ADVAITA.cz

13.3 Stvoření (z knihy Dasboadh)

24. 4. 2023 - advaita

13.3 Stvoření

//Šrí Rám//

1. Když tu je brahman a toto prostupující a prázdné poznání, pak se z tohoto prostoru rozšířil On (brahman se pak jeví jako toto „vše“. On je pak prostorem a větrem múla máji). Když je ryzí a nehybný, je uvnitř neměnného (Parabrahman se nikdy neztratilo a neztratí; je navždy svobodné. Je-li zde ale brahman, pak je tu mája, která se objevuje a skrývá Ho. Když jsou zanechány všechny omezující koncepty a osm těl, On je toto ryzí a nehybné Parabrahman. Když je tedy mája navždy rozpuštěna, jako sůl v oceánu, pak ona není a brahman není vyřčeno.)

2. Tímto způsobem je tu Jedno jediné v „mnohém“ a tento „čas“ „všeho“ (tj. puruša/prakrti neboli brahman/mája). Pak se „Tam“ začne formovat země (tj. objektivizace začíná nejprve s tímto „vše“). Jak však lze Skutečnost nazvat původem této země? Proto naslouchej pozorně.

3. Parabrahman je nehybné. Když ale „Tam“ vznikne pohyb, je tu touha vědět a toto čiré poznání by mělo být nazýváno adi-nárajánou (původním nárajánou a Znalcem, kterého doprovází Jeho choť lakšmí.) (Z brahman se objevuje mája a „zde“ má On mnoho jmen, tj. Átma, Puruša, Šiva, Íšvara atd. Zatímco Parabrahman s tím nemá nic společného.)

4. Pak je tu múla mája a její Pán/múla puruša. Je nazýván Pánem se šesti kvalitami, kde je tato osmi-dílná prakrti. Proto pochopte brahman „Tam“.

5. Na straně múla máji je guna-kšobíni (tj. ve vidja máje neboli múla máje dochází k náhlému propuknutí gun. Začíná to sattva gunou a je tu poznání něčeho vnějšího, mimo mě. Pak je tu zapomnění, tj. tamo guna a dojde k zformování velkých elementů. To se sebou nese radžo gunu, tj. tělesné vědomí) a pak se toto „Tam“ narodí v třech gunách (tj. avidja mája „já jsem tělo“). Ale původem gun a místem, kde se znovu spojují, je Aum-forma a toto je třeba poznat z „Tam“ (tj. poznej toto poznání; transcenduj toto poznání a pak ho použij z tohoto bezforemného místa za poznáním/brahman, tj. udržuj samo-jedinnost).

6. Je tu A-forma, U-forma a M-forma a když se tyto tři formy spojí, vznikne AUM-forma. Když však z  AUM dojde k expanzi pěti velkých elementů, pak se zformují tři světy (tj. A-bdění, U-snění a M-hluboký spánek).

7. Element prostoru lze nazvat antarátmou (tj. Átman-svědek pohybu). Z něj se zrodil vítr a z větru začal existovat oheň (v elementu větru je poznání bez úsilí; vně i uvnitř se neliší. Pak je tu element ohně a poznání světa mimo mne).

8. Jakmile vítr podstupuje neustálým třením, vzniká žhavý oheň. Pak se Skutečnost jeví jako místo a zjeví se sluneční kotouč (tj. vítr znamená prostě vědět, bez úsilí, a když se toto poznání potká samo se sebou, je pociťováno či poznáváno něco jiného než ono samo. Tento projev něčeho mimo sebe sama se nazývá elementem ohně, a z tohoto poznání se vyjeví vnější svět. Oheň reprezentuje „slunce“, které září v každém z nás, a popravdě je to ono, které vyjevuje svět mimo nás. My však v tomto světě říkáme: „Světlo nám dává Slunce na obloze .“)

9. Když fouká chladný vítr, pak je „Tam“ vytvořena voda. A když je Skutečnost tuhým skupenstvím elementu vody, pak se následně vytvoří element země (pak vyvstanou myšlenky a touhy a v tomto vnějším světě se objeví individuální formy, a i vaše pozornost se stane omezenější).

10. V lůně země leží semeno ryzí sattva guny*(poznání) a nekonečné Átman. Když se však semínko setká s touto zemí a elementem vody, vyraší výhonek (zde se projevily guny a pak se z poznání objeví „mnohé“ formy“ vytvořené z hrubých elementů; Maharadž – z klíčícího výhonku poznání vyraší celý svět). *(místo, kde sídlí poznání a neprojevené guny a elementy; kde je následná objektivizace latentní).

11. Tato *země je liánou „mnoha“ krás a podob. Jsou tu pestré představy listů a květů s „mnoha“ chutěmi. A posléze se Skutečnost jeví jako její plody**. *(Objevily se individuální objekty se jménem a formou, a jsou-li zde další představy jako dobré, zlé atd., pak ego těla učiní tento svět svou skutečností.)

**Sadačar – výhonek je mája, kmen jsou tři guny v rovnováze, hlavní větvě jsou projevené tři guny, další větvě jsou elementy. Zdroje zrození pohyblivého a nepohyblivého jsou listy (tj. těla) a květy jsou zkušenosti, plody jsou radosti a bolesti; a v těchto dvou jsou semena karmy a pták na stromě představuje džívu.

12. Díky kořenu múla máji tu jsou listy, květy a plody a pak „mnoho“ barev a druhů a „mnoho“ zkušeností a emocí. Díky potravě „já jsem“ je zde „mnoho“ zrn a toto všechno se objevilo z ryzího poznání „Tam“.

13. Z této *“potravy“ pochází semenná tekutina (tj. totožnost s hrubým tělem, „Já jsem muž“, „Chci ženu atd.“) a ze semenné tekutiny dochází ke zrození dítěte v práně/dýchání. Tímto způsobem se v těle rodí ono bezmyšlenkovité Já a tato věčně přítomná „zkušenost“. *(Z ryzího poznání vzniká potrava „já jsem“, na níž závisí svět, a odtud dochází k hrubohmotné objektivizaci. Pak je tu „mnoho“ potravy a z ní vzniká krev a z krve semenná tekutina atd. Pak tu jsou individuální těla a s tím plynoucí přitažlivost a chtíč a děti atd.)

14. Existují zrození z vajíčka, lůna, kombinace tepla a  vlhkosti (tj. drobné organismy jako mikroby, viry atd.) a spontánní objevení se výhonku ze semínka. Když je tu země a voda a semeno tohoto „vše“, pak přichází tomuto bezmyšlenkovitému divu tento *zázrak, který je smyšlenou konstrukcí hrubohmotného světa. *(Zázrak spočívá v tom, že Jedno jediné přijalo „mnoho“ forem).

15. Když tu jsou čtyři zdroje zrození, jsou zde čtyři druhy řeči. Pozornost přináší osmdesát čtyři principů žijícího džívy (tato pozornost je tělesným vědomím). Toto je objevení se tří světů a pindy a brahmandy (tj. těla, vesmíru a bdění, snu a spánku).

16. U kořene je osmidílná Prakrti a všechno se rodí z elementu vody. Není-li voda (tj. ustane hrubohmotná objektivizace), pak bytost v práně umírá a je tu toto „vše“. (Jakmile přestanete vnímat „jemné“ objekty tohoto světa – přestanete myslet, pak tělesné vědomí zaniká. Když přestanete vidět objekty, přestanete být objektem a zůstane element ohně a ve vašem vnímání zůstane pocit něčeho nekonkrétního. A když váš dech splyne s větrem, tj. když je tu pozorování/svědek, pak nezůstává vně a uvnitř a je tu jen poznání tohoto „vše“ a pocit „já jsem“).

17. Díky „řeči“ (tj. element větru) neexistují žádné dohady a domněnky, a poté je nirgunou přijato to nejlepší/podstata této „řeči“. Díky *védám, šástrám a puránám by mělo dojít k přijetí nirguna-pochopení. *(Písma nás učí: „ne toto, ne tamto a velká prohlášení jako: Ty jsi To“).

18. I kdyby se vám pochopení nirguna nedostavilo,Skutečnost by stejně neměla přijímat domněnky (tj. mělo by tu být alespoň toto „vše“. Proto přestaňte objektivizovat formy). Neboť bez nirguny tu nemůže být toto „vše“ ani mnoho činností lidí.

19. Tyto činnosti světa jsou ve skutečnosti ne-činností nivritti, ale k pochopení toho je zapotřebí puruša uvnitř této „zkušenosti“ (tj. aby se tato objektivizace obrátila a vrátila tam, odkud vzešla, je zapotřebí vivéka. Bez této „zkušenosti“ dochází k dohadům a Skutečnost pak postrádá vivéku.)

20. Tímto způsobem se bezmyšlenkovité Já a tato jemná „řeč“ staly způsoby a chováním vykonstruovaného hrubohmotného stvoření. Nyní naslouchejte a dojde ke zničení této expanze.

21. Od začátku až do konce je vše děláno pouze tímto Átmarámou. On je správný konatel a myslitel a také bezmyšlenkovitost.

22. Až je tu Jeho promluva, dojde k rozpuštění hrubohmotného stvoření. V posluchači by proto mělo být naslouchání, a když je tu jen ono, kompozice slov bude zcela dokončena (když je tu jen naslouchání, slova vykonala svou práci. Neboť slova mohou v nejlepším případě tuto „zkušenost“ pouze naznačit a ukázat na ni).

Tímto končí třetí kapitola třinácté dášaky knihy Dasbodh s názvem "Stvoření“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková