ADVAITA.cz

122. Demarkační linie (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

28. 9. 2016 - Gabriela

122. Demarkační linie

Brahmín měl jednou velmi zlý sen, ve kterém se mu zdálo, že je z kasty nedotknutelných. Začal se stýkat s nádeníky a dělat všechny možné práce náležející této kastě. Poté, co zakusil mnoho těžkostí, byl natolik znechucen, že se vydal za Satguruem. Ten ho probudil. Brahmín pak řekl: „Jaký to zázrak! Spal jsem a trpěl ve snu. Potom mne Satguru probudil!“ Brahmín trpěl jen kvůli iluzi. Džíva považuje tento snový svět za skutečný a trpí; Satguru ho probudí. Vy nejste mysl, intelekt či smyslové orgány. Slovo „moje“, které používáte, abyste řekli, že objekty jsou vaše, je pouhé slovní prohlášení. Vy jste svědek všeho. Vše, co je viděno, je dočasné, pomíjivéa zničitelné. Vše je zničitelné – mysl, intelekt, úplně všechno. Mysl a intelekt jsou „viděny“ vámi a spějí k zániku. Toto „vy“, které říká „toto je moje, tamto je moje“, je od všeho, co je viděno, oddělené. Kdo jste? Vy jste Čiré Poznání, Ryzí Vědomí bez jakékoliv poskvrny či vady. Vy jste „Já“, které si je vědomo snu, hlubokého spánku a bdělého stavu. Vy jste „To“, co říká „Já“ v těle. Velké prohlášení „Tat Vam Asi“ znamená „Ty jsi To“. „Ty jsi To“, co je odděleno od všeho, co je viditelné. Když zmizí všechna jména a slova, to, co zůstává, je On. „To“ je tím, co jste. „To“, které říká „Já“, jakmile jsou zanechány všechny prožitky, je konečné. Vy jste „To“, co zůstává. Pak „Toto“ říká: „Nic tu není“ a zůstává tiše. Poté je zanechána dokonce i tato tichost. Také zkušenost tichosti odejde, a aniž by dalo vědět, objeví se zřeknutí. Nechte odejít i rozpoznání, že si nejste ničeho vědomi. Dokonce i ten, kdo tvrdí „Měl bych něco dělat“ nebo „Já nerozumím“ či „Já nevím“ není nic jiného, než Bůh. Tento Bůh se nazývá Brahman.

Existuje příběh o Svaté ženě Muktabai (sestra Džňanéšwara). Jednoho dne jí někdo ukradl lisovaná kraví lejna. (Na vesnicích byli lidé zvyklí vyrábět kostky z kravího trusu spolu se slámou, aby měli čím topit.) Muktabai řekla: „Budu schopna identifikovat ty kusy, které jsem připravila.“ A vybrala z velké hromady ty, co jí náležely. Muktabai během jejich přípravy nepřetržitě opakovala jméno Vitthaly. Zvuk božího jména byl trusem vstřebán, a tak bylo možné slyšet jméno Vitthal z každého kusu, který Muktabai vyrobila. V srdcích oddaných Boha, stejně jako vně, se rozléhá jméno Boha. Tudíž v každé činnosti zaznívá opakovaně Boží jméno. Okolí se ve spojení s Jeho Oddanými stává posvěcené. Proto Muktabai řekla, že dokáže rozpoznat svá kraví lejna. Jak ohromnou Sebe-Jistotu měla! Je nezbytné, aby oddaný Satgurua měl tak velkou jistotu. Avšak jsou zde někteří oddaní, kteří se uctíváním Gurua předvádějí, ale to jim k dosažení Absolutního Stavu Brahman nepomůže. Bůh je před oddaným. Bůh je věčný. On již zná přetvářku takového oddaného. Je-li oddaný k Bohu upřímný, tak i Bůh je k němu upřímný. Takže musíte říci: „Bůh je můj a Já jsem Boha.“ Ten, jehož srdce nepřetržitě přináší ozvěnu Jeho Jména, ten, kdo Ho zná, je Osvobozen. Je jako kraví lejno zmíněné v příběhu. Nikdo jej nemůže ukrást nebo spálit. Osvobozený je ten, kdo pochopí, že je čirý, neposkvrněný a prost pochybnosti.

Lidé se v světském životě strachují. Žil kdysi muž, který měl strach, protože ho ostatní kritizovali, a tak se vydal za svým Guruem. Guru mu udělil Mantru a řekl: „Já jsem To, Já jsem Já. Ty jsi Já.“ A tak se říká, že byl podruhé narozen. Stal se Brahmínem (znalcem Brahman). Fyzické tělo je narozeno ze semene a vajíčka, ale díky radě Gurua, Jeho učení, se muž znovu-narodil do duchovního života. Tudíž byl narozen dvakrát a oblékl si posvátnou šňůru. Obdržením Gajátri Mantry od Gurua se stává Brahmín čirý a podruhé narozený. Ale jak se má stát Brahmínem jeho manželka? Jak ji lze učinit čirou? Je tomu tak díky společenství s Brahmínem (Brahman). V momentu zrození je muž Šudra (nádeník), ale díky zasvěcení od Gurua se stává Brahmínem. Guru mu udělí posvátnou Mantru ze Své tradice. Jakmile se stane Synem Gurua, stává se svatým. Je uznávaným. Třebaže může mít Brahmín bídný charakter, je oprávněn k tomu být respektován ve všech třech světech. Ten, kdo se ztotožňuje s fyzickým tělem, je démonem Narakasurou. Je neovladatelný dokonce i Bohy. Tímto způsobem je individualitou. Pán Krišna zabil Narakasuru a ten byl pak vstřebán do Šrí Krišny. Syn Gurua by nikdy neměl říkat, že je tělo. Jakmile je to poznáno, člověk se stává oproštěn od všech hříchů. Ten, kdo ví, že je Ryzí Poznání, je osvobozen od všech hříchů. Džíva byl obtěžován ve snu. „Já“ se stalo tělem, přestože On je neustále nic než „Já“. Uvědomil si, že je Brahman, a proto jeho sen skončil a On byl svobodný. „Já jsem Brahman, „Já jsem „Já“, Bůh (Átma Ram) – to byla Jeho zkušenost. To, že samotná přirozenost Brahman je Pradňja, což značí Nejvyšší Poznání, bylo nejprve pochopeno jen intelektuálně, a nyní je toto Poznání utvrzeno bez pochybnosti. Vše, co je v existenci, je v podstatě přirozeností Větru, jenž je zajedno s Životní Energií (Čajtanjou), a tudíž vše není nic jiného, než Životní Energie. Bohové, i ti, kteří jsou jemně vtělení a mají nějakou formu, vzešli z Životní Energie. Čajtanja nyní byla vědomě poznána jako Jedna ve všech bytostech, a tak je známa jako „Jediná Věc“ všude.

V jednom hinduistickém přísloví se říká: „Měl bys pamatovat na vnitřního duchovního Rámu a potom bude spoutanost cyklu zrození a smrtí odseknuta.“ Kdyby si byl Ráma vědom své esenciální přirozenosti jakožto „Já“, odešel by se učit k nohám Vasišthy? Světec Vasištha mu řekl: „Ty nejsi vnější Ráma, tělo, ty jsi vnitřní Ráma.“ Když odešel Šrí Krišna za Guruem Sandipanim a realizoval, že je Pánem Krišnou, jedině pak byl zcela mocný jako Avatár Paramátmanu. Jinak byl prostým pastevcem. Jedině Ráma může pochopit vnitřního Rámu, „Já“. Nejlepší cestou Oddanosti je rozpoznat Boha v každé bytosti. Čajtanja je tímto Bohem uvnitř, a je to On, kdo se projevuje ve všech bytostech. Středověké hindské přísloví zní: „Ó člověče, měl bys uctívat boha, který přebývá v člověku, proč uctíváš kámen?“ Poutních míst je na Zemi nespočet. Můžete jít na pouť třeba milionkrát, ale užitek z ní je vůči Sebe-Poznání naprosto nesrovnatelný. Lakšman nakreslil kolem chatky demarkační čáru a řekl Sítě, aby ji nepřekračovala. Podobně Satguru udělal čáru pro vás. To znamená, že byste neměli upadat ze své Skutečné Přirozenosti jakožto „Já“ do nižší úrovně tělesného ztotožnění, čímž čáru překračujete. Zde je vaše ego králem Ravanou, který vás uvrhne do zajetí, pokud čáru překročíte. Nyní je vaše mysl jako mysl Boha opic, Hanumána. S její pomocí byste se měli stát zajedno s Rámou.

Existuje příběh o muži, který byl obviněn ze spáchání vraždy. Díky Milosti Satgurua byl zproštěn viny. To je vše. „Pak jsem byl probuzen.“ Podobně jste obviněni ze spáchání zločinu těla, které má trvání nesčetného množství zrození. Jste osvobozeni, jedině když si uvědomíte, že jste „Já“. Vy jste Brahman. Vy jste Parabrahman, a to „Vy“ je nyní bdělé. Musíte nepřetržitě setrvávat v této „bdělosti“. Džíva byl obtěžován utrpením, probudil se a setkal se se Sebou Samým. Ten, kdo realizoval Sebe-Sama tímto způsobem, se stal Bohem. Ten je Inkarnací Boha. Jedině Ten v tomto světě vítězí. Pouze Ten, kdo je plně přesvědčen, že on sám je „Já“, se stává vítězem. Jedině On je Paramátman.

Večer, 22. 11. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková