ADVAITA.cz

8.4 Brahman a pět velkých elementů (z knihy Dasboadh)

15. 12. 2022 - advaita

8.4 Brahman a pět velkých elementů

//Šrí Rám//

1. Dříve tu byla tato původní pochybnost („já jsem“ múla máji). Nyní na všechno zapomeň, a i ta bude odstraněna. Pak se v mžiku oka může z tohoto vědění/poznání vritti stát ono brahman bez pochybností.

2. V brahman se objevila múla mája. A v lůně múla máji vznikla guna mája. Z guna máji se objevily guny, a proto se nazývá „rozrušením/explozí gun“/gunakšobíni.

3. Poté vznikly guny – sattva, radžas a tamas a z této tamo guny se objevilo pět velkých elementů.

4. Tímto způsobem se zrodily velké elementy a poté se rozšířily do hrubých elementů (tj. říká se, že nejprve se objevily velké elementy jeden po druhém. Pak se část z každého velkého elementu smísila s druhým. A když už je nebylo možné od sebe oddělit, staly se hrubými a objektivními. Pamatujte, že to vše se děje v mžiku oka.) Je to tedy kvůli tamo guně, že existuje pět velkých elementů (tj. pokud zůstáváte v sattva guně/poznání, pak se pět velkých elementů vytvořených z tamo guny neboli nevědomosti nemůže objevit a nedojde k objektivizaci, tj. pokud se například nezeptáte: „Co to je?, pak jste nevytvořili tamo gunu a zůstáváte v sattva guně).

5. Pokud je múla mája za/před těmito gunami, jak se mohou tyto elementy objevit v brahman? Dříve tu byla bezmyšlenkovitá svarúpa, ale pak posluchač přijal tuto pochybnost (Maharadž – Když spíš, odcházíš do této Skutečnosti, ale nevíš o tom: toto bezmyšlenkovité Já je bez pochybnosti, bez nevědomosti, a dokonce i bez poznání/vědění; tam, kde je posluchač, je i tato původní pochybnost „já jsem“, a to je múla mája, počátek iluze).

6. Poté se každý velký element smísil s každým z ostatních velkých elementů (tj. pro vysvětlení procesu objektivizace se říká, že osmina každého elementu se smísí se čtvrtinou pátého elementu a tímto způsobem vznikají hrubé objekty. Proto se musíme naučit rozlišovat každý element zvlášť od ostatních. Pokud totiž zůstanou smíšené mezi sebou, budeme nadále vidět svět „mnoha“ jmen a forem. Šrí Siddharaméšvar Maharadž nechal své žáky elementy studovat. Požádal je, aby ve světě viděli element země, pak aby byli elementem vody, aby pochopili element ohně, který je v tomto světě přítomen, aby byli elementem větru, a nakonec jim řekl, aby byli elementem prostoru. Tímto způsobem jim ukázal, že nejsou tělem, ale vědomím, které toto vše vnímá. Udělil jim jemné vidění). Ale jaká je tato Skutečnost i nyní, tato Skutečnost má být odhalena (Skutečnost na Sebe nikdy nezapomněla a to, co se na ní objevilo, je představivost. Takto z ničeho jste vznikli vy a stvoření.)

7. Když se totiž objeví tento zázrak jemného vidění, těchto pět elementů se opět stane múla májou. Proto by v posluchači měla být ryzí vivéka (tj. rozlišovat pravdivé od falešného).

8. Pokud jsou tedy tyto elementy pochopeny u zdroje, jak budou viděny jejich formy? (Když se stanete Znalcem tohoto „vše“ múla máji, tyto elementy prostě zmizí). Proto je třeba pomocí jemného vidění hledat a pochopit tuto Skutečnost.

9. Ale pokud toto „poznané“ (tj. múla mája) není ve vašem vnitřním prostoru rozpoznáno, jak bude vůbec rozpoznána tato Skutečnost? Moudrý člověk by měl proto nejprve rozpoznat tyto elementy a pak naslouchat pouze tomuto nekonečnému okamžiku (tj. prostřednictvím upřímného rozjímání by měl pochopit podstatu elementů a pak v „nyní“/múla máji setrvat).

10. Kdykoli je múla mája těžká a tvrdá, pak se tato Skutečnost stala velkým elementem země/prithvi. Když je měkká a vlhká, pak se Skutečnost stala elementem vody/ap.

11. Kdykoli je múla mája horká a jasná, pak by Skutečnost měla být známa jako velký element ohně/tedž. Nyní bude vysvětlen i element větru.

12. Když je tu tato prvotní energie/čajtanja a pohyb, pak je ryzí poznání brahmanu jako vítr. A pak je toto nehybné paramátma nulou/ničím a mělo by být známo jako prostor/akáš.

13. Tyto vlastnosti pěti velkých elementů by měly být *vnímány. Nyní pozorně naslouchejte, jak je každý z těchto pěti elementů uvnitř toho dalšího. *(Uvědomění si přítomnosti každého elementu v tomto objektivním světě hluboce změní způsob, jakým budeme následně tento svět vidět. Uvidíme, že svět je opravdu záležitostí konceptuální perspektivy. Když elementy oddělíme, svět objektů zmizí, a když spatřujeme objekty, zmizí svět pěti elementů. Když pochopíme, že jsme tvůrci a ničiteli našeho světa pouhou myšlenkou, pak se trvalost a skutečnost tohoto světa zhroutí a pomocí této síly vivéky/rozlišování získáme jemné vidění. Staneme se poznáním neboli vědomím a pak transcendujeme i to.)

14. A když je tato múla mája za třemi gunami, pak tu může být toto bezmyšlenkovité brahman. Proto prostřednictvím tohoto „já jsem“ naslouchejte a pak buďte zcela pohlceni bezmyšlenkovitostí (já nejsem).

15. Jak může být tento element země/prithivi, který je uvnitř elementu prostoru/akáš, tímto brahman? Abychom to pochopili, musíme se vydat k *počátku, neboť „zde“ může posluchač v této neklidné mysli pochopit. *(Janovo evangelium 1.1; Na počátku bylo Slovo…)

16. Prostor/akáš znamená „interval ničeho/nuly/“. Nic znamená, že je zde Skutečnost a nevědomost. A nevědomost znamená hrubost, a proto se Skutečnost jeví jako element země/prithivi.

17. Prostor/akáš je svou podstatou měkký, a to je Samo-existující Skutečnost, která se jeví jako element vody. Nyní bude ukázáno, jak se tato Skutečnost projevuje jako element ohně.

18. Kvůli této nevědomosti se objevuje zdání (tj. že Skutečnost je zapomenuta, a to přináší pocit „nic tu není“ neboli prostor; ale tento pocit nicoty je přece jen něco, je to jemné zdání. To je přítomnost elementu ohně neboli vědění v prostoru). Pak se toto átma stalo jako toto *světlo neboli poznání elementu ohně (tj. prostor se stal něčím poznaným. Když pak tento prostor není poznán/uvědomován, zůstává pouze Skutečnost). Nyní vám povím, jaká je podstata tohoto větru/vájů. *(Maharadž – světlo znamená vědět.)

19. Vítr a prostor nelze oddělit. Vítr je tímto prostorem, když se nepohybuje. Když se však átma v tomto prostoru zabrzdí, stává se podobným větru (když je tu vítr, musí zde být prostor jako jeho pozadí. Pokud vítr nezůstane, nezůstane ani prostor a je tu pouze átma. Tento vítr je prostě vědění a bytí, není tu žádné vnitřní nebo vnější „zde“).

20. Když prostor splyne s prostorem, je tu bezmyšlenkovitá svarúpa a toto „já jsem“ není zapotřebí (tj. vítr „já jsem“ vyžaduje prostor, ale prostor nezůstává, pokud není vítr, který by jím prostupoval). Bylo tedy ukázáno, že prostor se skládá z těchto pěti elementů. (Když je těchto pět elementů pochopeno jako pouhé zdání způsobené nevědomostí o naší pravé podstatě, pak tu může být tato bezmyšlenkovitá svarúpa).

21. V tomto velkém elementu větru (tj. „já jsem“) je také pět velkých elementů (tj. jedna osmina země, vody, ohně a prostoru a jedna čtvrtina větru). Proto naslouchejte s myslí Jednoho jediného (tj. zapomeňte na všechno, a když tu nic není, On je stále zde). Budete-li naslouchat řádně, bude tu tato „řeč“ (pochopte, že těchto pět elementů je uvnitř větru; dříve byl dominantním elementem prostor, nyní je to vítr. Vítr je cítěn, tj. „já jsem zde.“ Vše se přenáší ve větru. Nyní však jen nechte všechno přicházet a odcházet a tímto způsobem buďte elementem větru.)

22. Květina je lehká, přesto má váhu. Vánek je jemný/měkký, přesto má hustotu, a když pak zařve, skolí stromy (tj. tato síla je jemná; zpočátku si jí nemusíte být vědomi, ale je tu. Musíte se sami stát jemnými, a to tak, že zanecháte myšlenky na tento svět. A když pak zařve tento vítr múla máji, tyto stromy, tj. hrubé tělesné koncepty, nezůstanou).

23. Tyto stromy by nikdy nemohly být zlomeny, kdyby neexistovala tato síla. A tato síla je přítomna, když se Skutečnost spojí s elementem země/prithivi (tj. element země představuje nevědomost; je zde jemná nevědomost, která tuto Skutečnost skrývá. Skutečnost se stává nevědomou Sebe sama a vidí Svůj odraz, a to je element větru neboli múla máji).

24. Posluchač vznesl námitku: „Jak mohou být v brahman *stromy? Řečník řekl, že „tam“ žádné stromy nejsou. Ale když je tu tato síla/šakti, pak se v brahman objevila forma, neboť je tu určitá tvrdost (tj. na rozdíl od bezforemného brahman má tento vítr „já jsem“ určitou tvrdost neboli nevědomost). *(Šrí Siddharaméšvar Maharadž říká, že v tomto světě je hrubé tělo chodícím a mluvícím stromem. Proto ten odkaz na stromy. Žijí, a přesto mají hrubý zevnějšek. Tento vítr není vítr, který cítíme na tváři, je to jemný vítr „já jsem“, a když fouká silně, tedy když tento pocit „já jsem“ zesílí, vědomí těla/tělesné vědomí, tj. živé stromy, nemůže zůstat. Ale přesto si pamatujme, že tento pocit „já jsem“ neboli šakti či poznání je nevědomostí máji).

25. Jiskra ohně je sice malá, ale přesto má žár. Stejně tak v onom velkém brahman se díky síle máji objevila tato „jiskra“ nevědomosti neboli tvrdost (stejně jako z malé jiskry může vzniknout oheň, tak i z jemné „jiskry“ nevědomosti může přijít hrubá nevědomost a pak se objeví svět „mnoha“ hrubých těl). (Tento vítr nevědomosti/mája, který se se objevil na brahman, je tak malý a jemný, jako malý obláček na obloze, a přesto tento pocit „já jsem“ zakryje toto rozlehlé brahman. Celé stvoření má na svědomí malá jemná část Jeho pocitu „já jsem“. Tato malá „jiskra“ je nevědomostí a nedokáže vidět za/mimo sebe a být tímto rozlehlým brahman.)

26. A tato tvrdost má také měkkost, takže se Skutečnost stala podobnou elementu vody. A má i vzhled, a tak se svarúpa stala podobnou elementu ohně. A když je brahman tímto větrem, pak je Jeho přirozeností se hýbat.

27. Když se pak do tohoto větru přimíchá prostor, tato přirozená svarúpa je tímto časovým intervalem (tj. bytí v „teď“). Tímto způsobem je tu pět částí elementů v rámci větru.

28. (Když je tu nyní element ohně, naše vnímání je o něco objektivnější. Dříve tu byl prostě jen pocit „já jsem všude“, ale pak se objevilo něco mimo mě.) Když se nyní (tj. toto „já jsem“ múla máji) stane touto pozorností elementu ohně, pak se objeví něco, a to je těžké (tj. nevědomost prohlubuje a rozbíjí tento koncept jednoty a vytváří jinakost). Takový je znak elementu země uvnitř elementu ohně.

29. Toto zdání je pociťováno jako měkké (tj. něco tu je, ale není tu ještě hrubá objektivita neboli pocit individuality, který to přináší) a tato Skutečnost se stala jako element vody v tomto elementu ohně. A v elementu ohně přirozeně existuje element ohně.

30. V elementu ohně je element větru pohybem a element prostoru je v elementu ohně klidem/nepohybem. Tak bylo vysvětleno, jak se těchto pět neprojevených elementů múla máji nachází uvnitř elementu ohně.

31. (Nyní se stává více objektivní a tu „jemné“ vnímání vyvstání individuálních forem, tj. jak se vaše pozornost stává konkrétnější kvůli vašim přáním, začínají se objevovat formy v rámci této „vše“ pohybující se formy. Tato objektivita/zpředmětnění se děje tak rychle, že není tento proces vidět, ale pokud elementy studujete, poznáváte jejich charakteristické vlastnosti a používáte vivéku/rozlišování, abyste je oddělili, pak to vše poznáte obráceně, protože objektivita uskočí stranou, aby odhalila jednotu všeho.) Když je „nyní“ touto pozorností elementu vody (tj myšlenky), pak se Skutečnost jeví jako měkkost vody. A měkkost rovněž přináší tvrdost a tato Skutečnost se stává jako element země.

32. V elementu vody je přirozeně přítomen element vody, který je měkký, a tento vzhled je vytvářen poznáním elementu ohně. Element větru je stálost, která je v tomto měkkém vzhledu. (Když je vnímán tento velký element vody, pak je zde měkký vzhled v protikladu k tvrdému objektivnímu jevu tohoto světa; element ohně je poznáním tohoto a element větru je základ, na němž se tyto jednotlivé formy začínají objevovat).

33. O prostoru není potřeba mluvit. Prostorem přirozeně prostupuje tato Skutečnost. Těchto pět elementů ve vodě lze pochopit jemným viděním.

34. Když je nyní tato múla mája pozorností velkého elementu země, pak je tvrdá, a to samo je elementem země. V této tvrdosti je však měkkost a tato Skutečnost se tak stala podobná elementu vody.

35. Když se átma puruša jeví jako tvrdý, toto zdání tvrdosti je způsobeno poznáním elementu ohně (tj. je-li pociťováno/poznáno něco tvrdého, pak tu musí být přítomnost poznání). V tvrdosti se nachází část, která překáží/zdržuje, a pak se toto átma stalo elementem větru.

36. Prostor je prostupujícím, a je-li zde správná vivéka/rozlišování, átma je odhaleno. A když je v prostoru zdánlivý jev, pak se zjevuje toto „Jedno jediné uvnitř všeho“ (tj. toto Jedno jediné je átma. Jakákoli vnímaná forma je tímto átma neboli brahman, které se stává objektivním a vnímá Své Já jako objekt před Sebou. Zdá se tedy, že se Jedno jediné stalo „mnohým“, ale to je pouze dílem nevědomosti a poznání a představivosti). (V každém elementu je každý jiný element. Je to pouze otázka míry. Pokud převládá element země, pak je viděn hrubý svět. Převládá-li element vody, pak jsou stále vidět individuální objekty, ale mysl nemá co říci a nezabývá se žádným konkrétním z nich (tj. objekty jsou viděny na základě myšlenek intelektu, který je pojmenovává, ale myšlenky se tohoto objektu nedrží a nezpůsobují, že se jeví jako hrubý.) Pokud převládá element ohně, je tu pocit vnějšího světa mimo mě. Formy se objevují pouze jako vlny na moři. Když převládá element větru, není tu ani vnějšek, ani vnitřek „Já je všude“. Prostor je vskutku nevnímatelným pozadím, které umožňuje, aby se forma objevila. Když tedy převládne element prostoru, pak opravdu elementy, včetně prostoru, přestanou existovat a „já jsem“ se vytratí. Pak je tu pouze prostor prostupující prostorem, a to je bezmyšlenkovité átma neboli brahman).

37. Prostor nelze zlomit ani zničit. Prostor nelze rozříznout řezáním. A když je tento prostor dokonce tak malý, jako sezamové semínko, pak tu nemůže být toto brahman (jakmile je něčemu věnována sebemenší pozornost, pak je toto brahman zapomenuto neboli překryto a je tu objevení se elementu větru a prostoru).

38. Nyní byly v elementu země ukázány další elementy. Uvnitř tohoto elementu i ve všech dalších elementech je Jedno jediné brahman a tato Skutečnost byla též vysvětlena. (V elementech je brahman vždy přítomné. Je prostorem, na němž se objevují další elementy. Prostor je odvozen formami, ale je bezforemný, a když se pak ostatní prvky rozplynou, brahman nemusí zůstávat jako prostor. Je-li pochopeno, že celé toto stvoření bylo zformováno z těchto pěti elementů a že ty jsou pouhým zdáním tohoto brahman a že postrádají jakoukoli podstatu, pak se mohou díky vivéce/rozlišování jednoduše rozpustit a zůstane toto Jedno jediné brahman.)

39. Pokud je však vaše pochopení povrchní, pak nelze toto bezmyšlenkovité Já pochopit. Pak se totiž v mysli objeví mocná pochybnost a kvůli tomuto klamu „já jsem“ náhle vznikne ahamta/ego – „já jsem tělo“.

40. Když ale chápete pomocí jemného vidění, pak je pociťován pouze tento element větru. Jakmile však toto brahman přestane zkoumat, objeví se těchto pět elementů jako hrubý svět. (Díky skutečnosti, že jste brahman, zde může dojít k rozpuštění tohoto zdání vytvořeného elementy, pokud je tu neustálé zkoumání skrze jemné vidění. Pak se setkáváte se svým Já. Pokud však zkoumat přestanete, pak tato malá kapka nevědomosti vytváří zdání něčeho jiného než brahman.)

41. Když je tu tedy vítr složený z pěti elementů, pak vězte, že se Skutečnost stala podobnou múla máji. A když tu je guna mája, pak se brahman stává těmito třemi gunami, a poté se toto brahman stane těmito pěti elementy.

42. Když se elementy a guny opět spojí dohromady, tento puruša se nazývá osmidílnou prakrti. Proto by nyní měla být poznána tato osmidílná prakrti složená z pěti elementů.

43. Pokud člověk hledá, aniž by chápal iluzorní povahu stvoření, pak se v mysli v důsledku hlouposti udržuje tělesné vědomí. Proto by měl člověk hledat s pochopením této „řeči“ (tj. po zanechání každého konceptu), a to je jemné vidění.

44. Jinak se tyto velké elementy, které pocházejí z tamo guny, stanou jasně znatelné deseti smyslům (tj. tělesné vědomí, které přináší „mnoho“ světských objektů). A když pak přijde taková objektivity/zpředmětnění, toto „já jsem“ se jeví jako hrubé elementy. (Kvůli narůstající objektivitě/zpředmětnění se velké elementy smísí dohromady a stanou se hrubými elementy a objeví se „mnoho“ objektů a vznikne „mnoho“ konceptů – „toto je dobré, toto je špatné“ atd. atd.)

45. Pokud jsou tyto hrubé elementy prozkoumány, pak se tato konstrukce z hrubých elementů (tj. pinda neboli individuální tělo) spojí s brahmandou/stvořeným vesmírem a tento hrubý svět se stane touto „řečí“.

46. Když se pak tyto velké elementy spojí, vznikne tato „řeč“. A potom, díky této „řeči“ je realizováno brahman, které je před brahmandou.

47. On je za/před tímto příběhem brahmandy /stvoření a v té době se toto hrubé stvoření ještě neobjevilo. Proto je nejprve potřeba rozpoznat jemným viděním múla máju (tj. tento „příběh“ Boha neboli brahmandu). (Vaše myšlenky vytváří tento hrubý svět. A nemyslet na tento svět je jemné vidění, pak uvidíte svět bez konceptů.)

48. Pak nedojde na této straně k sedmero *překrytím brahmandy a nepovstane avidja mája. *(Sedm komponentů, o nichž se říká, že jsou stavebními kameny hrubého stvoření).

49. Brahma, višnu a mahéš jsou na této straně bezmyšlenkovitosti (pokud se mahéš/tamo guna neprobudí, k objektivizaci nedojde). Země, hora méru (tj. „já jsem“) a *sedm moří, která zemi obklopují, jsou rovněž na této straně bezmyšlenkovitosti. *(jemná objektivizace, která je počátkem hrubého objektivního světa, se nepřihodí).

50. „Mnoho“ světů a „mnoho“ míst; měsíc, slunce a hvězdy (tj. „mnoho“ hrubých objektů, které vidíme, když nemáme jemné vidění poznání); sedm kontinentů a čtrnáct zemí; to vše je na této straně bezmyšlenkovitosti. (To všechno jsou naše koncepty. Myšlenky se zmocňují tohoto světa poznání a rozdělují tuto jedinou pohyblivou formu čajtanji do „mnoha“ konceptů a objektů. Pak je tu „mnoho“ příběhů a vyprávění, mýtů a písem z různých kultur a náboženství, které ve snaze zprostředkovat hluboká a jemná tajemství života používají mnoho metod, jako je rozum, logika a představivost. Používají formy a obrazy, které všichni známe, jako jsou hory, oceány a živí tvorové, aby nás přivedly k bezforemnému. Kapitola 7.5 vysvětluje sílu nečisté a ryzí představivosti. Sedm kontinentů hinduistické mytologie je sedm složek, které údajně tvoří hrubé tělo, a čtrnáct zemí je pět smyslových orgánů a pět orgánů činnosti a mysl, intelekt, čitta, ego. V Ramajáně se říká, že Ravana byl pánem čtrnácti zemí. To znamená, že byl pánem individuálního těla složeného ze smyslových orgánů a mysli, intelektu atd.)

51. Božský had, božská želva a sedm pekel; jednadvacet nebes a osm všeprostupujících vladařů; třiatřicet koti bohů a toto „vše“ jsou na této straně bezmyšlenkovitosti. (tj. všechny tyto koncepty, které najdeme v písmech, vznikly až po rozšíření tohoto „vše“ múla máji do objektivního světa. Po „slově“ přišlo „mnoho“ slov. Božský had je puruša a želva je inkarnací višnua, tj. poznání. To znamená prakrti a říká se, že spolu se svým purušou udržuje tento hrubý svět. Peklo je tamo guna; nebesa jsou naše snové světy, tj. jako sattva guna jsme svědky svých snů. Osm vládců je prostor. Třiatřicet koti bohů je pětadvacet jemných dělení pěti jemných elementů a tři guny a ona koti neboli ryzí sattva guna, která je neustále přítomná ve všem stvoření. Společně vytvářejí mysl, prány a smyslové orgány a smyslové objekty a v písmech se říká, že každému smyslovému orgánu atd. předsedá jeden bůh a že každý vykonaný čin a každá získaná zkušenost by měly být obětovány těmto bohům. Všechny tyto obrazy bohů a Boha se používají k vyjádření představy „vyššího“ Já, které nad námi bdí.)

52. Dvanáct sluncí a jedenáct rudrů zkázy; devět hadů, sedm rišijů a „mnoho“ *inkarnací Boha je na této straně bezmyšlenkovitého Já. *(Každé stvoření je inkarnací Boha)

53. Když tu jsou mraky, manu a velcí císaři, pak je tu zrod „mnoha“ džívů. Proto nyní nechť je tato expanze „mnoha“ oním bezmyšlenkovitým Já. (Mraky – avidja mája neboli iluze nevědomosti; manu – syn brahmy, který je stvořitelem tohoto hrubého světa, tj. člověka. Pak jsou tu císaři, králové, vojáci, žebráci atd.)

54. Toto „vše“ je kořenem celé expanze a je to ono ryzí bezmyšlenkovité poznání, které se objevuje jako tato múla mája, a poté se toto „vše“ stalo pěti elementy.

55. Tato „řeč“ obsahuje těchto pět elementů a také brahman. Poté se stala hrubou a tvrdou. Přesto je v následující kompozici slov (tj. kapitole) tato „řeč“ tohoto „vše“ a toto brahman. (Vše záleží na tom, kam napřímíte svou pozornost. Je-li tato „řeč“ přehlížena, pak jsou elementy a tento hrubý svět a slova z písem považovány za Pravdu. Pokud tato slova ale studujete, pátráte po tom, co se snaží sdělit a pak neustále nasloucháte této „řeči“, bude brahman pochopeno.)

56. Když jsou tyto odlišné formy pěti velkých elementů rozpoznány, pak se tato promluva „vše“ stále zvětšuje (Když jsou pochopeny vlastnosti a povaha každého z pěti velkých elementů, pak se naše vidění stává méně objektivní a je tu jemné vidění tohoto „vše“ neboli poznání. A pokud člověk setrvá jako toto poznání, pak se zvětší natolik, že nakonec zmizí). Proto by měla být v posluchači velmi upřímná šravana a pak lze tuto Skutečnost pochopit.

57. Je tu tato brahmanda složená z pěti velkých elementů a je tu tato múla mája a díky ní lze jasně pochopit bezmyšlenkovité Já. Když je totiž toto viditelné „vše“ zanecháno stranou, pak lze nabýt ryzí poznání Já.

58. Nejprve je třeba projít hlavními dveřmi chrámu a teprve pak je možné spatřit obraz boha uvnitř. Stejně tak, abychom poznali tuto bezmyšlenkovitou svarúpu, je třeba poznat toto viditelné „vše“ a pak ho odložit stranou.

59. Neboť právě z tohoto lůna viditelného „vše“ se projevilo těchto pět velkých elementů a když se pak znovu spojí, všechny splynou dohromady jako poznání.

60. Je tu tedy múla mája s pěti neprojevenými elementy a hrubý svět, který z ní byl vytvořen. Proto by měl být v dobrém posluchači vytvořen tento prostor, ve kterém může vzniknout šravana.

Je tu múla mája neboli vidja mája/iluze poznání, pak je tu guna mája, kde se začnou projevovat tři guny a pak se elementy smíchají dohromady a stanou se zjevnými, což přináší avidja máju/iluzi nevědomosti („já jsem tělo“).

Tímto končí čtvrtá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem Brahman a pět velkých elementů.

 Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková