ADVAITA.cz

113. Město Brahman (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

27. 7. 2016 - Gabriela

113. Město Brahman

Stav individuality, džívy, je iluze. Je nevědomostí, původním hříchem. Iluze značí to, co není skutečné. Stav džívy je „ne-skutečný“. Slovo džíva se skládá z „ja (dža)“ a „iva“, což značí to, co je jakoby narozené, nikoli však skutečně narozené. To je iluze. Není-li tato individualita skutečná, pak co je skutečné? Skutečností je „Já jsem to, co není narozeno.“ Není pravda, že „jsem narozen“ a nazýván jmény jako Tomáš, Honza či Petr. Existuje příběh o lvu, který žil v klamné představě, že je člověk. Odešel k pastýři, aby se stal jeho sluhou. Nějaký čas ho pastýř krmil mlékem, poté mu začal dávat trus. Lev začal přirozeně brzy strádat. Poté ho potkal jeho Guru a řekl mu: „Ty jsi lev, který zabíjí a pojídá jakékoliv zvíře, které si vybere. Proč žereš trus?“ Jakmile poznal lev svou kapacitu, odešel do lesa, začal lovit a náležitě se živit.

Obdobně je individualita ve skutečnosti Parabrahman, ale vzala na sebe totožnost džívy a stala se nešťastnou. Přestaňte být lidskou bytostí a opusťte zvyk pojídat trus, což jsou smyslové objekty. Jedení trusu značí převzetí výsledků činnosti (karma). Výsledek jakékoliv činnosti, kterou džíva dělá, je jako trus, který vyloučila ovce, symbolizující iluzi, máju. Jakmile jste si jisti, že jste Šiva, tyto dopady karmy, které jsou jako trus, se vám vyhnou. Šiva není svázán žádnou karmou. „Já“ je Brahman, podle Jeho svolení. Imaginární tělo funguje spolu se všemi smyslovými orgány. Dědic výsledku karmy je díky Sebe-Poznání odstraněn a není tu žádná entita, která by přijala jakýkoliv výsledek, tedy není zde nikdo, kdo by měl být „uznán vinným“.

Jakmile iluze džívy zmizí, jsou pryč také všechny činnosti. On je osvobozen od veškeré karmy, hory hříchů jsou spáleny na popel a hory zásluh jsou vztyčeny. Zásluha zde značí Pravdu, Skutečnost. Ten, kdo realizoval „Já“, se stal Bohem. Sebe-Poznání je samo o sobě horou zásluh. Zásluhy toho, kdo má Sebe-Poznání, jsou bezmezné. Zatímco ten, kdo je nemá, si přivádí hory hříchů. Hřích značí myšlení, že jste individualita. Když džíva neexistuje, není přítomen ani hřích. Jakmile se objeví iluze v podobě džívy, pak si džíva začne hromadit hory hříchů. Díky pochopení naší vlastní Skutečné Přirozenosti jakožto Brahman se hory hříchů zhroutí. Člověk, který byl knězem, brahmínem, se chybně považoval za člena nízké kasty a jedl hovězí maso. Tento brahmínův falešný koncept byl doprovázen závazkem k hříchu. Je-li otrok obdarován požehnáním, že může žít věčný život, značí to, že zůstane navždy otrokem. Nesprávná totožnost je stvoření hříchu. Obrovský je přínos dne, kdy poznáme, že nejsme individualitou, ale Brahman. Potom je otroctví pryč a iluze považovat se za džívu zmizí. V ten den se hory hříchů utopily a klesly na dno moře. Vyjde Slunce Poznání a vy opět dorazíte na místo, z něhož jste původně vyšli. Dostanete se ke svému zdroji a čtyři těla zmizí.

Obracet se k smyslovým objektům znamená sestupovat dolů. Směrovat k „Já“ značí stoupat nahoru. Jakmile realizujete „Já“, jste naprosto svobodní. Tomu se říká Sajúdža Mukti, což je vyhlazení všeho. Když zde není žádné „já“, a není tu ani „ty“, kdo je tu, jenž požaduje Svobodu? Požehnaný je ten, kdo realizoval Brahman rozpuštěním „já“. On je vlastníkem Svobody a může udělovat tento stav ostatním. Je to Realizovaná bytost (Džňánin), která pochopila, že vše, co je viditelné, je falešné. Věci jsou bezpochyby viděny, ale je to jedině Brahman a není zde nic odděleného. Pokud v tomto rozlehlém městě Bombaji zvednete hroudu země, je to země či Bombaj? Lidé udělují zemi název Bombaj a dle toho jednají. Ve skutečnosti je to pouze země. Žádná Bombaj tu není. Bez této země nemá Bombaj žádnou existenci. Obdobně bez Životní Energie, Čajtanji, nemá svět žádnou existenci. Konec konců kromě této Životní Energie nemůžete nalézt nic dalšího. Je zde pouze tato Čajtanja.

Díváte-li se pozorně a chápete jasně, pak tu žádný viditelný svět není. Jestliže nahlížíte tímto způsobem a vykonáváte činnosti s plným pochopením, že všechny jsou falešné, a jednáte pouze s tímto postojem, potom toto je Svoboda, zatímco máte fyzické tělo. Ten, kdo si připomíná radu udělenou Guruem a uvádí ji do praxe, si zaslouží Svobodu.

Je nezbytné naučit se nazpaměť celou abecedu, abyste pochopili, co znamená slovo hřích? K čemu je potřeba znalosti veškerých vědních disciplín, pokud jste realizovali, že jste „Já“? Existuje rčení: „Skrze utrpení vede cesta k Blaženosti (Klidu).“ Satguru říká: „Toto je pravda, ale míní se tím, že by mělo být zanecháno toto tělo. To je cena, kterou musíte zaplatit.“ Neměli bychom žít jako fyzická těla, ale jako čirá Životní Energie, Čajtanja. Svoboda je zcela blízko a snadno dosažitelná, pokud jdete ke Guruovi. Nicméně iluze drží velmi mocnou zbraň, kterou využívá proti žákovi. Touto zbraní je nedostatek víry v Gurua. Měli bychom Mu sloužit a pracovat s Oddaností k Němu, dokud nezískáme ovoce. Oddaný by měl trpělivě a věrně čekat, dokud ovoce nedozraje. Ti, kteří prohlašují „Já jsem Brahman“, ale nemají Realizaci, se po smrti stanou démony. Sníte-li mango před tím, než dozraje, je kyselé a vy si nepochutnáte na dobré chuti. Nemůžete obdržet skutečný užitek z ovoce, které není plně zralé. Satguru nás obdařil třetím okem, které je „Vnitřním Zrakem Přímého Vhledu Pravdy“. Tímto třetím okem je „Oheň Poznání Pána Šivy“. Není to oko fyzické, ale „Oko Poznání“. Máme dvě oči jako smyslové orgány a Guru nás obdařil novým okem, jež je Sluncem Poznání. Pán celého světa, Bezforemná Existence (stav Puruša) prostupující vším, je tímto okem. Jestliže jím zříte, celý svět zmizí, je zničen a my vidíme jedině Brahman. Tento viditelný svět je svázanost iluze, a nové oko udělené Satguruem tuto iluzi ničí.

Oddaný Gurua se těší „Blažené Samotě“, zatímco je v těle. Když má Pán Šiva Sebe-Poznání, říká: „Zakouším tento sen Svého Vlastního „Já“. Nyní jsem tento sen poznal jako Sebe Sama.“ Sen je být „Já“, existence jakožto vlastní „Já“. Zkušenost je naše, a je tomu tak pouze díky naší Existenci, proto se nazývá „Sebe-Zkušenost“. Kvůli „Já“ a přijetím podpory, kterou uděluji, je zažehnut tento plamen inteligence. Pozorujeme-li toto vše s plamenem inteligence, tak vidíme, že všechno, co je narozeno, patří „Já“. Není v tom nic „dalšího“. Jelikož to je zkušenost „Já“ zakoušena samotným „Já“, nazývá se „Sebe-Zkušeností“. Všechny pojmy jako je „Jedno jediné „Já“, Brahman, „Sebe-Zkušenost“, znamenají pouze jedno, že toto vše je sen (swapna) tohoto „Já“. „Sebe-Zkušenost“ (Átma Anubhava) je Sebe-Realizace.

Říká se, že svět je hřištěm dospělých lidí. To značí, že „Dospělí“ jsou lidé s Poznáním. Mají Sebe-Poznání a jsou významní. Pro ně je celý svět hračkou, věcí na hraní. V této hře nemají žádný žal či euforii, ztrátu či zisk, smutek, smrt atd. Pro ty, kteří vidí tento svět jako „Sebe-Zkušenost“, to je přirozená hra Radosti. Nevědomí lidé považují svět za skutečný. Pro ně jsou utrpení, žal, obavy a strach jejich údělem v životě. Moudří však vědí, že svět je neskutečný a žijí šťastně ve svém „Sídle Štěstí“. Moudrá bytost říká: „Žijeme v takové zemi, odkud nemůže nikdo odejít.“ Měli bychom zůstat v našem vlastním městě. Naše město je takové místo, odkud není návratu. Ten, kdo realizoval Brahman, hovoří o věcech v tomto městě a vyptává se pouze na toto město. Toto město bude hovořit pouze o sobě. Bohatí lidé mluví o svých životech plných komfortu, a ti, co mají Sebe-Poznání, hovoří jedině o Brahman. Potkáte-li někoho, z jeho řeči, chování atd. poznáte, z jaké je kasty, jaké je jeho náboženství, povolání atd. Vystupování, řeč a činnosti Džňánina jsou vždy plné moudrosti. Moudrá bytost žije a bude žít vždy jako moudrá bytost.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková