ADVAITA.cz

8.8 Zření Átmy (z knihy Dasboadh)

20. 1. 2023 - advaita

8.8 Zření Átmy

//Šrí Rám//

1. Dříve tu byla nirguna promluva. Vězte, že nejste nic než Paramátma a že tato pozornost „já jsem“ je bezmyšlenkovitou Skutečností.

2. Pak tu není zrození ani smrt. Žádné přicházení ani odcházení. Pro Paramátmu neexistuje spoutanost ani osvobození.

3. Paramátma je nirgunou a bezforemné. Paramátma je nekonečné a nezměřitelné. Paramátma je věčné a bez vnitřního prostoru. Je takové, jaké je.

4. Paramátma je také prostupovatelem tohoto „vše“. Paramátma je Jedno jediné v nespočtu rozličných forem. Vivéka paramámy je mimo jakoukoli logiku (tj. mimo mysl).

5. Takový je stav Paramátmy a když začne „mluvit“ (tj. „já jsem“), jsou zde védy a šástry. Toto Paramátma je dosaženo, když nemá oddanost „zde“ žádné *pochybnosti a toto tělo „vše“ se rozpustí. *(tj. „já jsem“ je původní pochybnost, která vyvstala v ne-jinakosti/jednotě)

6. Oddaností tomuto Paramátman je devět forem bhadžanu. Těmito devíti formami bhadžanu se „mnohé“ myšlenky očišťují a člověk se stává pravým oddaným.

7.Podstata (já neexistuji) je uvnitř těchto devíti forem bhadžanu. Je to *“odevzdání se tomuto Átman“ a to je Brahman. Je to ono přirozené bezmyšlenkovité Já a je to prožívání Já/swa-anubhav. *(viz 4.9; devátá forma oddanosti)

8. Zkušenost Sebe/Já znamená nabídnutí sebe sama. To by mělo být známo jakožto „odevzdání tomuto Átman“.

9. Na konci tohoto velkého uctívání je Bohu nabídnuta vlastní hlava (tj. „jáství“). Taková oddanost je „odevzdáním se Átman“.

10. Jen málo je oddaných, kteří se odevzdali. Toto Pramátma jim v té době dává Osvobození.

11. „Jak by se měl člověk odevzdat? Měl by se vrhnout z vysokého místa nebo si před Bohem uříznout hlavu?“

12. „Vše-znající“ řečník prohlásil. Takové odevzdání znamená naslouchání této „řeči“. Když je mysl bdělého posluchače upřena pouze na toto, teprve pak je zde takovéto odevzdání.

13. „Odevzdání se tomuto Átman“ znamená pochopit u zdroje, kdo je toto „já“ a pak by mělo být poznáno nirguna Paramátma. (Nejprve pochopte „já jsem On“; já jsem svědek, a pak pochopte, že pokud je zde pouze Jedno jediné, ani pozorování nemůže být pravdivé).

14. Když je hledán Bůh i oddaný, je tu „odevzdání se tomuto Átman“. Oddaný totiž pochopí, že Bůh je pradávný a věčný (a já nejsem; „já“ se každé ráno probouzí a každou noc mizí).

15. Když se snažíte poznat Boha, stanete se tím Bohem „tam“. V jádru totiž rozdíl mezi Bohem a oddaným neexistuje.

16. Kde není žádné rozdělení, tam je oddaný. Kde není svázanost, tam je osvobození. Kde není nejednota, tam je tato „řeč“ jednoty.

17. Když pochopíte původ Boha a oddaného, pak je jakýkoliv rozdíl vykořeněn a je tu Jedno jediné Paramátma bez tohoto viditelného „vše“ (džívátma a šivátma jsou jedno Átma s omezujícím konceptem pindy a brahmándy. Ačkoli je toto Átma od omezujících konceptů odděleno, ztotožňuje se s nimi. Paramátma se však s omezujícími koncepty neztotožňuje).

18. Když je tu jednota se Skutečností, toto „jiné/vše“ nezůstává a bezmyšlenkovitost rozpustí závoj mezi Bohem a oddaným.

19. Na konci „odevzdání se tomuto Átman“ završí toto „já jsem“ oddanost, která je bez oddělenosti. Toto „já jsem“ by mělo poznat Pravdu, a to je Konečné Osvobození.

20. Nedvojnou promluvu lze pochopit jedině tak, že se vydáte k chodidlům Světce. Pak, i když je člověk „jakoby“ oddělený, nikdy nebude oddělený (může říkat „já jsem Mistr“, ale ví, že neexistuje).

21. Když splyne řeka s mořem, jak se může znova oddělit? Železo se stalo zlatem a již nikdy nebude pošpiněno.

22. Stejně tak, když splynete s Bohem, nemůžete se už znovu oddělit. Bůh Sám se stal oddaným a není tu žádná oddělenost.

23. Když člověk pochopí vivéku, pak jsou dva – oddaný a Bůh–, Jedním. Pak je On dárcem Osvobození a měl by být znám jako sádhu.

24. Když je tu nyní toto „já jsem“, mělo by být pochopeno, že to je Bůh jsa oddaný. A v tomto okamžiku, kdy je Bůh oddaným, je to Bůh uvnitř těla „vše“ přijímající Svou vlastní velikost.

25. Pokud se člověk stane tělem a zůstává pouze jako tělo, pak musí Skutečnost snášet utrpení tohoto těla. A pokud člověk zůstává mimo tělo, pak je tu Parabrahman.

26. Posluchač se zeptal: „Jak být mimo tělo? Jak dosáhnout Parabrahman? Jak se tato vznešenost „já jsem“ stane Parabrahman?“

27. Pokud je posluchač rozptýlen takovými otázkami, jak tu pak může být tato „řeč“? Proto nyní pozorně naslouchejte této promluvě.

28. Já je mimo tělo. Pochopte, že vy jste jedině Parabrahman a že bezmyšlenkovitost vás, kteří jste mimo tělo, nesnese vůbec žádnou připoutanost k tělu.

29. Védy opěvují toho, kdo má intelekt Puruši. Když se Ho však vydáte hledat v „mnoha“ šástrách, nenajdete Ho.

30. Taková vznešenost je vskutku vstřebána, jakmile je vědomí těla odhozeno. Pokud však člověk věří v pocit „já jsem tělo“, tato vznešenost padá na nízkou tělesnou úroveň.

31. Když se těchto myšlenek vzdáte, je tu šravana. A tato božská „řeč“ sádhua by neměla respektovat nepodložené myšlenky, které postrádají jakoukoli autoritu (tj. „já jsem tělo, muž, žena, bohatý, chudý atd.“). Kdybyste respektovali tyto falešné myšlenky, vaše pochopení by bylo zkažené.

32. „Jaká je tato božská „řeč“ sádhua? A jak má být věrně držena v mysli? Swámi, toto je třeba tomuto „já“ v „mnoha“ myšlenkách vysvětlit.“

33. Vězte, že vy jste soham átma („já jsem Átma“), že jste toto nezrozené Átma, plné Vlastní blaženosti. Tato bezmyšlenkovitost sádhua se objevila jako božská „řeč“ a proto je třeba tuto „řeč“ pevně pochopit.

34. Vnitřní význam „velkých prohlášení“ véd je: „Vy jste toto věčné Brahman.“ Proto byste nikdy neměli tuto „řeč“ zapomenout.

35. „Až tělo padne mrtvé, pak dosáhnu nekonečné Paramátma.“ Tato „řeč“ by neměla přijímat takováto prohlášení.

36. Proto se totiž Jedno jediné stalo hloupé a pak říká: „Až bude mája na konci tohoto věku zničena, pak všichni dosáhneme Brahman, jinak nikoli.“

37. „Když mája po tomto věku skončí nebo až skončí tělo, dosáhnu klid, jímž je Parabrahman.“

38. Pokud se bezmyšlenkovitost a tato „řeč“ stanou těmito nepodloženými myšlenkami bez jakékoliv autority, jak tu pak může být samadhana? Tato pozornost, která přináší samadhanu, je zcela odlišná od pozornosti, která přináší tento svět.

39. Může se říkat, že nejprve by měla být zničena Králova armáda a teprve pak lze usednout na Královský trůn. Člověk by si však měl uvědomit, že by měl vládnout království, dokud armáda zůstává. Avšak toto bezmyšlenkovité Já nebylo pochopeno (Král je Átma a jeho armádou je toto „vše“. Když přijde naprosté pochopení, pak Král toto „vše“ používá, zatímco zůstává na světě. Přestože používá toto poznání, toto poznání se jej nedotýká, protože pochopil, že nic, dokonce ani poznání, není pravdivé; Maharadž – Mistr používá poznání, aby zůstal na světě; jak by jinak mohl mluvit?)

40. Mája je, a přesto není. A toto hrubé tělo je uvnitř bezmyšlenkovitého Já, které je mimo všechna těla. A když je tato „věc“ (tj. je, ale přesto není) rozpoznána tímto způsobem, pak je tu samadhana (tj. Skutečnost; pak je toto „vše“ jako sen).

41. Poté, co jste získali Královský trůn, co vám může udělat Jeho družina (tj. tato armáda a „mnoho“ občanů se vás nemůže dotknout). Pokud však při pozorování této družiny („vše“) Království ztratíte, pak toto bezmyšlenkovité Paramátma nebylo dosaženo. (Paramátma není jako pozorující Átma neboli Puruša-svědek, neboť Ono nepovažuje toto „vše“ za pravdivé).

42. Když je tedy získáno toto poznání Átmy, toto viditelné „vše“ a vědomí těla jsou jako jeho družina. Pak, i když tu je vidění viditelného „vše“, tato samadhana není ztracena. (Bezmyšlenkovité pochopení vidí „vše“, ale ví, že je to falešné. Ten, kdo je mimo tělo, vidí tělo, ale ví, že je falešné).

43. Při chůzi po této cestě pochopení se však *kořen zaměňuje za hada (tj. iluze) a ten, kdo je popravdě Brahman, se pak bojí. Když však pochopíte bezmyšlenkovitost Brahman, co je zde k zabití (tj. mája je, ale přesto není)? *(Záměna provazu či kořene za hada je příklad, který se v písmech často používá k vysvětlení iluzorní síly máji).

44. Taková to je takzvaná divoká mája. Když tedy pochopíme bezmyšlenkovitost, kde je iluze? A proč by pak měla mít tato Skutečnost z máji strach nebo bázeň?

45. Přestože je záplava, kterou vidíte, ve skutečnosti přeludem, ptáte se: „Jak ji překročit?“ Když ale pochopíte bezmyšlenkovitost onoho „tam“/Brahman, proč byste se tím trápili?

46. Když vidíte sen a bojíte se, pochopte, že tento strach ve snu pociťuje Nejvyšší Já. A když pak dojde k probuzení, jak tu může být nějaká úzkost?

47. Mája nahlíží skrze představivost; vy jste ale mimo představivost. Jak může být úzkostný ten, kdo je „tam“ mimo představivost?

48. Pokud toto pochopení skončí, Skutečnost se stane stavem a v tomto stavu je všude „řeč“ „já jsem“. Pokud však ztratíte „já“, pak naleznete Sami sebe/Já a je tu pouze tato přirozená swarupa (a nakonec se setkáte Sami se Sebou).

49. Když dojde k zániku čtyř těl (prvních dvou individuálních/pinda a dvou univerzálních/brahmanda), pak je zde tato oblast „já jsem“, a ta je zdrojem zrození. A když je tu konec tohoto „já jsem“, pak je tu ono nedotčené Pramátma a To jste vy.

50. Když toto pochopení dospěje k múla máji, díky ryzímu pochopení se stav „já jsem Átma“ stane Skutečností. Pak je tu toto Já, které je oddělené od jakéhokoli nejvyššího či nejnižšího stavu.

51. Toto pochopení mate védy; jak může existovat nejvyšší nebo nejnižší stav „tam“? „Tam“, cokoli bylo ověřeno písmy a vaším Guruem, se stalo vaší vlastní Sebezkušeností/Zkušeností Já.

52. Zmatek „být džívou“ byl zničen a Já v této zkušenosti „já jsem“ se stalo patrné. Tento stav v práně dosáhl Sebepoznání díky učení Sadgurua.

53. Když pak dojde k pochopení Sadgurua, nastane konec čtyř těl (tj. poslední čtyři těla, kauzální a avjakrut jsou stejná; stejně jako superkauzální tělo a múla mája) a v této swarupě se usadí nididhjasa.

54. Díky nididhjáse je objekt uvnitř prány, na který se meditovalo, zcela zničen a adept se stává vlastníkem Konečného Osvobození.

55. Viditelný „objekt“ (tj. toto „vše“) se stává prázdným a všechno je vskutku jedině Átma (viz V.39). Když jste nepřetržitě bdělí ohledně bezmyšlenkovitosti, neexistuje u kořene žádné viditelné „vše“.

56. Falešný hrubý svět je chápán jako falešný a díky jeho falešnosti přišla tato „zkušenost“. Když pak v posluchači dochází k takovémuto naslouchání, je tu osvobození nazvané „já jsem“.

57. A pokud si adept drží v srdci tuto božskou „řeč“ Sadgurua (tj. šravana a manana), pak se stane hodným příjemcem Konečného Osvobození. To vše proto, že činil s velkou láskou šravanu a mananu.

58. Pak se „zde“ obě strany (tj. koncept „zde“ a „tam“; mája a brahman) rozpustí a „tam“ není ani soustředění, ani to, na co se nelze soustředit. Toto „já jsem“ by mělo poznat stálé a jasné Átma, neboť to je Konečným Osvobozením.

59. Když „zde“ meditace a mentální uchovávání skončí, pak představivost splyne s tím, co je od představivosti oproštěno (nirvikalpa) a zůstává pouze ryzí poznání, a to je Brahman.

60. Přelud světské existence vyschl a falešná spoutanost byla odstřižena. Nezrozené bylo osvobozeno od utrpení zrození.

61. Připoutanost (tj. „já jsem“) nepřipoutaného a tělesné vědomí toho, co je mimo tělo; tyto dva omezující koncepty byly zničeny vivékou Toho, co je mimo pět elementů.

62. Dualita neduálního byla zničena a samojedinnosti byla dána Její samojedinnost a tomuto nekonečnému byl dán konec nekonečného (tj. toto nekonečné bylo jemnou iluzí, „já jsem nekonečný“; ukončete každý koncept). (Maharadž – poznání je nekonečné; ukončete toto nekonečné).

63. Když se probudila bdělost a toto probuzené „vše“ zůstalo bdělé, pak se poznání Átmy probudilo do Svého vlastního pochopení (tj. Skutečnosti).

64. Nesmrtelný nektar byl učiněn nesmrtelným a Osvobozený odešel do domu Osvobození, a tato jednota byla navždy sjednocena.

65. Nirguna byla učiněna nirgunou. Smysl života našel svůj smysl a po mnoha dnech jste konečně potkali Sami sebe.

66. Závoj duality byl stržen a nedělitelné rozbilo rozdělení a posedlost duchy pěti elementů byla vyhnána.

67. Ovoce sádhany bylo sklizeno a nehybné se stalo nehybným. Správnou a stálou vivékou se ryzí Átma zbavilo všech nečistot.

68. Byl tak blízko, přesto byl ztracen. Pak se Puruša setkal Sám se Sebou a spatřil Své vlastní Já, a tím utrpení zrození skončilo.

69. Tento stálý a nepřetržitý brahmín (tj. Brahman) se zrodil jako džíva a v tomto strašném snu tolik trpěl. Pak našel Sám Sebe tím, že se jednoduše probudil.

70. Když ryzí poznání přijde k múla máji, pak se pozornost (tj. múla mája) tohoto Puruši bez pozornosti stane Skutečností. V následující kapitole je proto vyřčena tato promluva „já jsem“ a pak může být realizováno toto ryzí poznání.

Tímto končí osmá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem „Zření Átma“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková