ADVAITA.cz

Ádi Šankaráčárja - Maníšapančakam

Úvod

V tomto písmu, složeném pouze z pěti veršů, Šrí Šankara stručně odhaluje esenci Advaita Védánty. Nejprve je třeba se zmínit o tom, jaké okolnosti ho vedly k tomu, aby složil tyto verše. Jednoho dne Šrí Šankara putoval se svými žáky do Váránasí, aby zde navštívili chrám zasvěcený Pánu Višvanáthovi. Do cesty se mu však připletl jeden zametač. Šrí Šankara ho požádal, aby se klidil z cesty, na které se oba setkali. Zametač Šankarovi při této příležitosti položil pár otázek, které tvoří základ dvou úvodních veršů hlavní části písma. Poté, co si Šrí Šankara vyslechl tyto otázky, uvědomil si, že osoba, která před ním stojí, není jen obyčejný zametač. Šankara odpověděl na tyto otázky pěti verši. Těchto pět veršů tvoří základ díla „Maníšapančakam", přičemž slovo maníša značí „přesvědčení". Toto slovo se objevuje vždy na posledním řádku každého verše.
Podle tradice nebyl zametač nikdo jiný, než samotný Pán Šiva ve formě uklízeče. Šrí Šankara je pokládán za inkarnaci Pána Šivy. Proto je tato práce jádrem rozhovoru mezi dvěma formami Pána Šivy a jejim záměrem bylo přinést světu základní učení Védánty.

Otázky zametače:

1. Ó velký mezi dvakrát narozenými! Co má být tím, co chcš, aby ti uhnulo z cesty, když říkáš: "Jdi, uhni nám"? Chceš, aby tělo vytvořené z potravy, uhnulo jinému tělu (tělům) vytvořenému rovněž z potravy? Nebo chceš, aby vědomí uhnulo vědomí?
annamayād annamayam athavā caitanyameva caitanyāt |
dvijavara dūrīkartum vānchasi kim brūhi gaccha gaccheti ||1||

2. Existuje nějaký rozdíl mezi odrazem slunce ve vodě Gangy a odrazem slunce ve škarpě ve čtvrti nedotknutelných (členů nejnižší kasty)? Nebo mezi prostorem ve zlaté váze a prostorem v hliněné váze? Co je tou iluzí rozdílu: Toto je Brahman a toto je nedotknutelný" ve vnitřním já, které je klidným oceánem blaženosti a ryzího vědomí?
kim gangāmbuni bimbitembaramaṇau caṇḍālavāṭīpayaḥpūre
cāntaramasti kāncanaghaṭīmritkumbhayorvāmbare |
pratyagvastuni nistarangasahajānandāvabodhāmbudhau
viproyam śvapacoyamityapi mahān koyam vibhedabhramaḥ ||2||

Poznámka: Vnitřní já, které je identické s nejvyšším Já, jehož přirozeností je blaženost a ryzí vědomí, je totožné ve všech bytostech. Jak se praví v Bhagavadgítě: "Osvícený vidí stejné Já u moudrého a pokorného Brahmína, krávy, slona, psa a nedoknutelného. (5.18)"

Šrí Šankara odpověděl na tyto otázky takto:

1. Jestliže bytost získala pevné poznání v tom smyslu, že není objektem vnímání, ale že je tímto ryzím vědomím, které jasně září ve stavech bdění, snění a hlubokého spánku, a které jako svědek celého vesmíru přebývá ve všech tělech od formy stvořitele Brahmy až po formu mravence, pak je mým Guruem, bez ohledu na to, zdali se jedná o nedotnutelného či Brahmína. Takové je mé přesvědčení.
jāgrat svapna suṣuptiṣu sphuṭatarā yā samvid ujjrimbhate
yā brahmādi pipīlikāntatanuṣu protā jagatsākṣiṇī |
saivāham na ca driśyavastviti driḍhaprajnāpi yasyāsti cet
cāṇḍālostu sa tu dvijostu gururityeṣā manīṣā mama ||1||

Poznámka: V bdělém stavu fyzické tělo jakož i smysly a mysl zakoušejí vnější objekty. Ve stavu snění tu nejsou žádné objekty, a tělo a smysly nefungují, ale mysl vytváří objekty a události, které pak zakouší. Ve stavu hlubokého spánku nefunguje ani mysl. Ve všech těchto třech stavech je přítomné vědomí. V prvních dvou stavech (bdění a snění) je přítomnost vědomí důsledkem zakoušení vnějších objektů a vytvorů mysli zřejmá. Může se zdát, jako by v hlubokém spánku žádná taková zkušenost nebyla, avšak každý si po probuzení pamatuje, že se mu spalo dobře a že nic nevěděl. Pamatovat si můžeme jen to, co jsme skutečně předtím zakusili. Z toho tedy vyplývá, že vědomí existovalo i během hlubokého spánku a že díky tomuto vědomí tu byly zakoušeny pocity spokojenosti a nevědomosti. Toto vědomí je tak svědek všech zkušeností jakož i nepřítomnosti zkušeností. Toto vědomí je Já, které přebývá v každé živé bytosti. Vše ostatní mimo toto vědomí je objektem. Vnější objekty jsou objekty zkušeností pro smyslové orgány. Smyslové orgány jsou objekty mysli. Mysl samotná je objektem vědomí či Já. Tudíž Já samotné je subjektem a vše ostatní je objektem zakoušení. Bytost, která si uvědomila, že je Já, a ne mysl či smysly nebo fyzické tělo, se stala osvícenou bytostí. Taková bytost je Guruem pro celý svět.

2. "Já jsem Brahman (ryzí vědomí). Jedná se o ryzí vědomí, které se objeví jako tento vesmír. Toto vše není nic než představa, vyvolaná mnou v důsledku nevědomosti (avidja), která je složena z třech gun (sattva, radžas a tamas)." Ten, kdo získal tuto konečnou realizaci o Brahman, jež je blaženým, věčným, nejvyšším a ryzím klidem, je mým Guruem, ať už je to nedotknutelný či Brahmín. Takové je mé přesvědčení.
brahmaivāham idam jagacca sakalam cinmātravistāritam
sarvam caitad avidyayā triguṇayāśeṣam mayā kalpitam |
ittham yasya driḍhā matiḥ sukhatare nitye pare nirmale
cāṇḍālostu sa tu dvijostu gururityeṣā manīṣā mama ||2||

3. Ten, kdo s klidnou a čirou myslí neustále medituje na Brahman, dojde na základě instrukcí od svého Gurua ke konečnému závěru, že celý vesmír je vždy pomíjivý a zničitelný, a spálí tak své minulé a budoucí hříchy v ohni poznání, a odevzdá své současné tělo do správy prarabdha karmy. To je mé přesvědčení.
śaśvannaśvarameva viśvam akhilam niścitya vācā guroḥ
nityam brahma nirantaram vimriśatā nirvyājaśantātmanā |
bhūtam bhāvi ca duṣkritam pradahatā samvinmaye pāvake
prārabdhāya samarpitam svavapurityeṣā manīṣā mama ||3||

Poznámka: Karma ve smyslu výsledků prováděných činností je rozdělena do třech kategorií: 1) sančita karma – nahromaděné výsledky činností prováděných v minulých zrozeních, 2) prarabdha karma – ty výsledky dřívějších činností, které zapříčinily existenci současného těla, 3) agámi karma – výsledky činností vykonávaných v současném zrození. Při záblesku Sebepoznání je první kategorie (sančita karma) zcela zničena spolu s třetí kategorií (agámi karma) nabytou do té doby, než došlo k získání Sebe-poznání. Po úsvitu Sebe-poznání již činnosti ať už jakékoliv, nevytvářejí žádný výsledek ve formě zásluhy či viny. Druhá kategorie (prarabdha karma) není zničena po získání Sebe-poznání, ale musí být vyčerpána pouze tím, že je skutečně prožita (dožita). Po vyčerpání této kategorie karmy tělo osvícené osoby je transcendováno a džívamukta se stane vidéhamuktou. To je odkryto ve výše uvedeném verši, kde Šankara sděluje, že osvícená osoba prostě odevzdá své tělo do správy prarabdha karmy.

4. Já neboli ryzí vědomí je vnitřně jasně zakoušeno jak zvířaty, tak lidmi i bohy jako pocit „já"¨. Je to díky odrazu tohoto ryzího vědomí, že jinak necítící mysl, smysly a tělo, se jeví být cítící (živé). Vnější objekty jsou vnímány pouze kvůli tomuto vědomí. Toto Já je nicméně zakryto (podobně jako je slunce schováno za mraky) myslí, smysly a tělem, které jsou právě tímto Já osvětlovány. Jogín, který s klidnou myslí vždy medituje na toto Já, je můj Guru. To je mé přesvědčení.
yā tiryang nara devatābhirahamityantaḥ sphuṭā grihyate
yadbhāsā hridayākṣadehaviṣayā bhānti svatocetanāḥ |
tām bhāsyaiḥ pihitārkamaṇḍalanibhām sphūrtim sadā bhāvayan
yogī nirvritamānaso hi gururityeṣā manīśā mama ||4||

Poznámka: Já neboli ryzí vědomí je to, co oživuje mysl, smysly apod., které jsou jinak neživé, a umožňuje jim fungovat. Mraky vděčí za svůj původ teplu vycházejícímu ze slunce, které vypařuje vodu z oceánů. Mraky se stanou viditelnými pouze díky světlu slunce, které je za nimi. Stejné mraky však z našeho pohledu zakrývají slunce. Podobně tělo, mysl a smysly, jež vděčí za svou schopnost vnímání ryzímu vědomí, což je Já, nám právě toto Já zakrývají a neustále nás nutí věnovat se světu. Já může být uvědoměno pouze tehdy, když jsou smysly a mysl staženy od vnějších objektů.

5. Já, které je Brahman, je věčným oceánem nejvyšší blaženosti. Chvilkový zlomek této blaženosti je dostatečný k tomu, aby uspokojil Indru a další bohy. Světec díky meditaci na Já s dokonale klidnou myslí zakouší uspokojení. Osoba, jejíž mysl se ztotožnila s tímto Já, není jen znalcem Brahman, ale Brahman samotné. Taková bytost, ať už se jedná o kohokoliv, je tou, jejíž chodidla jsou vhodná k uctívání samotným Indrou. To je mé naprosté přesvědčení.
yat saukhyāmbhudhileśaleśata ime śakrādayo nirvritāḥ
yaccitte nitarām praśāntakalane labdhvā munirnirvritaḥ |
yasmin nityasukhāmbudhau galitadhīrbrahmaiva na brahmavit
yaḥ kaścit sa surendravanditapado nūnam manīṣā mama ||5||

Poznámka: Upanišády říkají, že štěstí zakoušené všemi živými bytostmi, včetně bohů, je pouze chvilkovým zlomkem nejvyššího, nekonečného blaženého klidu Brahman (viz Brihadaranjaka, 4.3.32, Taittirija, 2.8.). Znát Brahman značí vědět, že jste Brahman, a ne komplex těla a mysli. Ten, kdo získá toto poznání, je Brahman samotné (Mundaka, 3.2.9). Tudíž poznat Brahman je to samé jako přebývat jako Brahman. Je třeba se zmínit o tom, že toto není získání nějakého nového stavu. Každý je ve skutečnosti Brahman, i když je spoutaný a nahlíží na sebe jako na omezenou lidskou bytost. Osvobození není nic jiného než odstranění chybné totožnosti s komplexem těla a mysli díky realizaci vlastní pravé přirozenosti ve smyslu nekonečného věčného Brahman. V nejasném světle je provaz chybně zaměněn za hada, ale když si to ověříte s rozsvícenou lampou (světlem), zjistíte, že to nikdy had nebyl, ale pořád se jednalo o provaz. Nikdo by pak netvrdil, že tu byl předtím had a že tento had zmizel. Podobně jakmile někdo realizuje, že není komplexem těla a mysli, ale Brahman, platí, že byl vždy Brahman, a že pouze chybná představa o sobě byla odstraněna, a nic nového najevo nevyšlo. Takže tu není žádné faktické omezení, avšak individualita (džíva) si v důsledku nevědomosti o své pravé podstatě chybně myslí, že se ocitá v této omezenosti. Jakmile je tato nevědomost odstraněna díky naslouchání učení, rozjímání a meditaci nad učením Gurua, a potvrzením učení v praxi (šravana, manana a nididhjásana), stává se z individuality džívanmukta (osvobozený za živa).

Z anglického překladu od S.N. Šastriho do češtiny přeložil Aleš Adámek
Zdroj: http://sanskritdocuments.org/sites/snsastri/Manishapanchakam.pdf