Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
4. Skutečný svět je za myslí (z knihy Já Jsem To)
12. 5. 2014 - Martin
Tazatel: Několikrát zde vyvstala otázka, zda je vesmír podřízen zákonu kauzality, nebo zda existuje a funguje mimo tento zákon. Zdá se, že zastáváte názor, že vesmír nemá příčinu, že nic, ať je to sebenepatrnější, nemá příčinu a vzniká a mizí bez jakéhokoli známého důvodu.
Maharádž: Příčinnost znamená časovou posloupnost událostí v prostoru, fyzickém či mentálním. Čas, prostor i příčinnost jsou myšlenkové kategorie, které vznikají a zanikají spolu s myslí.
T: Dokud je mysl v činnosti, zákon kauzality platí.
M: Tak jako všechno mentální, i zákon kauzality odporuje sám sobě. Žádná existující věc nemá nějakou konkrétní příčinu; k existenci i té nejmenší věci přispívá vesmír jako celek; nic by nemohlo být takové, jaké to je, kdyby vesmír nebyl takový, jaký je. Jestliže jedinou příčinou všech věcí je zdroj a základ všeho, pak je chybné mluvit o kauzalitě jako o univerzálním zákonu. Vesmír není omezen svým obsahem, neboť jeho možnosti jsou nekonečné, a kromě toho je projevením či vyjádřením principu, který je od základu naprosto svobodný.
T: Ano, je zřejmé, že mluvit o nějaké věci jako jediné příčině věci jiné, je v posledku zcela chybné. Přesto se ve skutečném životě stále pouštíme do věcí s úmyslem dosáhnout výsledku.
M: Ano, kvůli nevědomosti se děje mnoho takových činností. Kdyby lidé věděli, že se nic nemůže přihodit, dokud celý vesmír nepřipustí, aby se to přihodilo, dosáhli by toho mnohem více a s menším množstvím vynaložené energie.
T: Je-li tedy všechno vyjádřením souhrnu všech příčin, jak lze potom vůbec mluvit o záměrné činnosti vedoucí k úspěchu?
M: I samotná potřeba dosažení úspěchu je vyjádřením vesmíru jako celku. To pouze ukazuje, že se v určitém okamžiku projevila dosud skrytá energie. To, co vás nutí mluvit o kauzalitě, je iluze času. Vidíte-li však minulost a budoucnost v bezčasové přítomnosti jako součásti společného celku, pak myšlenka kauzality ztrácí svou platnost a je nahrazena tvořivou svobodou.
T: Přesto ale nemohu pochopit, jak se může cokoli přihodit bez příčiny.
M: Když říkám, že věc nemá příčinu, myslím tím, že může být bez určité
konkrétní příčiny. Nemusel jste se narodit vaší vlastní matce, mohl jste být zrozen nějakou jinou ženou. Nemohl byste však být zrozen bez Slunce a Země. A ani Slunce a Země by nemohly vyvolat vaše zrození, kdyby tu nebylo to nejdůležitější, totiž vaše vlastní touha být zrozen. Právě touha dává zrození, jméno a formu. Člověk si představuje a přeje vytouženou věc a ta se projeví v podobě něčeho hmatatelného nebo myslitelného. Takto je tvořen svět, ve kterém žijeme, náš osobní svět. Skutečný svět leží za obzorem mysli; vidíme ho skrze síť našich tužeb, rozdělený na radost a bolest, správné a špatné, vnitřní a vnější. Abyste viděli svět takový, jaký je, musíte udělat krok za tuto síť. Není těžké to udělat, protože síť má plno otvorů.
T: Co myslíte těmi otvory a jak je lze najít?
M: Podívejte se na tuto síť a její mnohé rozpory. Na každém kroku něco děláte a zároveň to ničíte. Chcete mír, lásku, štěstí, a usilovně pracujete na tvorbě bolesti, nenávisti a války. Přejete si dlouhověkost, ale přejídáte se, chcete mít přátele, ale využíváte je. Pochopte, že vaše síť je vytvořena z podobných protikladů, a odložte je – pouhé vaše pochopení tyto protiklady a rozpory odstraní.
T: Jestliže mé pochopení rozpory odstraňuje, není tu pak mezi pochopením a odstraněním protikladů kauzální spojitost?
M: Kauzalitu nelze, dokonce ani jako koncept, aplikovat na chaos.
T: Do jaké míry je touha kauzálním faktorem?
M: Je jedním z mnoha faktorů. Pro všechno existuje nespočet kauzálních faktorů. Ale zdrojem všeho, co je, je Nekonečná Možnost, Nejvyšší Skutečnost, která je ve vás a která vkládá svou sílu, světlo a lásku do každé zkušenosti. Tento zdroj však není příčinou a žádná příčina není zdrojem. Proto říkám, že vše je bez příčiny. Můžete zkoumat to, jak se věci dějí, ale nemůžete přijít na to, proč jsou věci takové, jaké jsou. Věci jsou takové, jaké jsou, neboť vesmír je takový, jaký je.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"