Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
13.2 Promluva o podstatě a o tom nepodstatném (z knihy Dasboadh)
22. 3. 2023 - advaita
5. Byla uskutečněna vivéka mezi zničitelným a nezničitelným a bylo vybráno ono nezničitelné Átman. Stále tu však zůstává poznávající vritti (pořád zůstávají dva – tato podstata zůstává skryta ve svém odrazu, tj poznání). Jde o původní touhu/záměr setrvávající v této bezforemné nivritti.
6. Átman a toto pohybující se „vše“ představují původní záměr, a nirguna znamená klid/nehybnost. Díky bezmyšlenkovité vivéce mezi podstatou a tím nepodstatným, je ono pohybující se/nepodstatné naprosto zničeno.
7. Dojde-li k nějakému zachvění, je tu pohyb a pokud k žádnému chvění nedochází, je tu klid/nepohyb. Ono pohybující v tomto klidu zcela odezní.
8. Pokud zůstávají poznání/džnána a *uctívání/upasana, pak nebylo Jedno jediné uvnitř Prakrti/Puruša (tj. původní vazba „já jsem“ u zdroje) pochopeno. Díky uctívání se však mysl pozvedá z hrubohmotného světa (uctíváním se člověk stává „světem za“, tj. poznáním). *(Vzít mysl, která přebývala s objekty, a umístit ji do blízkosti Boha; ten, kdo je v blízkosti Boha, je touto pohybující se formou).
13.2 Promluva o podstatě a tom nepodstatném
//Šrí Rám//
1. Nasloucháte-li, může tu být vivéka mezi bezmyšlenkovitou podstatou a tím nepodstatným. Celá struktura světa je vymyšlená. Pomocí vivéky v ní proto poznejte, co je podstata a co je ono nepodstatné.
2. Když je viděn svět, tato Skutečnost nebude rozpoznána, a i když se objeví múla mája, přesto tato Skutečnost zmizí. Ale pokud se múla mája (tj. to nepodstatné) stane Tím, co vždy je a co vždy bude, pak tu je Skutečnost (tj. podstata).
3. Dříve tu byla „řeč“ týkající se vivéky mezi Átman a ne-Átman, a ne-Átman bylo rozpoznáno a zanecháno. To, co zůstalo, je Átman znající původní vazbu „já jsem“ u zdroje (tj. Prakrti/Puruša; třebaže je Átman svědkem múla máji, zjevuje se také jako Svůj vlastní odraz).
4. Ve zdroji zůstává poznávající vritti múla máji, a proto by se mělo stát nivritti. V posluchači je podstata a to nepodstatné (tj. vritti) a moudrý posluchač by proto měl pochopit bezmyšlenkovitost. (Posluchač opouští „mnohé“ myšlenky“ na tento svět, a poznává ono pohybující se; což je tím nepodstatným. Moudrý posluchač by měl nyní objevit podstatu, která je nehybným a bezmyšlenkovitým Já).
5. Byla uskutečněna vivéka mezi zničitelným a nezničitelným a bylo vybráno ono nezničitelné Átman. Stále tu však zůstává poznávající vritti (pořád zůstávají dva – tato podstata zůstává skryta ve svém odrazu, tj poznání). Jde o původní touhu/záměr setrvávající v této bezforemné nivritti.
6. Átman a toto pohybující se „vše“ představují původní záměr, a nirguna znamená klid/nehybnost. Díky bezmyšlenkovité vivéce mezi podstatou a tím nepodstatným, je ono pohybující se/nepodstatné naprosto zničeno.
7. Dojde-li k nějakému zachvění, je tu pohyb a pokud k žádnému chvění nedochází, je tu klid/nepohyb. Ono pohybující v tomto klidu zcela odezní.
8. Pokud zůstávají poznání/džnána a *uctívání/upasana, pak nebylo Jedno jediné uvnitř Prakrti/Puruša (tj. původní vazba „já jsem“ u zdroje) pochopeno. Díky uctívání se však mysl pozvedá z hrubohmotného světa (uctíváním se člověk stává „světem za“, tj. poznáním). *(Vzít mysl, která přebývala s objekty, a umístit ji do blízkosti Boha; ten, kdo je v blízkosti Boha, je touto pohybující se formou).
9. Pak je tu Pozorovatel neboli Svědek či Znalec. Pak je tu plnost poznání neboli tato síla či tvůrčí energie neboli čajtanja. Bůh se pak ve skutečnosti stal poznáním; proto pochopte to nejlepší (tj. bezmyšlenkovitost).
10. Potom se poznání/džňána stává vidžňánou (za poznáním). Jestli hledáte se svou myslí, lze pochopit toto „vše“, ale jakmile je pomocí bezmyšlenkovitosti zničeno hrubohmotné stvoření a pohybující „vše“ , je tu Podstata.
11. Bylo zničitelné zničeno, či nikoli? Pokud takováto domněnka přetrvává, je tu pochybnost a z načí to, že mysl stále zůstává. Pak není Puruša hoden pochopení nirguna (dokud hledáte toto nezničitelné ve zničitelném, zůstáváte oddělenou myslí. On je ne-mysl a vy jste To; Ono bezmyšlenkovité a bez pochybností).
12. Je-li tu přesvědčení o nezničitelném, ale stále zůstává pochybnost, vězte, že Átman bylo odváto do velkého přeludu máji (pak se ono přesvědčení vztahuje jen na odraz nezničitelného Átman; a vy jste tak májou oklamáni).
13. *Puruša, který nelze být zničen, je nezničitelný a v důsledku Jeho všudypřítomnosti je tu toto místo „vše“. (Jeho přítomnost osvětluje zničitelné „vše“). Ale „Tam“ v neměnném, původní záměr a pochybnost není. *(Používá poznání, ale přesto nikdy neztrácí Svou Samojedinnost).
14. Múla mája, plná poznání, je pak na začátku, uprostřed i na konci rozlehlým Paramátman. Ono se nemění, neupadá ani se nepřeruší. Je takové, jaké To je.
15. Pokud To zříte, je To jako *nebe. Ale Skutečnost je plnější než nebe. Je prostá mysli a je nirandžanou/mimo poznání a věčně-objevující/sadodita. *(Nebe/prostor má v sobě kvalitu nevědomosti; viz 13.6.19. Kvůli spojení s omezujícím konceptem větru tu je prostor, a když tu žádný omezující koncept není, pak tu nemůže být žádný prostor, a to, co zůstává, je Já, které je mimo pochopení.)
16. Když se díváte fyzickými očima, pak je bezmyšlenkovité Já těmito hrubými objekty, a když nahlížíte očima poznání, pak je Átman původní hypotézou (neboli pochybností, „já jsem On“ = odraz, nikoli Skutečnost). Na místě nirguny se nelze soustředit na To, na co soustředit se, je nemožné.
17. Bez vzdání se společnosti této „věci“, Parabrahman nebude. Vzdáním se této připoutanosti pochopíte onu „podstatu ticha“.
18. Nepodstatné hrubohmotné objekty se zničí a vše, co se hýbe, rovněž zmizí. Nehybné Parabrahman zůstává. To je podstata.
19. Múla mája je osmým tělem. Když je vyhlazena, osm těl je pryč. Tomuto léku v podobě čirého „já jsem“ Sádhu něžně řekne: „Ne, ty neexistuješ.“
20. So-ham, ham-sa a tattvamasi. Znamenají: „Ty jsi Brahman.“ Když pochopíte bezmyšlenkovitost, stav čirého „já jsem“ se stane přirozeným stavem (Maharadž – stavem bez stavu).
21. Pokud sádhaka, třebaže je Brahman, zůstává, „Tam“ se objeví „vritti **nuly“. Přesto, díky nulové-formě tu může být bezmyšlenkovitá podstata, když je poznávající vritti zničeno (Maharadž – když víte, že vše je nula, pak jste mimo nulu, nebo ne?)
**Nulové vritti chápe, že tu nic není. Ale přesto je tu ono, a to je sádhaka, nikoli siddha.
22. Parabrahman se nezahřívá ani nestudí. Nezáří ani netmavne. Nestává se nečisté ani čisté.
23. Paramátman není vidět ani se nezjevuje. Nerodí se a ani neumírá. Skutečnost nepřichází ani neodchází.
24. Skutečnost se nenamočí ani nevysuší. Skutečnost nelze uhasit ani zapálit. Když se Puruša nenechá zlákat k tomuto „vše“, pak je tímto Parabrahman.
25. Múla mája je všemi směry čelem k vám. Když se dá viditelný projev „zde“ na útěk, pak je Sádhu požehnaný, neboť vstoupil do neměnného.
26. Světec by měl být rozpoznán v této nirvikalpě „mimo představivost“. Ostatní nejsou kvůli těmto „mnohým“ věcem Světci a jsou lapeni v klamu.
27. Pravdu bychom měli přijmout zanecháním falešného; teprve pak se můžeme nazvat pravým zkoumajícím. Když je zahozeno to nepodstatné, lze přijmout podstatu, a to je Parabrahman.
28. Toto poznání neustálým poznáváním ustane a vaše vritti se stane nivritti. Toto je devátý druh oddanosti, a to je „odevzdání se Átmanu“, a to je Skutečnost.
29. Díky „slovnímu“ významu je tu toto „vyřčené“ osvobození *(„já jsem On/poznání) a díky vnitřnímu/implicitnímu významu tu je bezmyšlenkovitost ryzího poznání. Původní záměr díky bezmyšlenkovitosti nezůstává, a to je Skutečnost. *(tattvamasmi znamená: Ty jsi To. Nejdříve musí být pochopeno toto Ty. Říká se tomu „slovní“ význam a „zde“ zůstává toto „já jsem“. Pak je třeba To pochopit. To je vnitřní význam, a To je to, co zůstává, když vy nezůstáváte).
30. Je tu tato forma existence/satrup, forma poznání/chidrup a toto ryzí poznání. To je pravá swarupa, a to znamená vaše forma. A vaše forma znamená – bez formy, když jsou elementy eliminovány (když už tu není ani prostor a vítr). (Existence a poznání jsou kvality saguny, nikoli ryzího poznání. Vaše swarupa je bezforemná, zbavená existence a poznání).
Tímto končí druhá kapitola třinácté dášaky knihy Dasbodh s názvem "Promluva o podstatě a ne-podstatě“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková