivá a taková zůstane, je Brahman. Nicméně nepokládejte (žádostivou) mysl za Brahman. Neustále přemýšlet o smyslových objektech znamená zastřít Já. Počátek zatemnění je moment, kdy je pozornost odvedena od Já směrem k jiným objektům. To je iluze. To je mysl.
Zůstat bez myšlenek je Brahman. Přirozenost je znakem Brahman. Není zde žádné trápení, žádná chtivost, žádná touha. I kdyby král ztratil celé své království a přitom byl v tomto přirozeném stavu, jeho mysl by nepocítila žádnou úzkost. Když je ukončeno objektivní fungování mysli, nastane zde tento přirozený stav, a vy budete napevno usazeni v Já. Když ustane soužení a trápení se světským životem, skončí tím zatemnění Já. Iluze je potom viděna jako hra Boha (Višnua) a je nahlížena, jako by byla jedině Jím. Je-li iluze viděna jen jako božská hra, dělá to mysl bezžádostivou, a nakonec jí to osvobodí od všech potíží. Naproti tomu iluze individuality není viděna jako božská hra, ale zůstává plná tužeb a žádostí. Individualita, ego (džíva), jde ve své touze a očekávání až tak daleko, že nutí ostatní, aby mu v čase smrti bezpodmínečně dali napít vody, aby tělo nežíznilo. Kdežto „vědomí“, jež je Já, se nikdy o tělo nestará. K čemu by pak bylo pro Já dobré opakovat jméno Boha či mantru v době smrti? To je klíč bezžádostivosti.
Jak dlouhý je celý pozemský život? Jednou nohou jste v hrobě, zatímco druhou ještě v domě. K čemu je tento rodinný život? Mít takový postoj je znakem bezžádostivosti. Avšak člověk, jenž je připoután ke světskému životu, provádí všechny své činnosti stejně dál, jako kdyby měl jeho život trvat stovky let, i když je pravděpodobné, že následující den zemře. Člověk, jenž je bez žádostí, považuje délku života v rozmezí stovek tisíc let za jeden krátký okamžik. Připoutanost v srdci nabírá formy lítosti se všemi bytostmi, což je pouze iluzorní božská hra, která není nic než světskost a trápení. Měli bychom žít pro nejvyšší Já, Paramátman, a dodržovat, aby byl náš čas (život) zužitkován ve službě Paramátman.
Ráno 20. 11. 1934
další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"
překlad Aleš Adámek