ADVAITA.cz

8.9 Pozornost Siddhy (z knihy Dasboadh)

27. 1. 2023 - advaita

8.9 Pozornost Siddhy

//Šrí Rám//

1.“Říká se, že když je nektar vstřebán uvnitř, pak *vnější tělo září. Vysvětli mi prosím, co je tato pozornost Světce, který je ukotven Sám v sobě?“ *(Jeho vnější tělo je toto „vše“)

2. Mistr vysvětluje, že v důsledku bezmyšlenkovitosti je tu poznání Átmy; jak to tedy může být něco, co lze poznat (Maharadž – jak můžete sami sebe políbit?)? Tato pozornost Sádhua je tudíž touto přirozenou „řečí“ (Maharadž – Mistr používá poznání, aby byl ve světě“: Toto bezmyšlenkovité Já nelze poznat tak, jak se poznává nějaký objekt. Když se rozplyne dualita Znalce a poznaného, je tu přímá zkušenost vašeho Já. Aby však mohlo Já, Siddha nebo Mistr zůstat v tomto světě, používá prostředek tohoto „vše“ neboli „já jsem“, a přesto si zachovává nedvojnost a chápe, že nyní není něčím odděleným od Já.).

3. Odhoďte každý koncept, který o sobě máte a naslouchejte pozorně tomuto „já jsem“. Teprve pak tu může být pozornost Siddhy. Poznejte Siddhu jakožto swarupu. On „tam“ chápe, že neexistuje vůbec žádná oddělenost.

4. Měli byste být touto swarupou a zůstat tak. Pak bude „řeč“ tohoto „já jsem“ Siddhou (Siddha tuto „řeč“ používá. Maharadž – jak by jinak mohl mluvit). Siddhou lze být jedině tak, že člověk přebývá v této swarupě Siddhy (Maharadž – být ve vodě, ale nikdy nepřijmout dotek vody).

5. Toto „já jsem“ v šástrách je chválou Já-existence, skutečné swarupy. Siddha chápe, že On „mluví“ Sám k Sobě, jinak nelze nic završit. (Bez poznání se nemůže nic přihodit, ale Siddha nepřímá dotek tohoto poznání a nevytváří dualitu).

6. Sádhaka prostřednictvím vivéky používá toto „já jsem“, aby pochopil swarupu. Není to ale totéž jako pozornost Siddhy. I když Siddha rovněž používá tento zázrak „já jsem“, přesto nikdy neopouští Své bezmyšlenkovité Já.

7. Jak může člověk existovat jako tělo, když je v něm ukotvena swarupa? Pak se to podobá budování snu, i když dobře víme, že je nepravdivý.

8. Neboť i když je tu toto „já jsem“ Siddhy, On je navždy ukotven Sám v Sobě.

9. I když toto Nejvyšší a bezmyšlenkovité Já poznává svět skrze toto „já jsem“, neustále zůstává ve své swarupě. A přestože je ve světě, je od světa odděleno.

10. Když jste však tímto „já jsem“ uvnitř swarupy, úzkost samsáry je odhozena a vaše láska směřuje pouze k saguna promluvě.

11. Takováto je pozornost sádhaky, ale toto vědění není pozorností Siddhy. Pozornost Siddhy nevyžaduje tuto „řeč“ sádhaky (pozorností sádhaky je toto „vše“ a on považuje toto „vše“ za pravdivé. A přestože pozorností Siddhy je také toto „vše“, On chápe, že On je Pravdou a toto „vše“ je pouhým snem).

12. Navenek má Siddha stejnou pozornost sádhaky, Siddha však přebývá ve Své nehybné swarupě. Moudrý by proto měl poznat pozornost Siddhy.

13. Když se sádhana sádhaky zbaví připoutanosti k tomuto tělu „vše“, je tu pozornost Siddhy. Pak není jeho samadhana vyrušena uvnitř ani vně.

14. Jeho vnitřní neochvějnost se nehne. Jak by mohl být „tam“ v Brahman stav, který se pohybuje? Jakmile je do swarupy zasazeno toto „já jsem“, stává se pouze touto swarupou.

15. Pak je toto Paramátma nepohyblivé, pohyblivé, a i když se pohybuje, je nehybné. I když je nehybné, je tu pohyb tohoto těla „vše“.

16. Ve swarupě není nic než swarupa. Pak si můžete lehnout nebo vstát a začít běžet, ale On se přesto nepohybuje.

17. Múla mája je příčinou tohoto světa, ale když zůstane toto poznání-vritti usazeno samo v sobě, pak se stane nivritti (tj. oproštěné od vritti). Když se toto „já jsem“ usídlí v Bohu, stanete se Sádhuem. (Toto „já jsem“ je příčinou světa a také prostředkem k nalezení Boha).

18. Vnější podmínka je irelevantní, ale toto „já jsem“ by mělo být pevně usazeno v této swarupě. Pak Sádhu uvnitř Sebe zří prostřednictvím tohoto těla „vše“.**

**Šrí Siddharaméšvar Maharadž – Předpokládejme, že je tu znalec Já, který nepodstupuje posvátnou koupel a ni neprovádí každodenní modlitby a sedí na hromadě odpadků a živí se tím, co mu kdo dá. Jednání toho, kdo „ochutnává“ přesvědčení o Poznání Já, je světskými lidmi odsouzeno, protože se neshoduje s tím, co je dle jejich intelektuálního poučení správné, a je považován za duchovně nevědomého člověka. Intelekt Znalce se však změnil a v Jeho mysli se žádné jednání neodsuzuje. Proč by se měl trápit opovržením od nevědomého člověka?

19. Král pak usedne na trůn a v Jeho království se budou přirozeně plnit Jeho příkazy. Zatímco je usazen ve Své swarupě, toto Jedno jedné vytváří život prostřednictvím této pozornosti.

20. Pokud však budete pokračovat v praxi, nikdy na trůn neusednete (pokud si budete nadále myslet, že jste někdo a že je třeba něčeho dosáhnout). Abyste se stali touto swarupou, musíte v ní skutečně setrvávat.

21. Klenotem praxe** je to, když toto vědění-vritti přebývá v nirguně. Tehdy se díky jeho spojení s Pravdou toto Átma ustálí.

**Šrí Siddharaméšvar Maharadž –Největší praxí ze všech je ta, když myšlenka „já jsem“ ustane v nirguna swarupě. Aby se to ale přihodilo, musí být zanechán poslední zbytek světského života. Bez vzdání se své lidské podstaty se nikdy nemůžete stát Bohem.

22. Tato bezmyšlenkovitá pozornost je praxí „Toho, kdo spočívá ve Své swarupě“ (tj. Siddha). Je-li ale swarupa zapomenuta, pak se Mistr smyslů stává pouze zmateným džívou (a pokračuje v provádění „mnoha“ praxí).

23. Pokud se nyní tato bezmyšlenkovitá pozornost Sádhua stane tímto „já jsem“, pak pozorně naslouchejte a tato „řeč“ se také utiší. Neboť právě díky múla máji se do sádhaky vsákne tato samadhana.

24. Když se představivost usadí v této swarupě, jak „tam“ může zůstat touha? Proto Sádhu žádnou touhu nemá.

25. Když se pak vymyšlený objekt touhy vymkne kontrole, takováto objektivizace přináší hněv. Sádhu však žádnou touhu nemá, a proto je Jeho vnitřním pokladem mír, a ten nebude nikdy ztracen.

26. Proto je bez hněvu a je Znalcem, swarupou a Světcem. Je bezmyšlenkovitý a vzdal se zničitelného „objektu“ zvaného mája.

27. Mája není jako toto Brahman v ní. Objevuje se na ní hněv, ale v celém tomto živém a neživém stvoření existuje Sádhu bez hněvu. (Maharadž – když znáte sebe sama, nechť všechny myšlenky přijdou, vy však víte, že jimi nejste.)

28. On je Sám o Sobě a je tu Jeho vlastní blaženost/swa-ánanda. Kdo by tu měl být arogantní? Prostřednictvím této „řeči“ učinil konec všem neshodám.

29. Sádhu je swarupou, která se nikdy nemění; jak může „tam“ existovat opovržení? Jak může být Sádhu závistivý Sám k Sobě?

30. Sádhu nepožaduje žádné úsilí k tomu, aby byl Sám sebou. Úsilí sádhany se však vyžaduje k tomu, abychom pochopili toto „já jsem“. Když poznáte „já jsem všude“, pak je závist zničena, jak by se tedy mohlo u Sádhua objevit šílenství arogance a závisti?

31. Sádhuova swarupa je existence-Já, jak by „tam“, kde se neobjevil počátek duality, mohlo existovat pokrytectví? (Swarupa je ustanovena a tento bezmyšlenkovitý Sádhu je usazen před sagunou a již nepovažuje toto „vše“ za pravdivé; chápe, že je to falešné jako sen.)

32. Když je toto viditelné „vše“ múla máji zničeno bezmyšlenkovitostí, jak tu může existovat pět elementů? Pomocí této „řeči“ byste měli poznat Sádhua, který je mimo elementy.

33. Celý vesmír je pak Jeho přístřeškem a celá rodina elementů je tímto bezmyšlenkovitým Já. On zří toto stvoření jako Svůj sen a přirozeně se ho tudíž nedotýká.

34. Díky této „řeči“ byla zničena chamtivost; Sádhu je vždy nesobecký a ničím nedotčen. Vásana múla máji (tj. touha být) byla pohlcena v této ryzí swarupě.

35. Když jste vším, pak máte sobectví pro toto „vše“ (tj. Chci pouze vědět.) Ale Sádhu nemá touhu ani vědět, a proto nemá žádné sobectví.

36. Když je viditelné zanecháno, protože je zničitelné, pak je ochutnána věčná swarupa. Prostřednictvím této „řeči“ dojdete k Sádhuovi, který je osvobozen od smutku.

37. Pokud zůstává toto vědění vritti pouze v těle, je nuceno trpět. Ale když se stane nivritti, pak je tu Sádhu prostý jakéhokoli zármutku.

38. I když je mysl až po okraj naplněna lákadly, přesto se On stal unmanou (tj. ne-myslí). Prostřednictvím této „řeči“ je Sádhu v potulující mysli mimo všechny přitažlivosti. (Maharadž – dokonce řeknu: mějte tužby, ale vězte, že tyto touhy jsou pouze pro hovno).

39. Sádhu je pohroužen do Sebe, jak tedy může být „tam“ pociťován strach? Parabrahman je prosté strachu, a jedině to je Sádhu.

40. Staňte se touto „řečí“ a pak se i ona vytratí. Pak jste mimo strach a jste Sádhu, beze strachu a v klidu. Když skoncujete s tímto „vše“, pak zmizíte v nekonečném Sádhuovi.

41. Díky této pravé swarupě přichází nesmrtelnost. Jak může mít To strach? Díky této „řeči“ se stáváte Sádhuem, který je oproštěn od strachu.

42. Když dualita múla máji zmizí, pak již oddělenost nezůstává a On je Svým neoddělitelným Já. Jak může nastat „tam“ bolest a trýzeň totožnosti s tělem?

43. Když jste přesvědčeni „Já jsem On“, pak se toto pochopení nirguna ukotví a On již nikdy nemůže být přiveden zpět do tělesného vědomí. Proto díky této „řeči“ nemůže Sádhu nikdy trpět.

44. Když je tedy Sám na Svém místě, ke komu by mohl být sobecký? Když toto viditelné „vše“ nezůstane, není tu místo pro sobectví.

45. Když je Sádhu Sám Sebou, jak může „tam“ existovat utrpení? Tento pocit „já jsem“ vytvořil pocit odlišnosti, ale to není skutečná vivéka, a Sádhu takový nedostatek vivéky nepřipustí.

46. Pokud se držíte pěvně této touhy po paramartě, falešné naděje a touhy se rozpadnou. Proto je znakem Sádhua nezaujatost/klid.

47. Pozornost Sádhua je jemná jako obloha (na Něm se všechno objevuje). Díky této božské „řeči“ Sádhua je každý koncept zanechán a mája nezůstává.

48. Je sjednocen se Svou swarupou. Je Jogínem a není tu nic než swarupa. Díky tomuto vnitřnímu prostoru „já jsem“ je On bez žádostí a od tohoto vnitřního prostoru osvobozen.

49. Když je swarupa ukotvena, starost o tělo je odhozena. Díky této „řeči“ (tj. nic tu není), tu není žádný strach z toho, co se stane.

50. Jakmile je buddhi/intelekt pevně usazen v této swarupě, omezující koncept tohoto světa („já jsem tělo“) je rozbit a prostřednictvím této „řeči“ (tj. omezující koncept „já jsem“) je Sádhu mimo jakýkoliv omezující koncept.

51. Sádhu zůstává ve Své swarupě a „tam“ nesnese žádnou společnost. Proto Sádhu nedbá ani na urážky, ani na chválu.

52. Soustředí se na To, na co se soustředit nelze, a proto je Sádhu mimořádně bdělý. Zná Pravdu, protože hledal podporu paramarthy.

53. V této swarupě není snášena žádná vada, a proto je Sádhu ryzí a bez vady. Sádhu je swarupou a to by se mělo nazývat ryzím poznáním.

54. Být tímto „já jsem“ je dharma (tj. povinnost) všech dharem (světských povinností). A přebývání v swarupě se nazývá swa-dharmou (naše vlastní pravá přirozenost/povinnost). To je bezmyšlenkovité Nejvyšší Já a mělo by být poznáno jako esence, pozornost Sádhua.

55. Když se držíte ve společnosti Sádhua, stáváte se Jeho nehybnou swarupou. Stáváte se touto swarupou, kterou jste vždy byli.

56. Pozornost Sádhua používá toto tělo „vše“ k tomu, aby byl ve světě. Ale ve Skutečnosti Sádhu zůstává ve Své swarupě a nemá žádné poznání „já jsem“.

57. Pak nepřetržitě přebýváte v této swarupě a není tu nic než swarupa. Pak existujete ve světě, ale nejste jako svět.

58. Když zůstává vaše pochopení v této swarupě, guny jsou zničeny a objektivizace ustane. Aby však mělo toto „já jsem“ společnost Pravdy, je nutná neduální promluva (nechci dokonce ani vědět).

59. Pokud však toto „já jsem“ objektivizuje a stává se hrubohmotným stvořením mnoha jmen a forem, pak tato zkušenost „já jsem“ a toto Jedno nejsou. Proto by mělo být v následující kapitole toto paramátma přiměno pouze k „řeči“ „já jsem“ (nejprve zanechte veškeré intelektuální poznání a mějte zkušenost „já jsem“).

60. A když „já jsem“ přebývá v této swarupě, i tato zkušenost se vytratí. Ramdas říká: „Opravdový posluchač by měl být ostražitý.“

Tímto končí devátá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem "Pozornost Siddhy".

 Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková