ADVAITA.cz

88. Ti, kdo jsou hodni duchovního poznání (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

3. 2. 2016 - Gabriela

Jaký je znak realizace Brahman? Totožnost „Byl jsem takový a onaký“ musí dočista zmizet. Pak jsme to, co jsme, nikoli „někým“. Poté už zde není žádné trápení. Utrpení je osudem toho, kdo je ztotožněn s tělem. U toho, kdo má pocit, že je „někým“, jsou dozajista přítomny tužby a žal. Je-li realizováno Brahman, nepamatujete si, co jste. Jakmile si Uddhava vyslechl od Krišny tuto radu, jeho totožnost jako „Uddhava“ zmizela, a on byl zajedno s Klidem Skutečnosti. Jeho řeč zde již více nebyla. Jakmile realizoval Sebe sama, jeho „já“ bylo rozpuštěno. Totožnost s tělem skončila. Zmizel dokonce i pocit „Já jsem vším.“ Nebylo zde „já“ ani „ty“. Vyvstal nepopsatelný stav. Kdo by pak odpověděl na otázky pána Krišny? On sám se stal tazatelem; Krišna s Uddhavou splynuli. Zůstala plnost. Řeč skončila. Když viděl Krišna Uddhavovo rozpoložení, věděl, že Uddhava zcela splynul s Brahman.

Stane-li se žák zajedno s Brahman, Guru je velmi radostný, stejně jako je šťastná matka, když její syn zbohatne. Skutečný Mistr, Satguru, je velmi šťastný, jestliže žák realizuje Brahman. Jedině Guru může vědět, jaké obrovské štěstí pociťuje, zakusí-li jeho oddaný Brahman. Pán Krišna je pravou Úplností Štěstí. Největší radostí Satgurua je to, když se žák může těšit Klidu Brahman. Pokud by nebylo právě toto důvodem, celá tradice, ve které Guruové předávají duchovní instrukce žákům, by nemusela pokračovat. Jak tu může být nějaká zkušenost, jestliže zde není pochopení? Má-li žák zkušenost, Satguru je radostný. Krišna byl šťasten ze skutečnosti, že se Uddhava stal zbavený pochyb.

I když Uddhava realizoval Brahman, Krišna mu řekl: „Neuč toto Poznání ty, kdo nejsou mými oddanými, kdo jsou líní, a též ty, jež Gurua věčně obviňují. Toto Poznání by nemělo být předáváno dokonce ani ve snu těm, kteří mají rádi popularitu, kteří jsou chyceni ve světských činnostech, nebo těm, co nemají víru ve Védy, Šástry a v Gurua. Ani nevyužité části slupky tohoto Poznání by neměly být ponechány k vidění odpadlíkům. Věnovat jim i jen zrno nepřichází v úvahu. Těm, kdo nejsou oddaní, by nemělo být dovoleno dotknout se tohoto Poznání, protože by pouze rozmnožilo jejich ďábelské myšlenky a skutky. Ten, kdo navenek ukazuje, jak je dobrý, ale ve svém srdci nemá úctu, se nazývá ničema. Toto Poznání by nemělo být uděleno tomu, kdo nenávidí Gurua skutkem, řečí či myšlenkou, a ani tomu, kdo je pyšný na svou rodinu a vychloubá se vlastní vychytralostí. Nemělo by být dáno těm, kteří neslouží Guruovi, ani tomu, kdo je ochoten dát peníze, přitom však nevykoná žádnou službu Guruovi, anebo tomu, kdo je pyšný na svou slávu a snaží se povýšit vlastní namyšlenost.“

Někteří lidé považují vykonávání všedních drobných prací pro Gurua za nežádoucí a mají za to, že být ve vysokém rozpoložení Jednoty s Brahman je dostačující. Ti, kdo odmítají jednoduchým způsobem sloužit Guruovi, přestože mohou naslouchat nebo číst o tomto Poznání Brahman, Gurua klamou a nikdy nic nezískají. Ten, kdo neprokáže Guruovi žádnou službu, a místo toho navrhne, aby práci udělal sluha, nebo slíbí peníze, a místo jejich poskytnutí dává jen falešné naděje, by neměl být přijat za žáka. Říká-li někdo, že za získání Poznání Brahman zaplatí poplatky, pak by neměl být pokládán za oddaného. Ten, kdo neslouží Guruovi, jakmile si to situace žádá, by měl být vyhozen. Tomu, kdo nevěří, že získá osvobození prostřednictvím uctívání Gurua, by nemělo být dáno toto učení. Ten, kdo nevěří, že Guru je ztělesněné Brahman nebo že je Brahman samotné, by neměl být učen. Žádným způsobem to nepochopí. Toto učení by nemělo být předáváno těm, kteří nejsou oddanými, anebo těm, kteří nenásledují správnou radu, kterou dostali od Gurua. Pokud si někdo myslí, že je ryzejší než Guru, že je svatější než Guru, pak by neměl být dokonce ani přirovnán k tomu, kdo není oddaným. Ten, kdo není oddán Guruovi, je na nižším stupni vnitřního života než obyčejný člověk. Těmto lidem by nemělo být uděleno žádné Poznání. Necítí-li někdo lásku k „Já“, Pánu Krišnovi, jenž předává Učení, neměl by být učen tomuto Poznání.

Ti, kdo mají víru v Gurua, se zajímají o Poznání Brahman, ale těm, kteří jsou namyšlení, by nemělo být dáno toto Učení. Nemělo by být uděleno tomu, kdo uráží mé Oddané. Oddaní jsou mým vlastním životem a ten, kdo je uráží, by neměl obdržet toto Poznání. Dokonce i sluha Mého Oddaného je úctyhodný.

Ten, kdo uráží druhé, a poté jde za Světcem a klaní se mu, není hoden obdržet Poznání. Poté, co si vyslechnete tato slova, možná namítnete: „Takto potom není možné nalézt žádného hodného žáka“. Tento žák by měl být naléhavě bezžádostivý. Tato bezžádostivost by neměla být podobná bezžádostivosti blázna. Ten, kdo si zoškliví smyslové objekty po dobu čtyř či pěti dnů, a poté se náhle střemhlav ukájí v smyslových radostech, není úctyhodným člověkem. Ztratí-li někdo svůj postoj bezžádostivosti, začne nalézat chyby u druhých, protože se stává pyšným na své poznání, a dokonce se oddává kritice vážených lidí. Jakmile se intenzita bezžádostivosti zmenší, začne narůstat pýcha z poznání. V tomto světě existují dva stavy mysli. Jedním je stav bezžádostivosti a druhý je připoutanost k objektům. Není-li zde bdělá pozornost, není tu ani osvobození se od tužeb.

A tam, kde je bezžádostivost umenšena, vzrůstá lačnost po radovánkách. Dokud nedosáhnete Poznání Brahman, musíte se zcela držet stranou od hmotných tužeb. Ten, kdo je takto odměřený, je plně hoden tohoto učení. Prostí oddaní a loajální duše mají mnoho dobrých vlastností. Ten, kdo je nezaujatý v mysli, nemá potřebu s nikým soutěžit. On je opravdu Králem mezi Jogíny.

Večer, 23. 10. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková