ADVAITA.cz

7.7 Usazení sádhany (z knihy Dasboadh)

10. 11. 2022 - advaita

7.7 Usazení sádhany

//Šrí Rám//

1.I když si Já představuje, přesto je ve své podstatě Skutečností mimo veškerou představivost. Toto Brahman „tam“ se kvůli představování si stává tímto „já jsem“ „zde“ a přebývá v *nule. *(šúnja, když cítíte, že „tu nic není“, tak je to poznání; vy však přesto zapomínáte, že jste za tímto poznáním.) (Maharadž – jak se dostat za nulu? Pochopte, že je to nula a jste za ní, nebo ne?)

2. I když si snažíte Já představit, Já není něco, co si lze představit. A pokud nenajdete toto domnělé „já jsem“, mysl upadne do „mnoha“ zmatků.

3. Nelze-li toto „vše“ spatřit pomocí smyslů a není-li možné Skutečnost vnímat prostřednictvím mysli, jak potom rozpoznat toto Já, když nelze být spatřeno či vnímáno?

4. Pokud se snažíte pochopit bezforemné Já, sestupujete do mysli a přebýváte v nule. Snažíte-li si Já představit, převládne všude kolem naprostá temnota (vy jste Jedno jediné, jste samotné Já; jak by Jej bylo možné spatřit prostřednictvím smyslů či vnímat pomocí mysli? Nejdříve spatříte svůj vlastní odraz, tj. prostor neboli nulu. Posléze si v této nule představíte „mnoho“ věcí.)

5. Díky představivosti se vám bude zdát Já černé, ale Brahman není černé ani žluté. Není červené ani modré a ani bílé, jelikož je bezbarevné.

6. Jak rozpoznat Já, které není projevenými barvami a které se liší od všech jevů a není touto formou „vše“?

7. Pokud poznáváte To, co nelze vidět, pak si ve své mysli představujete „mnoho“ podob, a to je příčinou únavy onoho bezmyšlenkovitého Já (Maharadž – spíte, protože jste znaveni tímto světem).

8. Tento Puruša je nirgunou, je mimo guny; Puruša není viditelný a není projevený; o Purušovi nelze přemýšlet, protože je mimo proces myšlení. Takový je Nejvyšší Puruša.

Šlóka: Klaním se Brahman, jehož podoba (tj. forma) je oporou celého světa. Je bez myšlenky (tj. mimo mysl), neprojevené a nirgunou, ale je esencí všech gun. (Jeho podobou je saguna a z ní se objevuje svět.)

9. Jak myslet na To, co je mimo myšlení? Jak si vzpomenout na To, co je mimo projev? Jak lze rozpoznat tuto nirgunu?

10. Pokud múla mája nevstoupila do vašeho vidění a pokud nebyla múla mája uchopena vaší myslí, jak lze pochopit nirgunu?

11. Jak být připoután k Tomu, co nemá žádnou připoutanost? Jak zůstat v Tom, co nemá oporu? Jak popsat To, co je i bez tohoto „slova“?

12. Když se snažíme myslet na To, na co myslet nelze; když se snažíme si představit To, co je mimo představivost/nirvikalpa; když se snažíme meditovat o Tom, co je neduální, pak vzniká dualita.

13. Pokud se „nyní“ této meditace vzdáte a přerušíte tuto nepřetržitou pozornost, pak se tato velká pochybnost „já jsem“ rozpadne na „mnohé“ pochybnosti pocitu „já jsem tělo“.

14. Toto Já, které je ukryto v tomto vnitřním prostoru, není pochopeno kvůli vašemu strachu (nebo respektu) z duality, a proto nedochází k úplné spokojenosti/samadhan.

15. Díky zvyku se ale vytváří návyk a skrze něj se dosahuje Já. Pokud tedy pokračujete v zkoumání toho, co je trvalé a co pomíjivé, vyvstává naprostá spokojenost.

16. Když přemýšlíte o Já, vyraší dualita. Pokud však toto myšlení necháte stranou, pak není pochopeno ani toto „vše“. Bez tohoto rozlišování/vivéky tedy upadnete do nicoty/nuly a do tělesného vědomí. (Něco tu je, tj. poznání, ale vy nevíte, co to je, tj. nevědomost, a tak tomu přidělíte „mnoho“ jmen; Maharadž – z nuly pochází vše.)

17. Proto byste se měli pevně držet rozlišování/vivéky a skrze toto poznání (tj. „já jsem“) by měl být váš světský život odložen stranou. Pocit ega by měl ustoupit, nicméně Paramátman nikdy neodezní.

18. Parabrahman je nedvojné, ale představivost dává vzniknout dualitě. „Tam“ (v Parabrahman) tento původní záměr („být“) a toto „vše“ (vědět) nezačínají.

19. Pokud na To zapomenete (tj. žádná představivost), je To zapamatováno, a když si na To vzpomenete (tj. představivost), je To zapomenuto. Pokud není uvědomováno vědění, pak tu je *Parabrahman (Maharadž tento verš často citoval).

*Siddharaméšhvar Maharadž – Vše, co lze slovy vyjádřit, je mája. Poté, kdy opustíte všechna slova, to, co zůstává, je Brahman. Vše, co může být pojato v mysli a na co lze meditovat, je mája. Poté, kdy necháte stranou všechny nahromaděné mentální konstrukce meditace, tu zůstává jedině Brahman. Zkušenost, o které lze mluvit, je mája. To, co je skryté uvnitř zkušenosti, ale nelze slovy sdělit, je Brahman. To, co je nejdříve pochopeno (tj. poznání) a pak zřeno očima (tj. to hrubé) a to, co je poznáno, když se to snažíte poznat či je připomínáno, když se to snažíte si zapamatovat, to je mája. To, co poznáte, aniž byste se to snažili poznat anebo je pamatováno, aniž byste si to snažili připomínat, to je brahman. Existuje-li něco, co si lze pamatovat připomínáním, tak je to rovněž zapomenuto zapomínáním, ale pokud si to nepotřebuje být připomínáno, jedná se o To, co je Samo-existující, a nejsou zde obavy z jeho zapomenutí. V aktu vědění/poznání je přítomen pocit „něco tu je“ a pocit „nic tu není“. Pocity tohoto „je“ a „není“ představují máju. Jakmile odstraníte pochopení toho, co „je“ a co „není“, pak to, co zůstává, je brahman. Mája a brahman jsou jako naše přední a zadní strana. Když hledíme dopředu, tak je to mája, a když zanecháme hledění, tak to, co zůstane, je Brahman.

20. Pokud jste se s Paramátman nesetkali, tak je Paramátman potkáno a pokud Mu jdete vstříc, tak je *ztraceno. Podobně je to s bez-myšlenkovitým zázrakem a touto „řečí“ němého (tj. pokud na vše zapomenete, včetně tohoto „já jsem“, pak je tu bezmyšlenkovité Já. A pokud se Já snažíte poznat tím, že zapomenete na tento svět, pak je tu tato „řeč“ „já jsem“.)

*Siddharaméšvar Maharadž – Popravdě, setkání s naší vlastní swarúpou/přirozeností je tu bez snahy se s Ní setkat, protože je tu neustále. Snaží-li se jí někdo potkat, pak se navzájem minou. Jestliže neexistuje zapomínání Já uvnitř Já, co je potřeba si připomínat?

21. Snažíte-li se dosáhnout této Skutečnosti, pak ji nedosáhnete, a i když ji necháte stranou, nelze ji opustit, protože Parabrahman je spojení, které nelze přerušit.

22. Skutečnost je vždy taková, jaká je. Ale když se Ji pak snažíte pochopit, velmi se vám vzdaluje. A přesto, aniž byste se Ji snažili pochopit, září „tam i tady“.

23. Tento lék zkušenosti „já jsem“ „zde“ se může stát jedem a tento jed může být rovněž lékem, protože jeho prostřednictvím je dosaženo Paramátman (toto čiré „já jsem“ utiší neklidnou mysl, ale pak musí být rozpuštěno i toto „já jsem“, jinak se stane připoutaností. Tudíž neustálým přebýváním v této zkušenosti „já jsem“ odpadne samo i toto „já jsem“.) Jak byste mohli pochopit bezmyšlenkovitou swarúpu bez tohoto prožitku „já jsem“?

24. Tato Skutečnost by měla být pochopena prostřednictvím ne-chápání. Pak je toto „vše“ ne-chápáno a je zde ono ryzí chápání. Tato Skutečnost, která je bez tohoto vědění/vritti by měla přejít v ni-vritti (měli byste potkat Sebe Sama).

25. Skutečnost nelze uchopit meditací. Parabrahman totiž nemůže být obsaženo v mysli. Jak tedy myslet na To, co není součástí myšlení?

26. Pokud je pro Paramátman použito přirovnání k vodě, musela by to být voda čirá a klidná. Ale i pak, kdyby se vesmír a toto „vše“ utopily v těchto vodách, přesto je Skutečnost vždy suchá (takže voda není vhodným přirovnáním).

27. Skutečnost není jako světlo (tj. vědění), ani jako tma (tj. nevědomost). Jak by tedy mohla být Skutečnost podobná tomuto „vše“?

28. Přesně takovéto je nirandžan brahman (tj. před poznáním), nikdy nemůže mít nějakou podobu. Jak byste pak mohli zaměřit svou pozornost na tuto Skutečnost?

29. Pokud se snažíte zaměřit svou pozornost na To, pak není vnímáno ani toto „vše“ a v důsledku toho je mysl ztracena v „mnoha“ pochybách (jakákoliv pozornost vás odvádí od vašeho Já).

30. Co může ono falešné pochopit? Jak může džíva jít a zůstat tam, když považuje tento neexistující svět za svou pravou přirozenost?

31. Tento džíva sice může tvrdit, že neexistující svět je pravdivý, jak se ale mohou mýlit védy a šástry? Zajisté, všechna velká díla světce Vjásy a ostatních nejsou chybná.

32. Proto by se nemělo říkat falešné (tj. neměli byste si představovat „mnoho“ jmen a forem) a pak tu bude existovat tento lék poznání. A když se pak Skutečnost uvnitř tohoto „vše“ vytvoří, jak bude nazvána falešnou (tj. zůstane v tomto „vše“, dokud toto „vše“ nezůstane. A když pak nebudete existovat, kdo bude tuto Skutečnost nazývat falešnou)?

33. Jedině pak tu může být učení o nedualitě, které je obsaženo v Gurugítě Pána Šivy. Toto sdělil Pán své Parvátí (tj. Šiva Své Parvátí).

34. Avadhutagíta vznikla díky Dattatréjovi a byla přednesna Gorakšovi. V Avadhutagítě bylo vysvětleno, že tato „řeč“ je cestou poznání.

35. Pán Višnu se zjevil v podobě královské labutě a předal toto učení Brahmovi (tj. Višnu značí jednoduše vědět a Brahma je radža gunou, která chce vytvářet jména a formy). Tento text je Hamsagítou – v ní „Pán světa“ vysvětluje, že Jeho formou je toto „já jsem“.

36. Pán Brahma pak toto vyložil ve čtyřech slokách písma Bhagavatam *Náradovi. Později Vjása vysvětlil, že toto „vše“ by se mělo rozšířit a nakonec ponořit do Skutečnosti. *(Maharadž – nárada značí mysl).

37. V Józe Vašistě světec Vasištha vysvětlil Ragnunátovi, co je touto esencí a pán Krišna To objasnil Ardžunovi v sedmi slokách gíty.

38. Tímto způsobem by se „mnohé“ myšlenky měly stát touto Skutečností. Rišijové „sdělují“ jedině toto „já jsem“, ale jedinou Pravdou, od začátku až do konce, je nedvojné poznání.

39. A pokud člověk poté, co uváží toto učení, prohlásí, že „Sebepoznání je falešné“, tak je dozajista ztracen. Bez rozlišování se tato múla mája stává myslí lidí a bezmyšlenkovitou Skutečnost nelze pochopit.

40. „Zde“ se rozlišování *šéšji stává pošetilým, a i védy se uchylují k mlčení (tj. néti, néti); to, co nelze pochopit tímto věděním, je neměnnou swarúpou. *(Tento puruša prostý pozornosti se přijme za tuto pozornost prakriti.)

41. Jen proto, že nedokážete pochopit toto krásné poznání, proč tvrdit, že je falešné? Místo toho byste se měli pevně držet této formy („já jsem všude“) Sadgurua.

42. Falešné se náhle jeví jako Pravda a Skutečnost, která je pravdivá, byla učiněna falešnou. Pak je tu mysl topící se v oceánu pochybností (tj. tělesném vědomí). (Spali jste, zapomněli jste na sebe a odešli do Skutečnosti. Pak se náhle probudíte neboli se probudí toto poznání (čiré „já jsem“) a v mžiku začne vytvářet představy a posléze se dostaví všechny myšlenky.)

43. Mysl má ve zvyku vytvářet představy, ale tuto Skutečnost si nelze myslí představit. Kvůli tomuto představování si jsou zde guny pochybností řítící se cestou individuálního „jáství“ (náhle začne objektivizace a na cestě čirého „já jsem“ se objeví „mnoho“ myšlenek založených na představě „já jsem tělo“).

44. Tudíž je třeba tuto cestu individuálního „jáství“ zničit a pak byste se měli setkat s Paramátman. A skrze společnost Světce/Pravdy by mělo být tělesné vědomí naprosto zničeno.

45. Individuální „jáství“ nelze zničit nějakou zbraní. Pokud toto „jáství“ tlučete, stejně není poškozeno. Necháte-li toto „jáství“ tohoto stvořeného „vše“ v klidu, stejně nezmizí.

46. Kvůli individuálnímu „jáství“ není pochopeno Nejvyšší Já. V důsledku tohoto „jáství“ upadá oddanost. Vlivem individuálního „jáství“ mizí síla bezžádostivosti.

47. Tato světská existence není úspěšná kvůli individuálnímu, oddělenému „jáství“. A paramartha je kvůli tomuto „jáství“ utopena. Vlivem individuálního „jáství“ úspěch, pronikavost a síla „vše“ odlétnou pryč (tj. tři charakteristiky poznání (čirého „já jsem“) se stanou vědomím těla).

48. Kvůli individuálnímu „jáství“ se ztrácí přátelství. Kvůli tomuto „jáství“ vysychá láska. Kvůli „jáství“ se ego v tomto těle „vše“ připoutá k hrubému tělu.

49. V důsledku individuálního „jáství“ vyvstává *vikalpa. Kvůli tomuto „jáství“ dochází k hádkám a vlivem „jáství“ se ztrácí sladkost jednoty. *(V rozporu s myšlenkou neboli sankalpou „čiré já jsem“ vzniká opačná myšlenka neboli vikalpa, a tou je „já jsem tělo“.)

50. Nikdo nedokáže snést individuální „jáství“, jak by tedy mohlo být snášeno v Bohu? Tudíž jen ten, kdo zůstává poté, co odhodí toto „jáství“, nabývá spokojenost/samadhan.

51. „Jak má být ale zanecháno individuální „jáství“? A jak lze zakusit Brahman? Jak lze dosáhnout spokojenosti/samadhan?“

52.Individuální „jáství“ byste měli zanechat pomocí „vědění“ (tj. neustálým zapomínám všeho). Pak byste měli zakoušet Brahman tím způsobem, že budete Brahman, a tato Skutečnost by měla nabýt spokojenosti skrze odpoutanost.

53. Jakmile je Jedno jediné spokojené/samadhan, pak provádí sádhanu bez individuálního „jáství“. Vězte, že pouze toto Jedno jediné je požehnané a je samadhani (tedy tím, jehož přirozeností je naprostá spokojenost z toho, že je úplný.)

54. Tvrdíte-li: „Já sám jsem se stal tímto Brahman, kdo je tu nyní, kdo by dělal sádhanu?“, pak vězte, že jde o pouhou představu, která vzešla z vaší mysli.

55. V Brahman není akceptována představivost. „Tam“ je oporou Brahmanu Jeho vlastní Já (nikoli představy). Jakmile je tato Skutečnost nalezena a pochopena, stáváte se Sádhuem.

56. Nejprve by mělo být bez-myšlenkovité/nirvikapla (to, co si nelze představit) představeno, ale vy byste neměli být tím, kdo si představuje. Pak je třeba vzdát se toho individuálního „jáství“ odhozením této myšlenky.

57. Tato „řeč“ překrývá ryzí poznání Brahman. Pokud toto „vše“ není, potom je tu poznání Brahman. Ale jen moudrý samadhani dokáže poznat bezmyšlenkovité Já.

58. Pokud si mula mája představuje sebe samu, pak se Skutečnost přirozeně stává vámi, tímto čirým „já jsem“. A „zde“ se díky tomuto představenému „já jsem“ objevila nula (je pociťován prostor neboli nic).

59. Nemělo by docházet k pohybu/odklonu z místa Brahman, tudíž jedinou sádhanou by měl být tento lék čiré „já jsem“. Jedině pak tu bude útěcha (v podobě) zůstat „nedotčen“.

60. Král sedí na královském trůnu, a aniž by cokoli dělal, jeho moc funguje. Skutečnou sádhanou je přebývání v Dosaženém (Šrí Siddharaméšhvar – uctívejte Boha tím, že jste Bohem).

61. Různé sádhany se objevily kvůli myšlence těla, ale jestliže rozhodně nejste tělem, pak co? Díky tomuto pochopení se přirozeně objevuje „nekonatel“ (Maharadž – nejste tělem…. říkejte: „Nevím, kdo jsem a kdo nejsem“).

62. Tudíž sádhany, které jsou podstupovány v domnění, že jste hrubé tělo, je třeba všechny zanechat. Neboť jak může existovat tělo, když jste ve své podstatě mimo tělo?

63. Skutečnost nemá žádnou sádhanu, protože Skutečnost nemá tělo. „Já sám jsem beztělesný“. Pak, třebaže jsem v těle, je tu stav vidéha/bez těla.

64. Pokud Brahman neprovádí sádhanu ve smyslu, že Ono samo je Brahman, má připoutanost k tělu. Pak se pod rouškou Brahma džňánina („Já jsem Brahman, co bych měl dělat?“) skrývá pouze extrémní lenost.

65. Pak se pod rouškou paramarhy/Nejzazšího završení probudí potěšení ze slávy a bohatství; pak pod rouškou meditace převezme vládu spánek, pak pod rouškou osvobození přijde touha užívat si všeho bez kontroly.

66. Pod rouškou neduální rozpravy se pak skrývá pouze pomluva. Pod rouškou dialogu s Já se pak skrývají jen hádky. Pod rouškou vzdání se omezujícího pojetí těla přichází ego a připojuje se k tomuto tělu uvnitř těla „vše“ (já jsem tělo „vše“ se stane pouhým „já jsem tělo“).

67. Tímto způsobem vstupuje do tohoto vnitřního prostoru pod rouškou Brahma Džňánina lenost a vy si říkáte: „Proč by měl člověk dělat takové hloupé pokání?“

Šlóka – „Co bych měl dělat, kam bych měl jít, co mám přijmout nebo opustit? Všechno je naplněno mým Átman; tak jako oceán pohlcuje vše v době konečného zániku.“

68. Poté, co přijme podporu tohoto božského „slova“, se tato zbraň obrací proti sobě a zabíjí Své vlastní Já (tato zbraň, tj. poznání („já jsem“), již není zapotřebí, jinak se stává škodlivé. Pokud ho totiž také neodhodíte a budete se ho nadále držet, zůstane Skutečnost skryta a vy jednoho dne, dříve či později, opět upadnete do tělesného vědomí).

69. Tímto způsobem se lék „já jsem“ stává jedem a náš vlastní prospěch (pochopení našeho pravého Já) je kvůli tomuto chybnému chápání zničen („já jsem“ je považováno za Pravdu). Pokud však tuto sádhanu „já jsem“ zanedbáte kvůli vaší domněnce, že jste osvobozený, pak se opět stanete badhou/spoutaným. („Jakou sádhanu mám dělat? Vždyť jsem již osvobozen.“ Takové chápání je zajisté nepochopením neboli konceptem a tělesné vědomí nebylo dosud zanecháno. Pokud pak tato sádhana „já jsem“ není udržena, člověk jistě sklouznete zpět do hrubého tělesného vědomí a intelektuální poznání bude mylně považováno za přímou zkušenost a budete nazýván znalým hlupákem).

70. Tento hlupák, který si udělil titul „završeného/siddhi, se domnívá, že pokud bude dělat sádhanu, přijde o své „završení“. Ten, kdo nabyl tuto sattva gunu má za to, že sádhana není nutná (pokud si myslíte, že jste osvobození, jak se může jednat o osvobození? I když jste výhradně touto sattva gunou/„já jsem“, přesto je třeba tento pocit pomocí pochopení opustit.)

71. Pak tento dotyčný opět spadne do tělesného vědomí a svět nazve toto bezmyšlenkovité Já hledajícím a toto bezmyšlenkovité Já se cítí zahanbeně (ačkoli sám je tímto bezmyšlenkovitým Já, zůstával v nevědomosti a nikdy se nestal siddhou a ani nikdy nenabyl Sama sebe. Zůstával tedy v tělesném vědomí, a to mu přinášelo pochybnosti, strach a stud. Ale pro tuto Skutečnost bez pochybností a strachu nikdy nevyvstane otázka, zda dělat či nedělat sádhanu.) Nechápe však, že i bohové jako brahma podstupují sádhanu, protože tuto Skutečnost neznají.

72. Nyní se tato bezmyšlenkovitá Skutečnost stala avidja májou (to znamená, že se člověk bojí toho, že ho ostatní budou nazývat hledajícím; je tedy ztracen v hrubém tělesném vědomí), ale díky praxi tu je vidja mája (univerzální tělo „já jsem“) A jeho praktikováním by měl člověk získat ono nejsvětější místo ze všech; úplné Brahman.

73. „Co je třeba studovat?“ Takto zněl dotaz zmateného posluchače. „Co je to tedy tato sádhana paramarthy?“

74. Odpovědí na to je tato „řeč“, a ta je předána uvnitř následující sbírky slov. Toto je sádhana pro Konečné/nejzazší završení/paramartu.

Tímto končí sedmá kapitola sedmé Dášaky knihy Dasboadh Usazení sádhany.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková