ADVAITA.cz

87. Semeno karmy (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

27. 1. 2016 - Gabriela

87. Semeno Karmy

Jsem Para bhakti, Nejvyšší Oddanost. Co to znamená? Oddanost je dvojího druhu – vyšší a nižší. Vyšší Oddanost značí vidět sebe sama takového, jaký jsi. Díky vyšší Oddanosti může oddaný spatřit Mne (Boha). Ti, kdo jsou mými oddanými, nejsou nijak spoutáni. Ani jedna činnost nemůže svázat mé oddané. Toto je velké tajemství. Tato promluva je důvěrná a tajná. Je to promluva od srdce k srdci mezi Paramátman a jeho oddaným. Jedině upřímný oddaný a Paramátman tomu porozumí.

Poznání, které vede k osvobození, přichází samo od sebe tomu, kdo si opravdu přeje být svobodný. Touží-li někdo po něčem, získává k této činnosti sílu a odvahu a stane se v ní dokonalý. V lidském zrození mají lidé nespočet různých tužeb, ale jen velmi ojediněle má někdo tu správnou touhu, touhu po poznání. Ten, kdo má obrovskou víru a jehož Oddanost se stane neochvějnou, se může dokonce pokusit „Poznání Svobody“ odhodit, ale ono ho přesto neopustí. Poznání je místem odpočinku pro toho, kdo chce skutečně naslouchat.

Nejvyšší Oddanost, Para bhakti, je natolik mimořádná, že oddaný realizuje „Já“ pouhým nasloucháním. Nezískali jste Poznání tohoto vyššího druhu Oddanosti právě nasloucháním? Je-li vám dán cukr nebo nějaká sladkost, je přirozené, že i druzí jej shledají sladkým. Sdělil jsem vám tajemné Poznání v jeho čiré formě. Toto je „Nejlepší Poznání“ ze všech druhů poznání. Je esencí, jádrem Poznání. Díky němu jsou Védy považovány za důležité. Jedině inteligentní Brahmíni (znalci Brahman) mají k němu oprávnění. Já jsem předal toto Poznání, které nebylo vysvětleno ani učenci, ani Védami, všem. Na základě tohoto Poznání odejde nevědomost všech druhů a individualita (džíva) a Bůh (Šiva) nabudou odpočinku. Dal jsem vám tuto moudrost, která je za (před) myslí a intelektem. Předal jsem vám celé své bohatství.

To, co jsem vám sdělil, je nyní plně přítomné ve vašem vědomí. Jste přesvědčeni, že vše je Brahman, jak jsem vám již řekl? Máte v mysli pořád nějaké pochybnosti? Pokud jste to nezachytili, zopakuji vám to. Celá tato zdánlivá světská existence je pouze Životní energií, Čajtanjou. Vše, včetně vašeho těla, je Brahman. Ten, kdo je o tom přesvědčen, by nikdy ve své mysli neměl chovat dualitu typu „já“ a „ty“. Opravdu, tato dualita neexistuje. Jakmile je „já“ pryč, to, co zůstává, je stav Brahman. Dualita „já“ a „ty“ zde od začátku není. Vše, co vidíte očima, je forma. Je to viděno vámi, ale to není vaše „Já“. Je-li něco zakoušeno, že to není vaše forma, stanete se bezforemnými. Spolu s pocitem „já“ zmizí přirozeně i pojem „ty“. Pocit „já“ je egem, ale jakmile je vaše forma vyhlazena, ego také zmizí. Dokud zde není forma, ego nemá žádný základ. Bez formy zde není místo pro ego. Nyní jste se stali bezforemnými, takovými, jakými jste původně byli. Neexistuje nic, co by mohlo být k bezforemnému přivázáno, ani neexistuje žádný způsob, jak je spoutat. Bezforemné navždy zůstane osvobozené od spoutanosti. Nemá žádné vazby. Proto se nazývá nepřipoutané a bez ega. Nyní meditace, meditující a objekt meditace zmizely. Není-li tu meditující, kdo by na co meditoval? Jste-li si toho vědomi, nemáte žádnou karmickou svázanost.

Činnost je aktivita iluze a náleží individualitě, džívovi. V jejím zájmu je přemýšlet způsobem: „Z této činnosti získám prospěch nebo obdržím něco příznivého.“ Dobré a špatné jsou částmi iluze. Pro člověka se Sebe-Poznáním dobré a špatné neexistuje. Kdo bude vykonávat práci, není-li požadována odměna? Činností je míněno získání nějaké odměny. Kdo je ta entita, která obdrží odměnu? To, co bylo džívou, odešlo, a džíva se stal Brahman. Zákazník odešel. Vlastník zůstal. On je Úplný, Dokonalý a Celistvý. Neexistuje v Něm žádné chtění. Dokud jste pyšní na své činy, jste pokládáni za někoho, kdo si není jistý pravým „Já“. Stále máte pochybnosti. Poznání s pochybností je falešné. Vysvětlil jsem vám toto vše proto, že si nejste jisti tím, že vy sami jste Bohem. Je-li celá iluze v zásadě neskutečná, k jaké spoušti v ní může docházet, nachází-li se v ní nespočet falešných věcí? Jestliže je vše falešné nebo neskutečné, kde je v iluzi pravda? Co je v ní špatného, je-li „já“ prokázáno za falešné? Jak nebe, tak peklo jsou falešné. Nejsou ničím jiným než představivostí.

Nic nelze přirovnat k Sebe-přesvědčení. Pokud je toto Sebe-přesvědčení skutečně ukotveno, je to Paramátman. Sebe-přesvědčení by nemělo nikdy zakolísat, mělo by být nehybné. To je Všemohoucí Bůh. Neochvějné přesvědčení je Bůh. Díky přesvědčení je rozvíjeno další přesvědčení a nakonec je získána obrovská síla. Sebe-přesvědčení by mělo narůstat. Je-li kolísavé, je k ničemu. Dokud zde není stabilní Sebe-přesvědčení, řítí se na nás obrovská meteorická katastrofa, a tou je naše vlastní představivost. Nenechte se zastrašit, i kdyby na vás dopadalo mnoho takových meteorů. Nechť se děje, co se děje. Vždy se pevně držte svého Sebe-přesvědčení. Je snaha prokázat neskutečnou iluzi za skutečnou prohlášením Pravdy? Touto snahou iluzi zvětšujete a odchylujete se od své skutečné podstaty (svarúpa). Nesmí zde být žádný záměr dokázat Pravdu tím, co je neskutečné. Přesvědčení, že jste „Já“, by mělo být učiněno silnějším. Pád z „Já“ je ze všech pádů nejhorší. Je nutné, abyste měli velmi silné přesvědčení, že vy jste „Já“.

Známý Brahmín jednou řekl: „Dokud Slunce nepřijme mou oběť, nezapadne.“ Příběh dále pokračuje následovně. Byl večer. Brahmín, který byl znalý Véd a velký asketa, usnul. Protože byl večer, manželka ho budila se slovy: „Slunce se chystá zapadnout, je pravý čas vykonat modlitby (sandja), abychom je nepromeškali.“ Brahmín odvětil: „Nech mě ještě chvilku spát. Slunce nezapadne, dokud nevstanu.“ To byla jeho skutečná zkušenost. Tělo je jen naším stínem. Neměli byste být hrdí na tělo. Proto neměl tento muž, který realizoval Brahman, ani špetku úcty k rituálům. Všechny rituály jsou prováděny kvůli strachu. Pouze ti, kdo se strachují, vykonávají všemožné rituály. Ztráta je otcem a matka je strachem. Strach je jen bolestí ze ztráty. Nemáte-li žádný strach, proč byste měli vykonávat rituály? Důvodem všech činností je strach. Ten, kdo se nebojí, nemá strach ani karmu. Člověk zbavený strachu je za (před) tělem, je bezforemný.

Karma je zrozena z pochybnosti. Pochybnost je semínkem karmy. Být bez pochyb značí být bez semen (karmy). Je-li zaseta opražená rýže, nevyroste. Podobně tomu, kdo je moudrý, karma nepřináší ani zisk, ani ztrátu. Jakmile je „Já“ realizováno jako bezforemné a beztělesné, Bůh je znám jako bezforemný. Realizovaná bytost je sama bezforemná. Bezforemnost je „Jejím Městem“ a bezforemnost je „Jejím Domem“. Je Sama pro Sebe vlastní potravou a výživou. Vše je „Já“. Toto je dosažení Skutečnosti, která je věčná.

Večer, 20. 10. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková