ADVAITA.cz

Sotva půlrok nás dělil od první návštěvy Paula Vervishe, když mezi nás opět zavítal. Tentokrát přicestoval s Laurence Le Doaré z Bretaně, která u nás byla poprvé.

Paul je žákem Šrí Nisragadatty Maharadže,  Laurence dlouholetá oddaná Šrí Randžita Maharadže. Dvou duchovních bratrů, z dvaceti realizovaných žáků Šrí Samartha Siddharaméšvara Maharadže linie Navnáth Sampradája.

Návštěva Paula a Laurence se uskutečnila na pozvání Aleše a Gábiny, kteří pro nás zorganizovali několik společných setkání.

12.4. Zpívání bhadžanů

Krátce po příletu Paula a Laurence do Prahy jsme se uvítali na pravidelném středečním zpívání bhadžanů. Účast předznamenaná setkáním s milými hosty byla o poznání větší. Zcela zaplněnou místností proudila energie a srdce se otvírala…

13.4. Setkání

Ve čtvrtek večer v den úplňku na dohled Karlova mostu se sešlo asi 40 zájemců na další setkání s Paulem a Laurence. Během dvou hodin velmi otevřeně a spontánně vypověděli o svém vztahu ke svým učitelům, zodpověděli několik dotazů a před koncem setkání společně se všemi strávili několik minut v usebrání…

Paul Vervish žák Šrí Nisragadatty Maharadže

Paul navštívil Maharadže v jeho bytě v Bombaji a účastnil se pravidelně rozhovorů. Po dvou měsících ho poslal Maharadž pryč s tím, že už dostal vše, co potřebuje. A teď ať jde a splní si "svůj domácí úkol".

Po návratu z Indie neměl Paul chuť dále číst všechny možné duchovní knihy o józe, buddhismu atd. Všechny knihy vzal a odnesl do antikvariátu. Přeložil do francouzštiny několik knih  Maharadžova učení, ale čtení knih pro něj samotného až na občasný úryvek z Maharadžových  rozhovorů skončilo.

Stejně tak pro něj skončilo hledání dalších guruů a pobíhání po duchovních přednáškách. Zůstal zcela věrný Nisargadattovi a plnil si svůj domácí úkol. Prohluboval štěstí, naplněnost, spokojenost, klid.

Další Paulovu vzpomínku na návštěvu u Šrí Nisargadatty Maharadže jsme uvedli v sekci Setkávání a sdílení pod názvem Setkání s Paulem Vervishem v Praze 2005.

Laurence Le Doaré dlouholetá oddaná Šrí Randžita Maharadže

Laurence se vydala do Indie s knihou Já jsem to. Zcela nadšená z Nisargadatty Maharadže   navštívila po jeho fyzické smrti dům, ve kterém žil. Tam se poprvé doslechla o dalším pokračovateli tradice Navnáth Sampradája,  Šrí Randžitu Maharadžovi, kterého vzápětí navštívila. 

Laurence později organizovala jeho cesty do Evropy i Ameriky.  Přeložila do francouzštiny několik knih (Randžita i Siddharaméšvara). Téměř patnáct let až do Randžitovy smrti v roce 2000 s ním trávila spoustu času. Každoročně půl roku pobývala v Indii, a v Evropě pak pořádala satsangy. Laurence jsme poznali jako skromnou, zcela přirozenou, oddanou svému mistrovi a učení. Potkat se s takovou ženou na poli advaity, otevřenou a plnou nasazení je výjimečnou událostí. Její přístup k životu a praxi by mohl být inspirací pro spoustu hledajících žen, ale i mužů.

Na setkání nám přiblížila některé Randžitovy pokyny hledajícím:

Hřích není v tom, co děláte, ale ve ztotožnění se s tělem. To je jediný hřích.

Vaší povinností je být šťastní.

Vy nejste tělo. Tělo je továrna na sračky. (Toto Randžit neustále schválně zdůrazňoval, aby všechny přesvědčil, že nejsme tělem. Paul při této příležitosti připomněl, jakou výhodou zde bylo, že Šrí Randžit uměl anglicky. Indičtí tlumočníci totiž toto nechtěli překládat a sám viděl jak Nisargadatta začal najednou strkat do svého překladatele, který na vysvětlenou řekl: "Maharadž si všiml, že jsem nepřeložil všechno, ale opravdu to nemohu říct, protože to je velmi nesvaté.")

Uctívejte gurua, protože guru, on jediný, vám může pomoci zbavit se iluze.

Není zvláštní stezka bhakti a zvláštní stezka džňány. Obojí musí být v rovnováze, obě se spojí.

14.4. Promítání filmů

Třešinkou na dortu bylo páteční setkání, na které přišlo také asi 40 lidí.

Nejprve se uskutečnilo v krásném prostředí přednáškového sálu Národního muzea dvouhodinové promítání filmů Šrí Randžita Maharadže (v tomto případě šlo o vůbec první veřejné promítání v ČR), a Šrí Nisragadatty Maharadže.

Nešlo o filmy v pravém slova smyslu, ale o záznamy satsangů, které se konaly u obou mistrů. Bylo zajímavé vidět a slyšet Randžita (záznam z roku 1998) i Nisargadattu v "akci", jejich živý styl učení, kdy odpovídali na dotazy hledajících.

Jejich styl učení, přestože zabarvený jejich přirozeností, vedl hledající vždy přímo k podstatě věci bez prodlévání u zbytečných a zavádějících myšlenek a otázek. Vyřčené dokreslovala výmluvná gesta, výrazy a mimika, což je v knihách nepostižitelné.

Promítání ještě doplnila spontánní prohlídka fotografií z Indie, kde vedle snímků Šrí Lakshmany, Arunačály, Ramanašrámu a dalších byla vystavena také současná fotografie jednoho z hlavních překladatelů Nisargadattovových rozhovorů - Šrí Mularpattana (na videu jsme ho viděli v akci téměř o třicet let mladšího, dnes je mu 92 let, těší se dobrému zdraví a žije stále ve svém bytě v Bombaji).

Po skončení promítání jsme se odebrali na večeři spojenou s otevřenou rozmluvou o dharmě. Paul i Laurence odpovídali do pozdních hodin na všechny dotazy o jejich mistrech i o nich samých.

Kdo přišel, poznal Paula a Laurence, zazpíval si, zameditoval, viděl a slyšel advaitové mistry Randžita a Nisargadattu a dozvěděl se spoustu podrobností, které v knihách nejsou. Atmosféru mimořádného a inspirujícího setkání dokreslují fotografie.

Připravil: Michal Šup

Fotografie: Josef Šťastný